No, věci se mají tak, že jsem po prázdninách začátkem září úspěšně dodělala bakaláře a přemýšlela, co dál budu dělat. Na magistra mě nepřijali, ale mám v plánu to dál zkoušet. No a tak jsem přemýšlela, jak naložit se svým životem. Měla jsem plány s přítelem, ale ten se se mnou o prázdninách dost nečekaně rozešel. A tak jsem se rozhodla, že se odstěhuju do velkého města, kde jsem nikdy předtím nestudovala ani nebydlela, ale mám tu hodně známých (i když nejlepšího kamaráda mám daleko).Takže jsem se přestěhovala do takového zahradního domku s dobrou kamarádkou a jejími čtyřmi známými. našla jsem si práci, ve které nejspíš zůstanu a začala jsem nový život. Ale prostě moje první pocity jsou takový, že si tu připadám spíš tak nějak sama, ten náš zahradní domek je docela takový nepraktický, což si začínám uvědomovat až teď. Kamarádčini známí si k nám do domu neustále tahají nějaký svoje kámoše a věčně jsou roztažení v kuchyni a v obyváku a mně to asi trochu vadí. Zřejmě bych chtěla víc klid, víc si tu připadat jako doma. Je to všechno pro mě nové, i práce na 8 hodin od pondělí do pátku, přijde mi, že nebudu stíhat nic jiného než chodit tam a spát.. Zkrátka nějak nepřevažují pocity spokojenosti a nadšení. No a tak, nevím, co s tím :/
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Poslat SZ
Ačkoliv se mi toto ještě nestalo, tak si myslím, že zažíváš takový ten přerod škola-práce. Do toho se ti stalo pár věcí, který pro tebe jsou nový a proto takhle reaguješ. To, že budeš chodit do práce na 8h denně, je přece normální, a co víc by jsi chtěla stíhat? Na fitko, nákupy a četbu stejně máš dost prostoru. Vždycky když bydlíš s hodně lidma, tak se najde něco, co se ti nelíbí, je to taková daň za malý nájem 
. Ono to třeba chvilniku bude trvat, než se ve větším městě otrkáš. Než najdeš i rovnováhu v tom, že jsi pracující.
Než si v novém místě vybuduješ "domov" tak to chvilku trvá a třeba já jsem "domů" nikdy neřekla, když jsem byla na studentským bytě - prostě jsem jela "na byt". "Domů" přišlo až když jsme se s přítelem přestěhovali sami do 1+1, tak teď označuju domů. Ačkoliv to není úplně ono. Přizpůsobuju se bytu, nemám vlastní skříň, kterou bych vybrala a smontovala, vlastní sporák, kterej bych opečovávala a ani mi neladí dveře-koberec, jak bych si představovala... Takže to, že se necítíš "doma" je zcela normální. Možná to přijde až s jiným bydlením, nebo až s tím potom
Pro přechod škola-práce je spolubydlení nejmenší zlo. Ano jak psala noninek je to daň za malý nájem. Také jsem to zažila - neustálé návštěvy, spousta cizích lidí, ale pomohlo by se sejít a nastavit si pravidla, pro návštěvy, úklid a podobně. Nějakou přechodnou dobu se to dá vydržet, než získáš v práci nějakou stabilnější pozici nebo ti třeba i zvednou plat a budeš se moc osamostatnit a najít si třeba nějaký 1kk nebo 1+1, kde si budeš svou vlastní paní. Přechod do pracovního poměru bývá těžký, ale po půl roce ti to už ani nepřijde, zkus najít po trase bydlení-práce fitko, bazen, nákupní středisko, aby si se třeba stihla 3x v týdnu odreagovat a moc nezajížděla. Nevím o jaké město se jedná, ale pokud je větší, tak určitě tam bude spoustu sportovního vyžití.
Galerie obrázkůMyslím, že takhle se cítí každý člověk, co najednou zažívám takový ten životní "boom". Já jsem odjela 750 km do města, kde jsem předtím neměla a ani německy neumím (žiju na okraji Mnichova). Žiju v bytě s přítelem a kocourem. Jelikož v něm přítel 3 roky bydlel sám, je dost chlapský, tmavý a takový chladný. Je to puntičkář, který má trička v komínku a je zvyklý na vyšší úroveň života. Je o 10 let statší a vydělává 4x než já (neříkám, že je to problém, jen že si musím dávat pozor, ať nezničím jeho drahé Armani oblečení 
). Ze dne na den jsem byla úplně jinde. A to je husté rozumím ti a držím ti pěsti do života
A taky jsem zažila znenadání rozchod po 3 letech... není to nic moc, zvlášť, když ti chlap maže med kolem huby a slibuje ti krásnou společnou budoucnost...
Děkuju vám všem za příspěvky. Máte pravdu, že to chce čas, než si na všechno zvyknu. Měla bych se naučit asi trochu víc věcem přizpůsobovat. Hodně se snažím nějak s tím životem hnout, cítím, že ve městě ve kterým jsem předtím žila už mě nic nečeká. Chtěla jsem takovej ten novej začátek, ale nejsem si jistá, jestli jsem na to už připravená. Cítím se taková napůl tady, napůl tam, nejsem moc spokojená, asi se mi takto žít nelíbí.
Jinak chtěla bych se věnovat kreslení, čtení a dalším věcem, budu se muset naučit víc hospodařit s časem. Město je to Brno, takže možností asi bude opravdu spousta. Nevím, momentálně si připadám tak, že nikam nepatřím, že tak nějak nevím jak dál, bloudím.
Asi pořád bude trochu na vině ten rozchod
