Utracení psa

Nevím, co to je DKK, ale jestli jenom nemůže chodit a nic jiného ho nebolí, tak to přece neznamená, že trpí. Ale pokud je mu celkově zle a má bolesti, tak bych s uspáním neotálela. Je to hrozně těžké, ale nenechte ho trápit se. Nebuďte sobecké, vás bude bolet jeho odchod, ale on má bolest teď a vy ho necháváte trápit se kvůli sobě.

Reaguji na Janča92: Já mám kamarádku, která měla Briarda, bylo mu asi 11 let, prostě už docela dost. Také se ke konci už skoro nemohl postavit. Na to jak to byl velký pes, tak mu s každým zvednutím pomáhat také už moc nešlo, nožky pak už jen ledva zvedal. Nakonec se její mamka rozhodla, že s ním zajedou na veterinu. I já byla u toho, nebyl to sice můj pes, ale rozbrečela jsem se jako první. Jasně, strašně to bolí, ale to vědomí, že je to pro pejska lepší překoná všechno to trápení.
Prostě mamce řekni, ať se nad tím zamyslí, jestli je tohle prodlužování života lepší pro ni, nebo pro toho pejska...
Mimochodem také nevím, co je DKK...

Museli jsme nechat uspat naši 13 letou kníračku - měla rakovinu a už bohužel nebyla možnost jí nějak pomoct. Přestala žrát a začala otékat, jak jí selhávaly játra, jenom apaticky polehávala. Po dohodě s vetem jsme tedy přistoupili na injekci. U samotného zákroku jsem nezvládla být až dokonce, jen jsem se s ní rozloučila a zůstal u ní můj táta.
Samozřejmě jsme to nesli všichni dost těžce, byl to člen rodiny a já jsem s ní vyrůstala, ale nechtěli jsme, aby už se dál trápila...

Reaguji na Petulka92: DKK=dysplazie kyčelního kloubu laicky řečeno - hlavice stehenní kosti nezapadá do kyčelní jamky tak ja by měla; hlavice i jamka jsou deformované, a tím dochází k opotřebení kloubu a vysokému tření při pohybu...
bolestí netrpí, protože denně bere prášky na bolest, což pro něj ale taky není uplně ideální každopádně to budeme muset vyřešit protože to takhle dál nejde..jen já jsem podle mamči ta špatná, co se ho chce "zbavit" je to těžký, už zase bulim jen na to myslim

U DKK nemusíte pejska hned utrácet, co takhle operace? Vím, že je to finančně docela náročné, ale my našemu pejskovi operaci zaplatili, i když to nebyla náhrada kloubů, ale "jen" vyhřezlá plotýnka. Také nám přestala chodit a i když už má 11 let, tak jsme se s ní nechtěli rozloučit, je to právoplatný člen naší rodiny. Holt letos nepojedeme na dovolenou a radši jsme ty peníze investovali do pejska a že to teda malá částka nebyla.

Reaguji na Janča92: Já vím, tohle je strašně těžký no... Chápu Tebe i mamku - ta je taky zoufalá, ale jinak si doopravdy nemyslí, že se ho chceš jenom zbavit... Ale uvnitř musí vidět, že to je do budoucna neúnosná situace, psíka dopovat práškama a jenom koukat jak vlastně živoří a ze života nic nemá...

to právě je další věc kterou si nedovedu představit... máma tam do konce taky nebude, jestli ji přemluvim tak nejspíš ani nepojede na veterinu..zůstane to na mě nebo na ségře a myslim že ani jedna to taky nedáme, ale nadruhou stranu nechat ho tam samotnýho je zbabělost

Ahoj,
nejdřív bych ti chtěla napsat, že je mi moc líto, co teď prožíváš a vím o čem mluvím, protože jsem to měla úplně stejné. Náš pejsek na tom byl také špatně a my s ním pořád jezdlili k veterináři a nedokázali přijít na to co s ním je...každý den jsme se dívali na to jak má smutný pohled, občas ztrácel rovnováhu a prostě spadl a ležel na zemi. Stále si hledal nějaká místa kam se schovával a to jsem se pak dozvěděla, že tohle dělají pejsci, když už cítí, že není něco v pořádku a chtějí umřít....Nakonec mu jiný veterinář diagnostikoval rakovinu a prý už mu metastázovala i do hlavy a proto ty omdlévací stavy, špatná koordinace pohybu...Měli jsme dvě možnosti a to buď ho nechat uspat a nebo ho ještě nechat žít než zemře sám, ale prý by se trápil. Byl to můj nejhorší den a to i pro mamku, ale je to opravdu lepší, než toho pejska nechat trápit. On neumí jako člověk vyjádřit bolest, nedokáže to říct, nedokáže si stěžovat, jen na tebe může smutně koukat a čekat, že mu pomůžeš. Pro toho pejska už to není žádný život, ale jen se trápí Já nevím jak by jsi mohla maminku přesvědčit, ale jisté je to, že stejně jednou zemře a buď mu to trápení zkrátíte a nebo ho necháte trápit, ale tak jako tak to dopadne stejně. Myslím, že už se mu nepodaří se uzdravit. Zkus to třeba mamince nějak vysvětlit. Víš, ještě teď mě to trápí, když si na to vzpomenu, ale víc by mě trápilo to, že jsem ho nechala trpět....

Reaguji na de_la_magorissima: přišli na to v jeho 7 letech..operaci nám v té době nedoporučili a teď když je mu 11 ho nikde operovat nechtějí...

Spíš bych doporučila návštěvu veterináře, ten nejlépe posoudí stav vašeho kokříka a mamka si spíš asi bude vážit jeho názoru. Utracení mi přijde mnohem lepší než nechat pejska trpět, našemu selhávaly ledviny, nežral, jenom apaticky ležel, naštěstí jsme se na tom všichni shodli...

Já bych ho asi nemohla dát pryč, když nemá bolesti

Ano a ne jednoho
je mě líto,co prožíváte,ale chápu Tě.Osobně jsem psíka nenechala trápit,jen kvůli tomu sobeckému rozhodnutí,že ho tu ještě chci mít,jelikož ho miluji.Jeho trápení bylo strašné a nedovolila jsem,aby odcházel nedůstojně a v bolestech.Chtěla jsem,aby odešel ještě relativně v plné síle a sám nevnímal,jak se mu už špatně žijeByla jsem u 3 veterinářů,abych znala opravdu názory více lidí.
Je to strašné rozhodnutí a moc to bolí,ale více mě bolelo ho vidět jak je mu špatně

Reaguji na Janča92: V 11 letech ještě pes přece není starý aby ho doktoři nechtěli operovat. Samozřejmě vždy hrozí, že to pejsek nezvládne, ale volba operace x uspání je snad samořejmá.

No,bohužel dnes je to věk,kdy umírají a není to nic neobvyklého už starý je a doktor ví,co je pro něj nejlepšítaky záleží jaká to je kdy operace.
Toto jsou vždy hrozné chvíle a moc těžké rozhodnutí