Kamarád mě pozval na zahradní grilovačku. Původně jsem jet nechtěla. Nemám ráda cizí prostředí a nové lidi. Vzhledem k mojí náklonnosti k němu samotnému jsem se rozhodla, že pojedu.
Když jsem ten večer nastoupila do auta, viděla jsem jeho novou slečnu. Začalo se to všechno ve mně vařit jak v papinově hrnci.
Přijeli jsme do hezké přírody, bylo to kousek od přehrady. Na stole pár uzených ryb, v hrnci srnčí guláš. Začalo to nevinně. Vypila jsem pár sklenek bílého vína, k mému překvapení jsem byla dost povolná k novému prostředí. Můj budoucí milenec mne tehdy oslovil. S flaškou vína jsme si sedli na pramici. Za úsvitu hvězd, jasného měsíce a doprovodu vlnek hrajících si na hladině přehrady jsem rozebrali snad celý náš dosavadní život - až na jednu neméně podstatnou věc...
Dny utíkaly. Dostávala nemalé komplimenty, byla jsem zamilovaná, on nejspíš taky. Po našem prvním splynutí našich těl jsem dostala nemalou ránu. Ránu, která narušila celý náš vztah. Má dítě, má přítelkyni. Cítila jsem se být podvedená. Vztah jsem byla nucena po pěti týdnech sama ukončit.
Přítelkyně s dítětem odjížděla pravidelně každý měsíc na čtrnáct dní k mamince cca 120 km od domova. Svého muže tu nechávala samotného.
Den po rozchodu se mi sama telefonem ozvala. Po pár zavěšení jsem se rozhodla si s ní promluvit. Rozhovor byl zdrcující. Brečela mi do telefonu. Zajímala se o můj vztah s ním, o to, co si o ní myslím a kde nejspíš udělala chybu... ulovilo se mi, že mu dala šanci a dítě si neodvezla. Začínají novou etapu vztahu.
Mrzí mě, co jsem udělala, bolí mě, že nemůžu být s ním, ale jsem šťastná, že jsem nevzala tátu jednomu malému dítěti..