Spokojit se s jeho chybami nebo to ukončit, i když se milujeme?

Podle mě asi oba očekáváte něco jiného a očividně sis tam za tu dobu nezvykla a ani nezvykneš, když už jsi takhle 3x odešla. Já si myslím, že člověk si může zvyknout všude, ale pokud neustále touží po něčem jiném a nedostává se mu od partnera to, co potřebuje, tak to nemá smysl. Mysli na sebe ! Máte takovou Itálii proč ne jsou lidé, kteří ji ve vztahu mají a potřebují ( znám takové), ale z toho co píšeš, tak nevypadáš, že jsi šťastná a to, co tě tam štve, to tě štve neustále a pravděpodobně to tak bude i do budoucna.

Ja chodím do práce no. A myslíte, že když dva ve vztahu ztratí tu vzájemnou úctu, že se to dá nějak napravit a začít znovu? Nebo to bude jen chvíli a pak se to vrátí do starých kolejí?

S tím absolutně souhlasím.
Já vím, že se na to koukám z pohledu dlouhodobého rodinného vztahu, ale to co je mezi Vámi je "vážný vztah"?! Když to zrekapituluji: vy jste spolu rok, z toho půl roku se permanentně hádáte. Už jsi se třikrát odstěhovala. Při hádkách, které jsou zřejmě na denním pořádku, si sprostě nadáváte, ty mu semtam (jestli jsem to z textu dobře pochopila) jednu pleskneš. On ti permanentně předhazuje, že žiješ u něj, takže máš držet hubu a krok nebo vypadnout a ty na to reaguješ občasnými demonstrativními odchody. Ovšem on tě vyhodí dvěřmi a ty se mu za 14 dní vrátíš oknem.
Já nevím, ale tohle není vztah, spíš taková hodně povedená estráda.
Jednou jedinkrát by mi manžel řekl, abych vypadla a už by mě vícekrát neviděl. Já bych si naopak nikdy nedovolila mu sprostě nadávat. Přece pokud mám někoho ráda a vážím si ho, tak si tohle k němu nemůžu a ani nechci dovolovat ?! Navíc musíme dávat nějaký příklad dětem. Není myslitelné, aby doma poslouchaly nějaké scény nebo urážky. Co by z nich vyrostlo?
Já prostě nechápu tyhle patologické vztahy! Nechápu, jak může někdo dobrovolně v něčem takovém setrvávat. Holky, přece nepotřebujete chlapa za každou cenu, ne? Raději bych byla nějakou chvíli sama, než takovýhle psychopatický vztah, plný hádek, vzájemného ponižování, odchodů a příchodů.
P.S.: V souvislosti s tím by ses asi měla zamyslet nad svým chováním i do budoucna. Jestli chceš slušného a solidního chlapa, musíš se k němu taky slušně chovat. Když dojde na nějaký problém nebo konflikt, naprostá většina se dá vyřešit v klidu, ne? I konfrontace, diskuze, výměna názorů, hádka ( nebo jak to nazveme) se dá vést slušně.
Myslíš, že mě manžel občas pěkně nevytočí ( nebo já jeho)? Ale i když jsem třeba naštvaná, nadechnu se a jdu "vyjednávat". a vždycky se nějak domluvíme. Rozhodně spíš dosáhnu svého, když na něj jdu diplomaticky a po dobrém, než kdybych začala vřískat jak lodní siréna a urážet ho
Hele, už jste si toho stihli udělat a říct tolik, že si nemůžete vůbec vážit jeden druhého. Nejlíp uděláte, když se na to vykašlete. Kdyby jste jednou, nedejbože, měli rodinu, tuhle parodii na rodinu by odnesly hlavně děti.

Reaguji na amelie1111:
Shrnula jsi to skvěle!
Taky mi není jasný, proč jsou spolu lidi, kteří spolu evidentně být nemají.
A každopádně si myslím, že je tady chyba na obou stranách-přítel mě někdy naštve hodně, nebo já jeho, ale NIKDY u nás nepadlo sprosté slovo, nebo facka. Tohle je pod úroveň. Podle mě, by ses měla odstěhovat a v prvé řadě si hlavně srovnat svůj život, a taky to, jak k těm partnerům přistupuješ ty, jak se k nim chováš.

Aha, tak pokud jste spolu rok a v té době jste se vlastně třikrát od sebe odstěhovali, tak takhle opravdu dobrý vztah nevypadá. Musíš si odpovědět na otázku, proč ses k němu už třikrát vrátila, i když máš pocit, že máte rozdílný pohled na život a často se hádáte.

Co vás vlastně spojuje?

To já vím, přesně tohle mu říkám, že se musíme bavit slušně a ne sprostě a on mi na to odpoví, že mě chce urazit, abych sklapla a už jsme se nehádali. To byla poslední kapka, proč jsem opravdu sbalila věci a odešla. Nechci, aby mě chtěl někdo umlčovat, chci aby semnou problém uměl řešit.

Reaguji na aksile2aksile:
Já jsem tohle s předchozími partnery nezažila, to až s ním. Dovádí mě někdy až k histerii. Dřív jsem to byla já, kdo nic neřešil, s ním si připadám někdy jak blázen, když vidím, jak se chovám.

Reaguji na Cassidy_: No radšej od neho uteč jak sa len dá. Chlap, ktorý uráža ženu, aby sklapla? Nie, určite nemáš vysoké požiadavky, práve naopak, hľadaj vo vyšších vodách. Toto už zaváňa agresivitou, ktorá nemusí končiť len slovne. Amelie1111 to krásne zhrnula.
Samo, že sa každý pár háda, ale umenie je problém spolu vyriešiť a nájsť riešenie vyhovujúce obidvom bez toho, aby lietali po dome kusy nábytku Si mladá, nekaz si takto život.

Pryč od něj, takový chlap je do života naprosto nepoužitelný. Představ si, kdybyste spolu měli děti - taky by na ně řval jenom proto, aby už konečně sklaply?

Ne nedá! Chápeš význam slova úcta?

Třikrát jste se rozešli, je na tebe sprostý, má tě víceméně víš kde, když se musíš prosit o kytku a i tak ji nedostaneš, ... jestli máš pocit, že si zasloužíš něco lepšího, tak je to pravda.

Ale zkus si z toho vzít poučení i sama pro sebe. Naznačila si i věci, které by se žádnému chlapovi nelíbily ( myslím chlapovi, ne nějaké měkkotě ) . Nauč se ovládat a nauč se být nezávislá, jinak se situace může opakovat i v dalším vztahu. Ztracená úcta se zpět získat nedá.

Děkuji moc všem za příspěvky

Někdy je těžký si přiznat, že vztah je v háji a udělat tlustou čáru. Skoro vše, co jste napsali, je pravda a moc dobře si uvědomuju, že si za to z části můžu sama.

já bych hned neházela flintu do žita. Měla jsem něco podobného, s přítelem jsme se měli rádi, ale dost to dřelo, taky jsme si občas hodně nadávali, asi čtyřikrát se rozešli atd.Nechci zabíhat do detailů, chci jen říct, že nakonec jsem se rozhodla to ukončit, ale dala jsem mu předtím ještě poslední šanci, protože jsem ho vážně milovala. Ale tím způsobem, že jsem mu řekla nějaké své podmínky, a jasně mu dala najevo, že když udělá nebo řekne něco, co zase bude vést k předešlému stavu, že odejdu. A vážně bych odešla, nejsem ten typ co do sebe nechá kopat. A světe div se, teď už je to rok a půl co máme vztah jako nikdy. Chováme se k sobe s úctou a respektem, ač v našem vztahu předtím vážně nebyl. Lidi se změnit můžou. Zkušenosti lidi mění a kdo říká, že ne, ten je omezenej. Ale nechci tvrdit, že takhle dopadne i tvůj příběh, bohužel toto není univerzální recept.