Společné bydlení při studiu?

Zeptej se hlavně přítele, jak to vidí, jestli má také takovou velkou touhu bydlet s tebou a je ochotný a schopný zatím většinu výdajů platit sám Pak můžeš i něco ušetřit

Děkuji, přítel chce. Však to byl vlastně jeho nápad.

Můj názor je zase, že je to poslední rok,takže si myslím, že se to dá vydržet ještě doma, navíc to může být i taková menší zkouška vašeho vztahu, když se budete vídat cca 1x za 14 dní. A za rok, to uteče jako voda a můžete jít do společnýho Záleží na tobě , to je jen můj názor Já nepatřím totiž mezi lidi, kteří rádi riskují a radši sázím na jistotu

Bola som v rovnakej situácii. študuješ farmáciu, že? môj ex, s ktorým som bola 4,5 roka pracuje v Bratislave, ja žijem v Košiciach, kde som si našla aj prax. On chcel aby som šla k nemu do BA, dokonca mi našiel lekáren oproti jeho bytu.... ALE! ja žijem len zo sirotskeho dochodku a naozaj som nemala srdce pýtať mamku o peniaze na bývanie a život v Bratislave, keď doma to mám zadarmo.....

Takže som ostala ten polrok doma.... a poviem Ti, u nás to bol prvý krok k rozchodu, pretože on to bral tak, že s ním byť nechcem. Nevidel, nechcel vidieť dôvody, že som tu nechcela nechať mamku samu, že si ešte nezvykla na myšlienku, že po škole odídem, nechcela som to urýchľovať... a on to proste vztiahol na seba.

kedže som praxovala aj v piatok do 16:00 a v pondelky som už musela byť 7.30 v lekárni, nechcelo sa mi za ním cestovať 6 hodín vo vlaku ... normálne počas skoly sme piatky mali volne ak to vyslo, a pondelky len prednasky, takze velakrat som bola u neho aj 4 dni vkuse.... Takže sme sa zrazu začali menej vídať, lebo v ten weekend ked nemohol prísť on, kvôli mojej praxi som nešla za ním ani ja.... Aj toto prispelo k odcudzeniu a rozchodu...

Reaguji na cutie7: Ahoj, ano, studuji farmacii. Štve mne, že za praxi nedostaneme alespoň nějaký směšný plat, protože takto nám i berou s tou pracovní dobou příležitosti k brigádě, kterou jsem tedy během studia zvládala. Moc děkuji za názor a zkušenost.
I já bych se právě tohoto bála, protože jde zrovna o vzdálenost, která není dobře vlaky a busy dostupná a cesta trvá podobně dlouho - asi 6 hodin, i když to není tak daleko... A i když jsme ve stejném městě teď, tak málo se vídáme, a tím si vztah kazíme (jinak je nám opravdu pěkně, když jsme spolu).
I mně je to tolik blbé, že nemohu být samostatná pořádně, ale i když jsem doma, dává mi mamka celkem vysoké kapesné (já ho po ní nechci, je to její svobodná vůle) a v podstatě se i hned nabídla, poté, co jsem jí to řekla, že mi nějaké peníze dávat bude, i když jsem ji o to neprosila (mám pořád našetřenou rezervu), navíc bydlení by mohlo být levné (přítel dostane příspěvek od firmy) a já se prostě ten rok nějak uskromním než najdu práci... A doufám, že pak to mamince vrátím zas třeba jinak, protože peníze by si nevzala. Rozhodující je pro mne to, že si tak zkusíme, co nejdříve spolu bydlet, abychom pak mohli co nejrychleji do hypotéky, protože platit několik let nájem je dost nevýhodné. Navíc mne opravdu to chození už víc jak 4 roky moc neuspokojuje a chtěla bych si opravdu vyzkoušet, jak nám to bydlení spolu půjde, a jestli si jen oba nemalujeme nějaké naivní představy. Takže jsem teď rozhodnutá jít za ním...
Mrzí mne, že to u vás takto dopadlo, bohužel, znám i v okolí tolik případů, kdy ta vzdálenost opravdu rozbila i pěkné vztahy, že nevěřím řečem, že opravdová láska toto vždy přežije...
My si už zkusili víc jak měsíc být naprosto bez sebe, samozřejmě jsme to zvládli, ale také jsme se odcizili... Právě si to nedokáži představit, jak by to šlo takto rok... Protože určitě bychom spolu nemohli být každý víkend.