Naschvály, uspokojení svého ega...

a já vždycky přemýšlela, jestli si to lidé s takovým nebo podobným problémem uvědomují... a myslim, že to je pro tebe velký plus... Nemáš třeba nějaký problém? sebevědomí, vztah, peníze atp.?

Podle mě to značí jaký máš vztah sama k sobě. Nejsi spokojená, nepřeješ ostatním, ale ani sobě. Tebe nenapadá co tě k tomu vede? Tímhle stylem budeš za chvíli bez kamarádky.

určitě je fajn, že si fakt, že se chováš tak, jak se chováš uvědomuješ, ale na druhou stranu, mojí kamarádkou už bys dávno nebyla. Dělej se sebou něco, než skončíš úplně sama a ještě zahořklejší než doposud

Mě se to děje jen u někoho, 4 lidem to přeju- i vnitřně, ale u některých naopak
Sama se sebou spokojená nejsem, a možná ani nebyla, doma mě nikdy nepodpořili, spíš naopak a nějak nejsem schopná to asi vnitřně překonat. Bylajsem jednou už i u psychologa- ale tam mi po hodině řekli,co vlasntě od nich chci...takže už jsem tam fakt nešla...

Reaguji na My.Lady:
tak to je ta příčina... musíš se naučit mít se ráda a být se svým životem spokojená, a pak to budeš přát i ostatním ale chápu, taky je to pro mě občas těžké, viz můj deníček

Zkus si předtím než odešleš SMS představit samu sebe v situaci toho druhého. Asi by ti to nebylo příjemný, kdybys dřela na VŠ, snažila se o miminko a tvůj úspěch by někdo podkopal. Možná ti to pomůže tu SMS neodeslat. Nic jinýho mě nenapadá. Já jsem se s tím nikdy nesetkala, ale měla bych strašnej strach, že by se moje myšlenky a vůbec chování obrátilo proti mně...

Naprostý souhlas.

Ještě bych ti zkusila něco připomenout. Určitě víš, co se říká: Přej a bude ti přáno... já se tím v životě řídím a jsem spokojená. Je dobře, že si problém uvědomuješ a je potřeba na něm pracovat. To, že jsi byla u psychologa je dobrý krok, ale asi to byl podle tohohle nějakej vůl.

pokračuj a zůstaneš sama...to je dobrá motivace,ne?

Jednu takovou "kamarádku" jsem měla, přesně takhle jako ty si na mě dobíjela ego, trvalo to asi 5 let, já ji to tolerovala a nechápala, teď už nejsme kamarádky a je mi bez ní krásně.....takhle vážně zůstaneš sama, zapšklá potvora, kterou nemá nikdo rád

Tebe bych fakt chtěla za přítelkyni ,ty jsi samý jedový šíp..
To co děláš je jen tvoje osobní selhání . Ty jsi vnitřně hodně ublížený člověk, že? Jo jó .... přej a bude ti přáno! Protože co vysíláš se ti vrací a to dvojnásobně.

Sama se musíš naučit zvládat a krotit své nálady, emoce atd.

Taky jsem měla takovou kamarádku, chvilku v pohodě a pak začla rýpat, nepřát mi, všechno obracela do negativa (ale prosimtě stejně ti to nemůže vyjít..). Tyhle období se střídaly, teď už kamarádky nejsme, ale já si to vysvětlovala tím že prostě sama se sebou není spokojená a bylo mi jí i svým způsobem líto. Ale prostě s takovým člověkem se podle mě nedá dlouhodobě bavit/kamarádit..

Jak se chováš k ostatním, je odraz reality, ve které žiješ. Jak by řekl M. Ruiz - žiješ nejspíš v pekle. Změň to, jak žiješ, a změní se i to, jak se chováš. Jak píší holky, zákony vesmíru existují, to, co vysíláš, se Ti vrací dvojnásob. A také si neodpustím říct, že moje kamarádka až bys také nebyla

taky jsem nad tím vždycky dumala...

Znám takových lidí řádku a bohužel mezi nimi byl i můj sourozenec, ale teď se vídáme tak málo, že ani nevím, ale myslím, že je to trochu lepší....
Kromě sourozence se takovým lidem vyhýbám; úplně utnu kontakt, pokud na to přijdu (myslím, že mám na to hodně dobrý čuch - léta praxe ). Neumím si pomoct, ale takové lidi ve svém životě nechci, i když jsou vlastně kolikrát sami zranění, nejistí atd. Já mám svých starostí dost.

Nemyslím, že je to jen výchovou (viz můj sourozenec), ale něco je i vrozené (osobně věřím i na přesnější horoskopy) a taky každý jedinec se s nepřízní apod. vyrovnává jinak....
Výchova má ale asi taky svůj díl. Měla jsem chvíli spolubydlící a to byl teda člověk!
Pak když zmínila jak to vypadlo u nich doma, tak to člověk tak nějak skoro chápal.

hele, někteří psychologové jsou na nic. Já byla jednou u psycholožky (kvůli přepadení...) - paní měla silnou nadváhu a mně pak v podstatě urážela - nevím, jestli mi záviděla mládí, postavu... vůbec jsem to nepochopila a už mě tam nikdy neviděla. Ale jsou i daleko lepší psychologové. I oni jsou jen lidi.

přesně tak! Jak jsem psala, poznala jsem pár lidí s podobným chováním a vždy za tím byla nějaká nespokojenost sám se sebou.
Doporučila bych se nesrovnávat s nikým (možná to dělali rodiče....) a dělat to co mne činí šťastnou...