Budoucnost - Peníze - Deprese

To si myslím, že nemusí být pravidlo- znám spoustu lidí, kteří mají hodně peněz (museli si je vydělat) a protože ví, jak těžko se začíná a jak těžko je vydělali, tak si toho dokážou vážit. Je to jen o povaze a chrakteru.

Já mám okolo sebe zase skoro samé lidi, kteří si to všechno museli taky vydřít. Sem tam na dovolenou také jedou, ale většinou se stěhovali do svého starší než jste vy. V 21 letech nemůžeš chtít žádné zázraky, to spousta lidí bydlí ještě u rodičů.

Nebo na koleji s pejskem a jinou zvířenou

Reaguju celkově protože je toho tady hodně co jsem tu nebyla.

Není to náš byt.. na to bychom opravdu neměli. Máme to pronajaté a platíme nějakých 5.500 za měsíc. Jenže taky oba vyděláváme kolem těch 13.000,- čistého.. a to je prostě málo. Zaplatím nájem, zaplatím splátku na auto a ostatní poplatky jako telefon ... ještě jsem byla tak blbá že když jsem si to auto brala půjčila jsem si JEŠTĚ K NĚMU dalších 30,000 na akontaci. Nevím co jsem si myslela, ale teď je to silná zátěž platit byt a ještě na mě tak vysokou splátku auta..... ještě nakoupíme jídlo .... a zbyde nám tak 4.000 ? .... Teď už vím, že jsem neměla mít velký oči a chtít se vyrovnat právě těm bohatým kamarádkám co dostanou od tatínka auto ...

Spíš mám, ale strach taky z budoucnosti - zaseknutí se na tom jednom místě. Ano spousta s vás tu píše jak jste na škole atd. Ale já žádnou školu nemám, jen maturu a anglicky nějak moc neumím ( přítel taky ne ) a když jsem práci hledala měla jsem dost problém. Jak neumíte anglicky jste v háji. A já teď když třeba vidím bratra mého přítele jak je ve svých asi 25 letech v práci na nějakých 25,000 čistého .... Přemýšlím jestli my se taky někdy budeme mít dobře a zda máme vubec nějakou šanci. Já jsem šťastná že práci mám, ale zároveň pochybuju o tom, že bych byla schopná najít si něco lepšího .... Dělám referentku ve zdravotní pojišťovně, ale teprve asi 8 mesíců a je to hodně těžké na pochopení a to je další co mě stresuje. Že mě vyhodí a my budeme muset všechno pustit protože to přítel neutáhne.

Prostě je toho na mě nějak moc. Ten stres že přijdu já nebo on o práci a tím pádem vše padá. To, že se zasekneme na jednom místě protože neumíme jazyk a nejsme žádní extra inteligenti. Že jsem si toho nabrala moc a teď nevím jak to zaplatím. .....

Reaguji na Theres:

Reaguju celkově protoe je toho tady hodně co jsem tu nebyla.

Není to náš byt.. na to bychom opravdu neměli. Máme to pronajaté a platíme nějakých 5.500 za měsíc. Jenže taky oba vyděláváme kolem těch 13.000,- .. a to je prostě málo. zaplatím nájem, zaplatím splátku na auto a ostatní popélatky jako telefon ... ještě jsme byla tak blbá že když jsem si to auto rala půjčila sjem si JEŠTĚ K NĚMU dalších 30,000 na akontaci. nevím co sjem si myslela, ale teď je to silná zátěž platit byt a ješt na mě tak vysokou splátku auta..... ještě nakoupíme jídlo .... a zbyde nám tak 4.000 ? .... Teď už vím, že jsem neměla mít velký oči a chtít se vyrovnat právě těm bohatým kamarádkám co dostanou od tatínka auto ...

Spíš mám, ale strach taky z budoucnosti - zaseknutí se na tom jednom místě. Ano spousta s vás tu píše jak jste na škole atd. Ale já žádnou školu nemám, jen maturu a anglicky nějak moc neumím ( přítel taky ne ) a když jsem práci hledala měla sjem dost problém. Jak neumíte anglicky jste v háji. A já teď když třeba vidím bratra mého přítele jak je ve svých asi 25 letech v práci na nějakých 25,000 čistého .... Přemýšlím jestli my se taky někdy budeme ít dobře a zda máme vubec nějakou šanci. Já jsem šťastná žepráci mám, ale zároveň pochybuju o tom, že bych byla schopná najít si něco lepšího .... Dělám referentku ve zdravotní pojišťovně, ale teprve asi 8 mesíců a je to hodně těžké na pochopení a to je další so mě stresuje. Že mě vyhodí a my budeme muset všechno pustit protože to přítel neutáhne.

Prostě je toho na mě nějak moc. Ten stres že přijdu já nebo on o práci a tím pádem vše padá. To, že se zasekneme na jednom místě protože neumíme jazyk a nejsme žádní extra inteligenti. Že jsem si toho nabrala moc a teď nevím jak to zaplatím. .....

Reaguji na granulka:

Jen s maturitou, bez praxe a bez jazyka si bohužel moc vyskakovat nemůžu. A do školy už jít taky nemůžu, protože to bychom už na to neměli vubec. A když už jsme do toho bytu dali tolik eněz na nájmy a zařízení nechci to prostě pustit.

Reaguji na Verča11:

ano takové zkušenosti mám taky

například zrovna bratr mého přítele má přítelkyni jejíž tatínek je bohatý až na půdu a koupil jim byt a auto a já nevím co ještě a dal jim 200,000 na výbavu bytu.. a ona si ještě stěžuješ, že ten byt není napsaný na ní a že vlastně nic nemá .. a že těch 200,000 je její a nechce to utrácet atd. .... nechápu. Co bych já za to dala ? My jsme horko těžko dali dohromady peníze na první nájem. Vybavili jsme byt defakto z 70% věcmi ze svých pokojů - starším nábytkem. ... To ještě nemluvě o tom, že cca od března, kdy přítel přišel o práci to vše táhnu sama a až te´d v srpnu se mu poradřilo najíst si něco jiného a teď teprv bude mít první výplatu. Jinak jsem vždy já dala celou svoji výplatu a přítel celou podporu a ještě chodil na brigády. A lidi kterým všechno spadne pod nos si ještě stěžují.

víš ono ale jak začneš koukat okolo co kdo jiného má a kolik vydělává, nebudeš nikdy v životě spokojená, protože vždycky se najdou lidi, kteří budou mít víc než ty......takže koukej jen na sebe a na to, co máte vy - máte byt, bydlíte s přítelem spolu, máš krásný vztah, jste (snad) oba zdraví, máte oba práci, máte auto, a ještě vám každý měsíc zbyde 4 tisíce......tomu já říkám standartní životní situace drtivé většiny rodi v naší zemi, pro mě fakt luxus.

taky mám kamarády, kteří dodělali VŠ horko těžko, každou zkoušku pomalu desetkrá, opakovali co se dalo a pak si našli práci a po roce mají 40 000tisíc.....bydlí třeba ještě u rodičů, takže na účtě musejí mít už slušnejch pár set tisíc.....kdybych koukala na to, že oni něco mají a já ne, tak se z toho za chvíli zblázním.

Reaguji na fuzzy:
Souhlasím!

Já fakt doporučuju zvýšit si vzdělání. Většina lidí při vš pracuje a spousta mých známých si dělá VŠ už při zaměstnání. A není každá VŠ medicína, aby ji zvládlo jen pár vyvolených a bez brigád.

A za vzdělání zatím fakt nic nedáš, tak toho využij. Je to jen tři-pět let, ale mzda se it pak může zvýšit minimálně dvakrát.

Reaguji na Lisa:

Do školy jít nemůžu. Musím pracovat. A kombinované studium fakt nedám. Za prvé stejně bych musela chodit třeba pátek sobota neděle, což mi tady ten pátek nepovolí a navíc to nejde protože mám hodně práce a za druhé - už jsem zkoušela kombinované na ČZU v Praze a bylo to pro mě hrozný. Přes týden do práce a pak ještě o víkendu do školy a ještě se po odpolednách učit. Myslim, že na to by člověk musel být fakt studijní typ a to já rozhodně nejsem. Kdybych chtěla do školy musela bych chodit normálně, ale s prací prostě seknout nemůžu.

Tak ne na každé škole je to takto...já dělám kombinovaně studium a srazy jsou jen jednou do měsíce v sobotu. A někdy ani to ne, takže do školy jsu tak 4x-5x ročně

Jasně že se musíš šrotit po odpolednách, ale to musíme i my, normální studenti. Protože nějak se živit musíme a ak dopo děláme a učíme se odpo. A na spoustě školách stačí, když se učíš jen na zkoušky a to znamená kolikrát učit se jen dva měsíce v roce.

Nebo si můžeš najít práci a rekvalifikovat se v nějakém jiné žádané, oboru. Dnes by chtěl každý do kanclu, ale je třeba nedostatek kuchařů a jiných lidí, co makají rukama. Proto si taky vydělají, když jsou šikovní, víc, jak ti lidi v kanclu

Reaguji na Lisa:

Jo kdybych měla 13,000 navíc udělala bych si rekvalifikační kurz na nehty atd, ale bohužel nemám. Takže musím smrdět tady

Ve 21 letech život a všechno vůbec teprve začíná...takže anglicky se můžeš naučit, můžes se naučit i daleko víc věcí..proboha mě je 30 a měla jsem štěstí, že se mám poměrně dobře momentálně, ale vím že to nemusí trvat věčně a tak taky ještě plánuji, učím se asnažím se dál koukat co by kde by... neusínej na vavřínech už ve 21 letech, život začíná, můžeš být ještě čím chceš, máš na to dalšich minimalně 30 let ... tak neblázni