...samota, samota moja nekonečná!: (

Vydž děvče, na chlapovi štěstí nezáleží, i když to chápu, že se tím trápíš! Mně je taky 23 a myslím, že jsme ještě mladé, takže to není žádná tragédie. A ty kamarádky žádného nezadaného kamaráda nemají? Podle mne může být problém v tom, že jsi stydlivá. Ono tady v ČR jsou chlapi taky většinou stydliví a osloví první často jen ti, co si o sobě myslí kdovíco. Chodíš do posilovny, tam je určitě chlapů dost! Co zkusit se prostě jednou přemoct a až se ti bude někdo líbit zkusit navázat oční kontakt, nebo začít s komunikací, mohlo by ti i pomoct si napsat na papír kontakt, a pak mu ho předat. Já taky neodsuzuji diskotéky, popravdě vždy jsem se seznámila na nich, protože tam jde vždycky říct: "Nechtěl by sis zatancovat?" A pak to vždy nějak vyplynulo, buď se mnou začal kecat a šlo to, nebo se dá vytratit A když řekne ne, tak co, život jde dál a už ho nikdy neuvidíš. Hlavně si to nebrat osobně, může být zadaný, gay... Nikdy nevíš co byl důvod... Hlavně to musíš brát jako zábavu, ne jako nutně musím někoho najít. Samozřejmě seznamku zkoušet dál, určitě to není hned natrefit na toho pravého a trpělivost růže přináší Vem si, že až najdeš toho pravého, už nikdy nebudeš mít příležitost se v tomhle otrkat a zkusit si oslovit chlapa. A podle mne je super překonávat svoje obavy, člověku to vždy zvedne sebevědomí, že to zkusil, i kdyby to nevyšlo. Rozhodně nejsi méněcenná jen proto, že nemáš vztah, co to je za hloupost! Taky je otázka, jestli se nepohybuješ stále ve stejných okruzích lidí - většina lidí ano, ale pak se není čemu divit, že nikoho nepotkají... Ber to tak, že Ti život dává teď možnost zkoušet nové a nové věci.

Reaguji na Amanita:
V prvom rade ďakujem za tvoj príspevok
Kamaratky....no, aby som všetko uviedla na pravú mieru. Tak ja som bola na stednej škole na jednej strane slovenska, na vysokej skole na druhej strane slovenska...a v poslednom ročníku sme si mali vybrať miesto, kde budeme vykonávať polročnú prax, a kedže moja NAJ kamoška (ktorá je mi ako sestra) sa rozhodla ze pôjde do rodného mesta (kvôli frajerovi ako inak, aby boli spolu-mimochodom už plánujú zásnuby) tak som sa rozhodla, že pojdem domov aj ja....a to bola chyba, pretože v domácom meste nemam ZIADNU ale to vážne ziadnu kamosku (s tymi ludmi zo základnej školy už nie som dávno v kontakte) a mám tu len rodinu....
takže som stále sama....chodim len do práce, z práce cvičiť a potom sa doma motám....je to oničom....a najlepšia kamoška mi vraví, keby nemá frajera tak je tiež sama lebo nikoho iného normálneho nepozná....teta má priateľa a jeho som sa pýtala či nemá nejakéhosingle kolegu a ten povedal, že nie ...ohlasy sú skôr také,že nikto nikoho nepozná...a vieš ako to je, každý si hrabe na svojom piesočku....
A bola si niekedy v posilke?.....neviem teda v tej našej sú takí chlaopi...strašne namyslený strašne a pôsobia až agresívne...všetci sú holohlaví....takže takého by som sa už duplom bála osloviť ((((....n diskotéky nechodím 1.nemám s kým a 2. nie su extra party typ............neviem či niekedy dokážem niekoho osloviť, neverím si, hanbím sa...to máš proste v sebe...
a ano pohybujem sa v rovnakých okruhoch...to je jasné...ale čoskoro skončím školu a chcela by som sa osamostatniť a odstahovať...moc by som chcela ist do Čiech ....ale je ťažké vykročiť do života sám....

Reaguji na Amanita:

Také mě nebaví být pořád sama. Je to hlavně tím, že jsem uzavřená do sebe a opravdu málo lidem se otevřu, neoslovím kluka jako první. Sebevědomí mám na bodu mrazu, těžko ti poradím, ale můžu ti alespoň napsat, že tě v tomhle naprosto chápu.

rozhodně jsem se vám holky sem také přispět protože jsem na tom skoro stejně jako vy, jen s malými rozdíly. Je mi už skoro 26, žiju druhým rokem v zahraničí a možná i to je problém. Doma v Čechách to prořídlo lety, kdy jsem odešla ze školy a přestěhovala se, začala pracovat, nějak se naše cesty rozešli a kontakty oslábly. Pokud se já ozvu tak odpoví, ale sami se už neozvou. A tady? Chodím na procházky, do práce, do knihovny, do města, ale je to stejné. Nikde nikdo kdo by mě oslovil a nejsem ten typ který by šel k někomu a nazdáár. Jsem celkem sebevědomá a hovorná, i když co se týče angličtiny tak jsem stále trochu rozpačitá a chce to mít někoho kdo je tolerantní.
Já jsem bez chlapa taky nějakou dobu, jak jsem si uvědomila tak přátele nějak taky nemám, minimálně spíš lidi které znám a oni mě, jak doma tak tady. A kde se seznámit?
Na ulici někoho oslovit to by mi zavánělo obtěžováním, taky na to nemám náturu.
Byla jsem třeba podruhé v jedné hospodě a potkala dva kluky co jsem prve už viděla, tak jsme se bavili a pohoda. Vzala jsem si na ně kontakt a pak napsala a co? No nic..Vyšumělo to bez odpovědi. Tak mi řekněte co se dá dělat víc.

A do Čech ani nechtěj. Ekonomická situace je tam velmi zlá, čili pokud chceš za každou cenu pryč ze Slovenska tak raději do zahraničí, ale Čechy jsou sice hezké, ale na práci je to zlé

Je ti 23 let máš ještě celý život před sebou, až bude správný čas onen vysněný muž se určitě objeví. Samota někdy není špatná samozřejmě nesmí trvat moc dlouho a je větší šance se věnovat sama sobě což taky není od věci .Najdi si nějakou svobodnou kamarádku můžete podnikat plno věcí spolu. Choď hodně do společnosti tam je nejvíc šancí se s někým seznámit, pokud budeš chodit jen do práce a cvičit to ti obzory nerozšíří.Pokud jsi uzavřenější bude trošku problém se nějak projevit ,až se půjdeš bavit a někdo tě zaujme buď trošku akčnější a pokus se sama navázat kontakt . Nic netrvá věčně takže ani ta tvá samota nebude nekonečná , každému v životě se střídají fáze klidu a akčnější období , takže já bych to tak nedramatizovala. I sám si člověk dokáže vystačit v nějaké fázi života.

Jojo, já do posilky taky chodím, ale chodí tam uplně normální lidi, převážně studenti, ono asi záleží, jak kde... Já je tam oslovuji normálně, protože některá závaží potřebuji sundat a sama je neuzvednu. A kdybych neměla přítele, asi bych se s nimi dala do řeči.

Ale to je právě to, co je podle mne chyba. Já byla celý život těžký, fakt těžký introvert, který si bál i objednat šunku v obchodě u pultu Věčně jsem chodila se sklopenou hlavou, byla jsem tak vychována - radši se s lidmi moc nebavit, moji rodiče nemají žádné kamarády, takže jsme se ani s nikým nestýkali. Ale sama jsem si uvědomila, že takhle to nechci, takhle v dnešním životě nic nedokážu... Taky by se v té době na mne žádný kluk ani nemrkl, já ještě vždy měla dost velký problém s akné, s nadměrným pocením (a pořád mám). Tak jsem si dala za úkol, že se musím pomalu přemáhat. Stálo mne to.... fůůů.... šeredné úsilí. Ani o tom nechci mluvit. Ale stálo to za to. A od té doby si na nezájem kluků nemůžu stěžovat, spíš naopak. Opravdu mne přijde, že hned jakmile jsem získala sebevědomí, dnes se opravdu vyloženě miluji a jsem ráda i sama se sebou, myslím, že sama sobě jsem nej kamarádkou, tak tím se i enormně zvýšil zájem opačného pohlaví o mou osobu. Ale musím říct, že i díky tomu jsem o sebe začala víc pečovat i o zevnějšek, dřív jsem měla tak nízké sebevědomí, že jsem spíš řešila otázky žít či nežít, než jestli vypadám OK.

Je to tvrdý a píšu to jen tak obecně, neber si to osobně, je možné, že jsi zatím fakt jen neměla štěstí. Pokud člověk chce partnera, co za něco stojí, musí mít sám co nabídnout. Nikdy nemůžu očekávat, že partner bude takový a makový, když ani já toho nejsem schopna... Tak se neboj zkusit začít dělat něco nového, pokud máš čas, zkusit třeba nějaké dobrovolnictví, nový koníček... Ať si zas rozšíříš okruh přátel Držím pěsti! Ono se ti totiž klidně může stát, že perfektního partnera najdeš třeba zítra, ale nebude mít na Tebe příliš času, takže nejdůležitější v životě je stejně být ráda sama se sebou

Sice to není moc povzbuzující, ale nejsi v tom sama. Mně je taky 23 let, končím školu a vztah vlastně pořádně taky žádný. Nejsem asi úplný introvert, ale strašně nerada se projevuji před cizími lidmi, když už je trochu poznám je to v pohodě. Nejsem trémistka, to ne, jenom se bojím ukazovat svoje pocity.
Svoje problémy znám, nerada chodím do společnosti, trsání nebo chlastání v hospodě, což je činnost většiny mých vrstevníků mě nebaví. Mám 10 kg nadváhu, a i když mám fyzičku lepší než většina mých kámošek, většina kluků, které znám, zajímá v první řadě vzhled. A i přes to, že nosím podpatky, sukně, nechávám si přidržovat dveře a jakýkoliv projev džentlmenství oplácím milým úsměvem, mě spolužáci považují za sobě rovného.
A úplným vrcholem je, když mi kamarádka v pocitu, že mi prostě musí sehnat chlapa, začne podstrkovat svého kamaráda nebo kamaráda další kamarádky, že je to strašně milý, hodný, chytrý, celkem pohledný kluk, sportovní typ, jenže ho žádná nechce, protože veškerý volný čas tráví hraním na počítači. V další etapě následují černé ovce spřátelených rodin s tím, že bych je přivedla na správnou cestu. V tom okamžiku si říkám, jaké mám zlaté rodiče, když mi nikoho nepodstrkují.

Reaguji na akyna-00:

Reaguji na jersey:
presne...((....no mas to este náročnejšie s tou jazykovou barierou aj ked verím tomu, že speakuješ už super ....ale aj mne sa stalo, že si chlap popýtal telefónne číslo a v živote sa neozval toto som uz fakt nepochopila ((.....a vies...situalcia na slovensku je ešte horšia ako v čechách a ja si do zahraničia ďalej ísť netrúfam, lebo nie som dobrá v jazykoch (((

Reaguji na mikkýsek:
ďakujem....len už by mohla prísť tá osoba, lebo ja si neviempredstaviť ten ktok do prázdna sama :/...a ja som celkom rodinný typ...potrebujem mať niekoho komu môžem dať lásku ...ale hej musím ešte veriť

Reaguji na Amanita:
wooow tak to je úžasné! obdivujem ťa, pretože ja mám svoje komplexy a nedokážem ich len tak prekusnuť (ako nedokonalá pleť a žiadne prsia ((( )...ale mám pocit, že aj keby som bola viac sebavedomá som proste pre chlapov neatraktívna! a ´dakujem ti moc krásne...keď doštudujem určite sa dám na niečo nové

Reaguji na Jánošík:
och tak máš "dobrých dohadzovačov" ...ale ako kámošku by som ťa hneď brala!

milé žienky dnes mi jedna pacientka zahlásila, že sa nikdy nevydám (LEN TAK) lebo, že ženy sú potvory hnusné a že aj tak sú už všetci normálni chlapi zadaní takže mám smolu takže ma normálne sundala....a "vylepšila mi deň"

Jerab: to byla jen nějaká nespokojená ženská, která nechce být sama nespokojená Měla jsi jí odpovědět něco ve stylu....vy máte nějakého, kterého už jiné nechtěly, že? Je mi vás líto...To já si radši počkám déle, než mít prvního lepšího a usmát se
Jinak jsem taky věčně sama, je mi 24 a trápí mě to. Ale pořád je lepší být sama než s nějaký debílkem