Je to půl roku, co jsme s přítelem začali spolu bydlet. Vše klapalo, jak mělo. Potkávali jsme se doma jen k večeru nebo večer, vzhledem k jeho práci chodívá pozdě domů. Víkendy jsme trávili spolu na výletech, zašli si na večeři, na víno. Někdy si vyrazil se svými kamarády na pivo, v tom jsem mu nikdy nebránila. Taky jsem potřebovala občas mezi ty mé holky.
Nyní však zjistil, že díky tomu, kdy většinu jeho volného času pozřu já, tak nemá čas na ostatní věci. Dříve, tím myslím přede mnou, trávil i víkendy pracovně. Došlo to do stádia, kdy už nemůže tolik energie věnovat mě, protože už v práci nepodává výkony na 100%. A jelikož je workoholik, což sám nepopírá, tak máme obrovský problém. Jak sám řekl: ,,Buď to odskáčeš ty nebo práce". A práce se vzdát nechce. Ve své práci je vysoko postavený, uznávaný a dělá to dobře. Díky tomu se i můj život změnil. Chodíme na společenské akce, kde je vždy VIP hostem. Setkávám se s významnými lidmi, jak už z politiky, fotbalového prostředí a někdy se dostanu i mezi celebrity. Takže život s ním je opravdu luxusní a pestrobarevný. A domácí život je s ním také krásný. Vždy to klapalo. Až do teď, kdy nad tím začal přemýšlet.
Delší dobu mluvil o tom, že by do 2 let chtěl mít dítě. Já se tomu nebráním. Nyní už to neřeší, že prý to začne řešit až za 2-3 roky (teprve řešit, ne už ho mít). V práci ho podporuji a dokonce ve všem toleruji, ale nejsem si jistá, zda to má nějakou cenu. Vzhledem k tomu, že mu je 39 a je svobodný, bezdětný, není ani rozvedený, tak je mi jasné, proč to tak je. Rodinu odkládá a stále posouvá na dobu neurčitou. Je jasné, že práce pořád byla vždy na 1. místě.
Chci s ním být, chci s ním žít. Jen nevím, jak se k tomu postavit. Přijít o něj rozhodně nechci, je to nejlepší chlap v mém životě.
Máte někdo tohle doma? Jaký je život s takovým mužem? A pokud ne, co si o tom myslíte? Děkuji za každou radu či připomínku.