Jak se vyrovnat s neúspěsností léčby?

Ahoj Ell, je mi moc líto co prožíváš a ještě když jsem si přečetla kolik ti je, tak by se ve mě v tu chvíli krve nedořezal.. Hlavně to nevzdávej, jsi mladá a silná a i když je jasný, že je to celý vysilující a hlavně psychicky, tak zkus uvažovat i dál pozitivně kamarádka teď pomáhá s touhle nemocí strejdovi a poslala mi odkaz na tyhle stránky http://www.celostnimedicina.cz/sokujici-pravda-o-r akovine.htm možná jsi to už četla, ale třeba to pomůže i někomu dalšímu. Její strejda pije javorový sirup s jedlou sodou, tělo prý oblbne ta sladká chuť a jedlá soda ničí rakovinový buňky. Vím, že jsi chtěla spíš psychickou podporu, tak snad se nebudeš zlobit, každopádně ti strašně držím palce a rozhodně pomýšlej na příjemnější věci než jsou prášky a smrt..

El, ty máš metastázu v uzlině/uzlinách, pochopila jsem to správně? To je celkem běžný jev při karcinomu prsu, že se pomocí mízního systému nádorové buňky usadí v uzlinách. Pokud nediseminovaly do jiných orgánů, o metastázách ve smyslu, kterým mluvíš tady:

bych vůbec neuvažovala.
Kdyby ti našli axiální uzlinu, odoperuje se poměrně snadno a dál by nejspíš nasadili nějakou kurativní chemo. Ty ji máš ale na blbým místě, proto chápu tu paliativní chemoterapii přesně tak, jak ji popisuješ v úvodu. Tu uzlinu to nezničí, ale může zmenšit a poté bude odstranitelná.

Taky jsem se několikerou zkušeností v rodině dopracovala téměř k dokonalosti a být mi o 20 míň, jdu místo fildy na medinu

Pokud máš fakt potřebu ty věci si uspořádat, udělej to, ale dál bych se tím nezabývala.

A opravdu si plánuj příjemné věci. Dlouhodobě. Jsem přesvědčená, že je to mnohem lepší, než se zabývat smrtí.

BlackCofee: taky teď lituju, že jsem nešla alespoň na zdrávku, jestli bych dala medinu nevím, ale poloviční onkolog už skoro jsem. Že je to u prsu běžný jev, vim, ale právě ty axilární. Mně na tohle přišli po 2 letech od 'vyléčení' na rtg, v mediastinu 6 cm (!) nádor, zcela asymptomatický, mně bylo výborně. Půl roku jsem brala ch. a po půl roce - nic. Furt stejný... Na švestku tohle.

no a nechceš se třeba poradit s jinými lékaři..vyslechnout si další pohledy na věc..
pro jednoho doktora je to třeba momentálně neoperativní a pro druhého by to bylo....zrovna o tom jsme se nedávno bavily na přednášce...

hlavně si uvědom, že tě stále léčí!! kdyby byla léčba vyčerpaná, tak tu teprv můžeme pomýšlet na nejhorší...

ale každopádně si vyřeš co potřebuješ...i když se k tomu rodina staví odmítavě...jestli je to pro tebe důležité a uklidní tě to, tak je popros, aby to s tebou probrali.

Janisinka: já už to probírala se spoustou doktorů... Máš samozřejmě pravdu, jak to myslíš. Z technického hlediska by to zřejmě šlo, z onko hlediska je to prý velké riziko. Na tom se shodli všichni.

aha...no tak teďka musíme počkat jak zareaguje chemka budu na tebe moc myslet..ale určitě dopadne dobře...drž se!

No ty bláho, šesticentimetrový nádor bez příznaků? Jak často jsi chodila na kontroly?

Reaguji na Ellenuschka: ty to zvládneš!

A rozhodně bych vyřešila vše pro tebe důležité, pokud na to máš sílu.

Napsala bych závěť, jak si přeji aby bylo naloženo s mými věcmi, udělala někoho z nejbližších člověkem, co může disponovat s účty a smutné psaní - napsala jsem i seznam lidí s telefony nebo maily, který bych chtěla aby někdo informoval o nejhorším a jak si představuji poslední cestu.

A moc se mi ulevilo. Určitě by se hodně ulevilo i tobě, kdyby jsi nějaký den po obědě/večeři rodině oznámila, že jsi takto vyřešila toto. Bez diskuzí, prostě oznámením faktu.

A za čas se tomu jen zasměješ, se vzpomínkou jak předčasně jsi to napsala! Určitě to bude dobré!
A co jinak děláš? Pracuješ, jsi na neschopence nebo ID?

BlackCoffee: jo, uplne bez příznaků. Fakt jsem se cítila dobře, i teď mám docela kondičku. Podle doktorů jsem skoro neměla dejchat, průdušnice ztlačená na 20 procent kapacity, ale já frajerka to necítila. Chodili jsme např. s klukama plavat, vždycky na schůdkách na tobogán všichni funěli a já uplně v klidu...
Na kontroly jsem chodila, bohužel jen na markery a sono prsou. Rentgen se udělal až po dvou letech na základě malinko zvýšených markerů. Všichni jinak šťastný, jak zdravě se cítim a vypadám. Holt raritní kus.

Ahoj Eli. Nič ešte nevzdávaj, ešte žiješ. Skús si niečo prečítať o Breusovej diete, mňa to velmi zaujalo, zapátrala som až do histórie a ja keby som bola v Tvojej situácii tak skúsim všetko čo sa dá. Držím palce nech to vyjde.

Popi: Breussova dieta je hodně nebezpečná záležitost. Ono to zní hezky a jednoduše, ale má to háček. Nejprve se vyhladoví hostitel, né nádor, ten vesele bují dál. Znám ženskou, která to zkoušela, rozšvihalo se jí to mezitím všude po těle a ještě ráda přišla na onko. Ono ale většina lidí si na tyto metody nestěžuje, protože většina těchto lidí si už nestěžuje nikomu na nic...

Prosím, tento deníček je o duševním aspektu 😊

Ony všechny ty alternativní rady se líp doporučují než praktikují... Znám dva lidi co Breussovu dietu zkoušeli - jednomu fakt pomohla, druhému vůbec. Stejně tak někomu pomůže operace, či ozařování a chemoterapie a druhému ne. Já už nad tím kolikrát uvažovala a hodně asi závisí na síle a vůli dotyčného a jeho touze žít.
Strejda - dávali mu 20% šanci na přežití pouze jednoho roku, je tu let sedm a po té mrše ani stopa.Druhý strejda, šance vysoké a totálně tomu propadl a do roka konec.
Teď se s tím pere táta, je po operaci a čekáme na histologii....

To je přesně ono, některé těžké případy vedou ke šťastnému konci a některé zdánlivě jednoduché se zvrhnou a zkomplikují. Ono asi v přírodě se nic neděje stoprocentně podle tabulek.
Já sama si nedokážu představit, jak by Breussova dieta měla fungovat, kor na mně, stačí mi pár hodin o hladu a je mi zle. Myslím, že to zacloumá i se zdravým člověkem, kolik tak člověk může zhubnout, když bude měsíc pít jen nějaký zeleninový šťávy... Nádor je bohužel dost samostatná jednotka, ten se neptá, jestli si může vzít, ten bere. Takže organismus se vysílí dvakrát - nádorem a ještě hladověním...
Ale opravdu, já přečetla snad vše, o rakovině jako takový, o způsobu, jakým funguje chemoterapie, ozařování, jak je důležitá výživa, včetně článků o 'zaručených' přírodních lécích typu vilcacora apod. U rakoviny je problém zmutovaná DNA buněk, s tim opravdu žádný byliny nic neudělaj a zaručeně pravé rozhovoryy na youtubku, kde mluví zaručeně praví lidé, kteří zaručeně rakovinu měli a zaručeně jim pomohlo to či tohle... No kdo nevěří, ať tam běží. Tak se dělá byznys, tonoucí se stébla chytá, vysolí těžký prachy za kde co, jenže buď mu pomůže chemka, ale pro něj zaručeně 'kořen mandragory apod.' nebo mu nepomůže nic a v tom prípadě už si nestěžuje 😊
To jsou ty různý doplňky za velký peníze. Pak tady máme levnější varianty typu soda a sirup. Každému, kdo aspoň trochu dával pozor v 7. třídě, když sw bral člověk a aspoň trochu pochopil, jak funguje trávicí systém, musí být přeci jasné, že na nádor nenasypeme sodu v prášku, ale co projde trávením, rozloží se na jednotlivé složky a ty potom organismus zpracuje nebo vyloučí.
Takže všechny tyhle doporučení jsou líp nebo hůř udělanej podvod. Doufám, že aspoň místní zdravotnice mi daj za pravdu 😊
Ono je určitě líbivější uvěřit sympatické pani na netu (která nikdy rakovinu neměla, zato dostala zaplacíno) než lékařům, kteří roky studují na univerzitě (jen proto, aby se mohli spolčit s farmaceutickými koncerny, škodit lidem a sami si užívat na Bahamách).
Proto jsem zakládala tuhle diskuzi, o tom, jak byste se cítili řekněme při vidině eventálního konce, jak to prožívali vaši blízcí, jsem strašně ráda za milá slova povzbuzení. Ne proto, abychom diskutovali na téma klasická versus alternativní medicína. Mnoho dní, týdnů, měsíců jsem věnovala studiu o svojí nemoci, možná až moc. Progooglila jsem křížem krážem. Většinu 'zaručených' receptů znám. Ale srovnat se s tím je úplně jiný téma...

Naše "kolegyně z onkospolku" umřely, ač měli k životu i nemoci sebepozitivnější přístup, rakovina na přístup fakt kašle. Je to jako radit bojovníkovi, který zrovna válčí bitvě, kde se používají chemické zbraně - a chemo fakt má často podobné účinky, jako ony - aby se ze zákopu usmíval a radoval se, že vyšlo slunce...Napsala jsem dopis, co si přeju...Jak tu někdo psal, žádné tklivé rozloučení, mým cílem je vyřešit praktické věci, ne rozbrečet ty, kdo se budou muset srovnat s mojí smrtí. A jakmile mně to stav po jedech a záření dovolil, odjela jsem na místa, která jsem už dlouhou chtěla navštívit, abych měla na co myslet, až zase bude ležet v lináči. Holky, které umřely, tak pobyly v nemocnici jen velmi krátce a velmi sjeté morfiem...Moji blízcí vědí, jak to mám nastavené já s umíráním a doufám, že to budou respektovat. Když jsem se dozvěděla diagnózu, tak jsem se ozvala kamarádům, které jsem už dlouho neviděla ne proto, abych jim říkala, co mně je, ale prostě jsem je chtěla ještě vidět a mluvit s nimi a došlo mi, že nemám čas to odkládat na "příště". Po nocích, kdy nemůžu spát chatuju se starými známými, často je tam někdo, kdo zrovna také bdí. Jíst zdravě jasně, ale snažit se vyléčit často navzájem si odporujícími doporučeními ne. Číst esoterické knihy mně nic nedává, spíš ty, které mně vtáhnou do děje tak, že nemyslím na to hnusné....Snažím se dopřávat si maximum věcí, které mám ráda a kašlat na věci, které jsem dělala, potože "se to musí"...celý život jsem nenáviděla ranní vstávání, tak spím dopoledne (i do poledne) a je mně jedno, co si o tom kdo myslí..jednou za týden mně jedna studentka vyžehlí a vygruntuje...zjistila jsem, že nemusím strávit půl dne cestou do nemocnice, ale infúzi mně může dát sestra doma...Každému vyhovuje a dělá radost nco jiného. Užívej si to, co máš ráda Ty, nenuť se do projevování pocitů, které nemáš ... to tahle kultura předstírá, že smrt neexistuje a myslí si, že když o ní nebude mluvit tak zmizí...Udělej si krásné Vánoce podle svých představ. Třeba bez umytých oken a 8mi druhů cukroví .

Pett: jeé, ahoj 😊