Oddělené ložnice ve vztahu

No tak ty co s přitiskávají budou proti . Já bych tak určitě neusla,musela bych být moc hodně unavená.Abych usínala v objetí.Spíme každý na své půlce a chci se v klidu rozvalit a né ,abych se nemohla celou noc hýbat a myslet na to,že musím partnera chytit znova.A pokud přítel přijde hodněěě unavený z práce a chrápe,tak si jdu ustlat do obýváku,protože prostě neusnu..Takže jsem pro,už jsem nad tím i kolikrát přemýšlela jen nejsou prostory .

Můj názor je ten, že to vztahu spíš prospívá - partneři si uchovají takové nějaké "soukromí" , nebo jak bych to řekla. Jeden se chce dívat na TV, druhý si chce dát pivo na dobré spaní, jeden povečeřel fazolovou polívku nebo jakési chlebíčky s cibulí, druhý nemůže spát, tak se vrtí, točí, .... jeden od toho piva chodí desetkrát za noc na wc, druhý chce být hezký a chce si dát na noc natáčky, jeden vstává ve tři ráno, druhý se vrátí ze šichty v půlnoci načež ten jeden se vzbudí, je akorát nabručený a rozespalý se štrachá po bytě ..... Přesně tohle myslím. Uchování si svého soukromí. Nemyslím sex, myslím spánek. To jsou velice rozdílné věci
A vůbec, když bylo o víkendu, o dovolené apod. nějaké spoluspaní, tak jsem akorát měla strach, že mi přilehne psa. Takže "pocit jistoty v době usínání" = 0 % !

Mně to přijde divný, nerada usínám v pokoji sama, i když doma u rodičů mi to nepřijde, v Brně mi to přijde divný, usínám mnohem později, když jsem tu sama... s přítelem jsme spolu 7 let a taky ráda usínám, když jsme v pokoji spolu (večer si třeba povídáme v posteli, ale pro odpočinek spíme každý na své půlce postele, ale v jedné místnosti)...vstává do práce poměrně brzy, já nemusím...ráno mě to nebudí...vstane, jde se osprchovat, pak se potichu oblékne a jde do kuchyně pro snídani/sváču a jde do práce...třeba jen procitnu, ale hned usnu...
Naši taky vstávají každý jindy, ale mají společnou ložnici, možná proto mi to přijde divné...jsou spolu 25 let a nedovedu si představit, že bych chtěli oddělenou ložnici, asi by mi přišlo, že jim to už neklape....
ale každý to bere asi jinak tohle je můj názor...

Reaguji na Siiri: já ale nemam prostor na druhou ložnici ani na šatnu...

Proč ne, dovedu si představit dost důvodů. Třeba chrápání,skřípání zuby, odlišný režim, já třeba chodím spát kolem půl jedenácté, bývalý klidně ve dvě ráno, špatně usínám, když už se vzbudím něčím jiným, než tím, že se mi chce čůrat. Nesnesu usínání v objetí, potřebuju se převalovat, otáčet, každé dýchnutí na krk mne při usínání zase probere. Kdybych na to měla možnosti a bylo to aktuální, tak to beru, ovšem s tím, že v obou ložnicích budou alespoň jedenapůl lůžka.

já to chápu, ale říkala jsi, že bys ji brala kvuli tomu svíceni a na to jsem reagovala, že kdybys takovou místnost navíc melě, tak bys tam mohla mít místo druhe ložnice šatnu, pokud tvuj jediný problem je svícení kvuli oblečení.

No to jsem taky tak myslela, letiště plné polštářů v každé místnosti Neznám nikoho, kdo by dobrovolně spával ( to druhé taky ne ) na "single" velikosti, není nad to se pořádně roztáhnout, nelíp asi křížem

Reaguji na Lisa: Máme a nemůžu si to vynachválit.
Nejde o chrápání, ale o vlastní soukromí a potřeby.
Zatímco manžel rád usíná u televize, já ne, já si zase naopak před spaním třeba brouzdám na internetu a klapání klávesnice by ho rušilo, on spí v šeru, já s lampičkou, oba máme rádi při spánku pohodlí atd.
Kromě toho víme, že když chceme být spolu tak jsme a nejen proto, že musíme a když chceme, sejdeme se ve společné posteli.
Vřele doporučuji.

Naši mají oddělené ložnice už asi 15let... Táta hrozně chrápe . Občas,když chrápe přítel,mám sto chutí jít spát taky jinam

Reaguji na dadabus:
Jak říkám, my spolu momentálně žijeme v jednom pokoji, takže se člověk musí naučit se přizpůsobit a nějaké uchování si soukromí už je opravdu v podstatě nemožné Jinak většina toho jde pro mě i bez oddělených ložnic, ale když to tak někomu vyhovuje tak proč ne Já budu ráda, když budeme mít víc pokojů, protože budu mít případně kam zalézt, když nebudu mít náladu, ale druhou ložnici k tomu nepotřebuju Možná je to i o tom, že já s někým sdílím pokoj odmalička, takže jsem prostě zvyklá.....

Ale jak říkám, 100 lidí, 100 chutí Když je ta možnost a vyhovuje to oběma tak proč ne

Oddělená ložnice je ideální řešení.
Nemám ráda,když se na mě lepí /nikdy jsem neměla tu potřebu/ a v objetí bych neusnula ani s rohypnolem.Mám ráda svůj prostor a klid,proto máme postel 2,20x3,40m.
Nemyslím si,že kvalita vztahu by závisela na společném spánku jsem noční a ráda do noci v posteli čtu,takže svítím,navíc u čtení jím,tak potřebuju prostor na talířky
Sex se dá dělat kdekoliv,k tomu není nutno mít společnou ložnici.
Manžel pracuje mimo republiku a doma je celkem málo,takže pohoda.Kdyby ale byl denně doma,tak už mám svou ložnici dávno.Taky proto,že spí hrozně nahlas a spát vedle motorové pily moc dlouho nelze.

Jinak my to v tom jednom pokoji hodláme řešit tím, že postel oddělíme závěsem (bude v rohu u dveří), aby když jeden z nás bude potřebovat déle pracovat, tak alespoň nebude tak rušit toho druhého....

Buď velkou postel, kde se můžu pořádně rozvalit, nebo každej jinde. Potřebuju svůj prostor a nesnáším, když se na mě v noci někdo lepí, takže společný romantický usínání ani probouzení fakt nehrozí

Jsem teď sama, tak to píšu jen teoreticky, třeba se to s budoucím přítelem změní... ale docela bych v budoucím vztahu preferovala oddělený spaní.

... já na plechovky ...

To je téma přesně pro mě! Vždy jsem si přála oddělené ložnice, ale nikdy jsem se nesetkala s pochopením, možná jen u starších. Já opravdu hodně nemám ráda, když mě někdo objímá před spaním, já bych prostě neusnula, ani kdybych se sebevíc snažila. Mám ráda prostor kolem sebe, můj první přítel mi to dokonce vyčítal, že ho odháním, ale to vůbec neznačilo, že bych ho snad neměla ráda, jen jsem se chtěla cítit pohodlně a mít kolem sebe prostor. Kvalita vztahu fakt na tomhle nezávisí, to je blbost.