Oddělené ložnice ve vztahu

Můj drahý je alergik, takže naše společná ložnice je taková velmi minimalistická a na pohled sterilní, tak jsem si v bytě zařídila svůj vlastní dámský pokoj s bílou čalouněnou postelí se spoustou polštářků. Na oknech mám dokonce pověšenou záclonu se závěsy a na zemi položený úplně úžasný měkoučký válecí koberec s vysokým vlasem, což u nás doma jinak nehrozí. Jenže já jsem po většinu času slaměnou vdovou a v této své ložnici spím jen když je můj milý pryč, pokud je doma tak spíme ve společné posteli. Na společné tulení se těším, ale po určitém čase zase ráda osiřím, jsem prostě vítací a loučící typ. Tím, že pobývám hodně často doma i v kanceláři sama, tak jsem si navykla na určitý komfort samoty, navíc čím jsem starší, tím víc oceňuji možnost mít své vlastní soukromí, do kterého mi navíc nikdo nekecá.

S přítelem spolu v jedné posteli neusneme. Před spaním se vždycky k němu přitulím, popovídáme si a pak já nebo on přeběhneme na druhou postel a ráno se přijde přitulit prostě ten, kdo se dřív vzbudí.

Proč ne, pokud to partnerům takto vyhovuje a jsou spokojení tak v tom určitě nevidím jediný problém.. Já si to tedy momentálně představit nedovedu, ráda usínám s přítelem, ale každý na své půlce, protože mám ráda prostor a v objetí neusnu.. Ale je fajn, neusínat sama a vědět, že je vedle mě .. Babi s dědou mají každý svůj pokoj (barák) a druhý prarodiče mají ložnici sice společnou, ale postele oddělené (malý byt).

No, někdy se nedokážu dobře vyspat, když je manžel vedle mě Občas si zachrápe, jindy funí. Jeho zase ruší, když si chci večer číst nebo čumět do mobilu.

Když se chce ve spánku přitulit, tak prý dostane pěstí. Já o ničem nevím, asi reflex Po odděleném spaní toužíme oba

já jsem ještě hodně mladá a říkám ani náhodou , máme obrovské letiště, takže se nemlátíme a naopak se k sobě rádi přitulíme…řítel si snaží prosadit oddělené ložnice v době, až budeme mít malé dítě, aby ho nerušilo, ale mě se to nelíbí, navíc v principu mi vadí, že z toho vyplývá, že absolutně veškeré vstávání k dítěti by bylo na mě, když přítel bude spát úplně v jiné místnosti to se mi více líbí přístup našich známých, kteří měli už od pár měsíců dětský pokoj a chůvičku a dítě spalo celkem hodně od mala samo, žádné vyspávání do tří let v pokoji rodičů...

tak bych to chtěla i já

Oddělené ložnice proč ne Každému vyhovuje něco jiného a na kvalitu vztahu to určitě žádný vliv nemá. Bydlíme s přítelem ve velkém bytě takže máme nějakou tu místnost navíc takže jsme také udělali 2 ložnice. Ve většině případů spíme spolu v "hlavní ložnici" ale pokud vím, že třeba přítel přijde pozdě v noci a nechci aby mě budil nebo si chce jeden z nás déle číst a druhý spát a podobně tak jdu do mé ložnice, kterou jsme si celou zařídila sama tak aby maximálně vyhovovala a mám tam zároveň i šatnu a líčící koutek, prostě takový holčičí pokoj. Nebo když třeba přítel chrápe tak se prostě sbalím a jdu k sobě do ložnice, ale jak říkám, po většinu času spíme společně v "hlavní ložnici".
Jelikož s přítelem rádi lenošíme, tak máme postel opravdu velkou, nechali jsme si jí udělat na míru a skvěle nám vyhovuje. Jelikož kromě spaní a koukání na televizi si do postele bereme i notebook a často v posteli oba pracujeme a pod. tak jsme jí chtěli dostatečně velkou.

Ja jsem tedy proti odděleným ložnicím. Z několika důvodů.... Spousta z vás tu napsala, že to na vztah vliv nemá, což možná nemá... Já mám bohužel špatný příklad od rodičů, začali spávat odděleně, a do pár let se rozvedli.... Mamka mi sama řekla, že měla pocit, že se tím strašně odcizili, že najednou jako by něco v tom vztahu vyprchalo (odděleně začli spát kvůli taťkovu chrápání....).
Já miluju spát vedle přítele, usínat v jeho objetí. Když spím vedle něj, tak se většinou v noci ani neprobudím, když sama, tak jsem minimálně 5x za noc vzhůru.... (sama spím 4 noci v týdnu, když je pracovně pryč...)
Podotýkám, že pubertu už máme hodně dlouho za sebou (obzvlášť přítel...) a i on to miluje a každé ráno má nastavený budík o hodinu dřiv než musí vstávat jen aby ho to lehce probralo a on se ke mě mohl přitulit a ještě hodinu spát a objímat mne u toho.

Ale samozřejmě uznávám, že to je naprosto individuální....

Reaguji na kristiana:
No tu přítelovu energii bych chtěla mít .Vstávat o hodinu dřív ,abych se stihla tulit .Jinak tě chápu,že máš s tím špatnou zkušenost.Ale právě každý máme jiné zkušenosti.Já například s prvním přítelem se rozešla kvůli chrápání..Začalo mi to čím dál tím víc vadit a pořád jsme se hádali.Samozřejmě ,že to nebylo jenom chrápání ,ale to byl největší problém,proč jsem sním nevydržela v klidu spát .Lepší se vyspat někde vedle,mít svůj klid soukromí .S nynějším přítelem nespíme každý den odděleně ,ale jak se komu chce.On ,když se chce dívat dlouho na TV třeba a já,pokud začne chrápat.Nemám potřebu pořád se objímat a hladit hold každý jsme jiný.Jo dříve jsem neusla třeba bez hlazení,ale to už je za námi .

Místo na oddělené ložnice by bylo, ale chuť absolutně ne-e.
Ráda se tulím, mazlím a jinak vpodstatě neusnu. Naopak, když manžel kvůli práci není přes noc doma, tak nemůžu spát. Sama
Občas k nám ještě během noci nebo k ránu nalezou děti a spíme jak dělnická třída za 1.republiky.

My máme oddělené ložnice a vztah máme perfektní. Dokonce potom, co jsme ložnice oddělili, se vztah ještě zlepšil. Já mám hrozně lehké spaní a jakékoliv drobné zhoupnuti postele či zvuk mě hned vzbudí a nemohu usnout. Manžel navíc chrápe Takže jsem ráno bývala protivná a nevyspaná. Takhle jsme spolu před usnutím, potulíme se a pak manžel odběhne vedle a o víkendu ráno zase já šupnu k němu Musím říct, že nám to takhle vyhovuje oběma

Taky nejsem puberťačka, ale bývá mi v noci někdy dost zle a jsem ráda, když se mám ke komu přitulit. A nestydím se za to, že jsme spolu rádi. A to i v noci.

Reaguji na amelie1111:
Amelie, máme to stejně.

Nemáme, a ani bych to nechtěla. Zvykla jsem si i na přítelovo občasné chrápání, i na to, že většinou vstává dřív, než já. Ale strašně ráda se v noci tulím, a on taky. Naopak, když mám spát sama, tak se v průbehu noci budím a jsem strašně nesvá, a partner má to samé-a rozhodně už nejsme žadní "mladí romantici", kteří bez přitulení neusnou, jen je nám to takhle příjemnější.

No já bych teda nemohla usínat od svého přítele s vědomím, že leží vedle v místnosti .... jako nemám nic proti tomu, někdy se to hodí, když třeba někdo moc chrápe, nebo si chce číst, dívat na televizy prostě něco co by toho druhého rušilo tak proč ne .. Jednou za čas si tam zalíst a mít klid .. ale určitě ne každý ... my naštěstí chodíme spávat ve stejnou dobu a to se de vážně spát, žádné čtení atd. takže s tím nemáme problém a oba musíme usínat v objetí, takže u náš druhá ložnice na každodení používání nehrozí ...