Nesnáším svého otce

To mě mrzí.. ale ty máš alespoň naději, že jednou odejdeš a už se nevrátíš, tvoje mamka je v tomhle na tom hůř a ty děláš dobře, že jsi jí teď oporou, i když tohle by si měla tvoje mamka rozmyslet, jestli chce do konce života žít s někým takovým..ženský se bojí odejít kvůli různým důvodům a potom trpí ony i jejich děti, což je smutná pravda..možná bys měla navštívit psychologa, protože ať chceš nebo ne, tohle se s tebou potáhne do konce života, budeš mít nedůvěru k chlapům..možná to začneš aplikovat nevědomě na přítele, až spolu budete žít, budeš se bát, že ti ublíží jako to dělal tvůj otec..

Naprosto.. naprosto chápu.. Já nemohu vystát svou matku a to byl také důvod, proč jsem se vykašlala na vysokou, začla makat a v 19ti se odstěhovala. Neskrývá, že jí je beze mě lépe.

ahoj, úplně tě chápu.. sem na tom podobně..
otec na mě sice v životě nevztáhl ruku, ale nadávky a vyhrožování poslouchám pokaždé když k nim přijedu.. po víkendu odjíždím úplně zdeptaná, bez sebevědomí..
je to alkoholik, agresivní, stačí jediný slovo a oheň je na střeše.. člověk se bojí cokoliv udělat, říct, aby zase nedostal nadaný..
a bohužel tohle se u mě odráží i na vztazích.. nedůvěřuju, mám pocit že všichni sou stejní jako můj otec..

je to těžký, ale musíme to zvládnout..

Ještě doplním. Můj otec je také alkoholik. Několikrát se matku pokusil zabít, nás jako děti se sourozencem. Matka se s ním po třetím pokusu o zabití, kdy ležela 6týdnů v nemocnici rozvedla. Otec dostal podmínku na 3 roky. Je to již 11 let, 5x stěhování, ale otec se neustále snaží mě a sourozence kontaktovat a ubližovat nám.

Reaguji na Ilovebeauty:

To je hrůza...já vůbec nechápu jak toho můžou být vůbec schopni?
Doufám, že až tak daleko to snad nikdy nedojde, jako u vás. To mě moc mrzí, jaké to u vás
je..
Když můj otec zlomil dva žebra mámě, myslela jsem že zavolám policajty, a prosila jsem ji ať se s ním rozvede, jenže vím jaká je, ona se nerozvede a raději tohle bude trpět celý život.

ableben
tuhle situaci jsem zažívala také..otec se sice snažil léčit,ale pak si dal skleničku a jelo to na novo..když mu doktorka dala léky, aby to bez alkoholu zvládal tak měl vidiny, halucinace..hrůza..minulý rok zrovna když byl bez alkoholu na práškách od doktorky zemřel..byl zmatený a jedl v posteli rohlík a musel dostat nějaký šok,protože se rohlíkem udusil a měl ho v puse hodně..
takže ti rozumím co musíš doma prožívat..
mrzí mě ale že odešel pouze ve 40 letech,protože vím,že se snažil s tím skoncovat a vím,že když nepil byl to úžasný taťka..nedovedu si představit co bysme prožívali teď když by žil..zda by vyhrál s alkoholem nebo to jelo zas vše nanovo..snad to zvládnete...

quanta66
můj taťka když tu ještě byl a měl popito dělal příteli takové scény..jednou mu daroval kompresor, když byl opilý chtěl ať mu ho vrátí..nebo ho vyhazoval,že ho u nás nechce...ale když byl střízlivý říkal,že ho má fakt rád..
vím,že to není příjemné jak pro tebe tak pro přítele,ale tihle lidé se podle mě moc nezmění...
vždy si najdou důvod či věc co se jim nebude líbít..budou pořád tahat na svět věci staré několik let,budou agresivní,každého urážet....

přesně tohle si říkám já..že tohle bych svým dětem v životě neudělala..je mi líto,že taťka zemřel,protože jinak to byl moc fajn chlap jak jsem již psala,ale když byl opilý dělal věci o kterých ani nevěděl a jako střízlivý se pak omlouval,ale na druhou stranu jsem ráda,že nemusím mít strach o mamku když jsem pryč já nebo sestra aby se jí něco nestalo...
držím pěsti abyste to všechno zvládli..
rozvést se mamka s ním nechce? nemáte kam jít? třeba k babičce?

Reaguji na quanta66:
Já tohle taky nechápu.. Nikdy tohle nechci zažít. Asi to je nějaké prokletí. Sestra máti také měla manžela, který pil a byl ji. Rozvedla se s ním po 5ti letech, našla si nového muže a ten jí i její dceru začal bít /a to ani nepije/ po 4letech. Sestřenice má 25let, ale studuje VŠ, takže je na rodičích finančně závislá a více méně musí dělat to, co jí otčím nutí.. Neuvěřitelný s*vině.. Snad to u Tebe takto nikdy nedopadne. Hodně štěstí, holka, budeš ho potřebovat!

Reaguji na budgie:

Až se odstěhuju vím, že se mi neskutečně uleví, už jenom proto, že otec vyhrožuje, že pokud s ním bydlím pod jednou střechou budu ho poslouchat a klidně mě zbije i ve 30ti..je mu to jedno.
Mamka je ten typ, který všechno strpí. Pořád ji prosím po každém takovém incidentu, až se rozvede, jenže nemáme kam jít. A potom mu stejně odpustí. Jí se někdy omluví, ale mě nikdy..
Na mě se tohle podepsalo už dávno a vím to. Když jsem byla mladší, chtěla jsem se dokonce zabít a pořád jsem nad tím přemýšlela, protože jsem nevěděla jak se mám bránit a nikdo při mě nestál. Teď jsem dospělá tak to strpím a navíc mám přítele a to je jediný člověk, kvůi kterému bych to neudělala. Mám takového přítele, který nechodí po hospodách, nepije a nekouří, což je v dnešní době docela zázrak. Navíc je hrozně hodný a na mě by nikdy nevztáhl ruku, takže tím víc jsem na něj upnutá, protože vím, že od takového chlapa mi nehrozí něco podobného jako od otce.
Na psychologa si šetřím a doufám že mi pomůže od dalších problému, které mi způsobil otce, jako když mi nadával že jsem tlustá ( a to mi v hlavě zůstane snad nadosmrti), nebo pocity méněcennosti, že nic neumím a jsem k ničemu.

Reaguji na hafatko:

Víš, i když to vyzní asi hrozně hnusně, někdy si přeju aby tady už nebyl. Nebo aby umřel dřív než mamka, až bude starý bude mě potřebovat, bude se o něj muset někdo starat a potom to budu asi já, kdo se na něj vykašle, všechno mu vrátím s tím, co dělal on mě.

Ale ty máš jinou situaci, jde vidět že jsi taťku měla opravdu ráda, a kdoví jak by to dopadlo bez toho incidentu, třeba by se polepšil a přestal pít. Ale hlavní je, že na něj vzpomínáš jako na dobrého člověka, kterým byl i za střízliva.

Jak jsem psala, nemáme kam jít, rodiče od mamky už nežijí, mám jenom babičku od otce, ale ta stejně drží s ním...

Reaguji na Ilovebeauty:
Děkuju a tobě taky, i tvé rodině. Co jiného nám zbývá než být silní..

Reaguji na quanta66:
K příteli jít nemůžeš?
Chápu, že jsi ve složité situaci, nechceš v tom nechat mamku samotnou, ale na Tvém místě bych udělala vše proto, abych odešla.

Reaguji na Morrigan:
Přítel studuje vysokou, minule jsem k němu utekla do 400km vzdáleného města kde studuje, jenže bydlí tam s dalšíma spolubydlícíma, takže to nejde. Předtím jsem dvě noci spala dokonce u jeho rodičů...bylo mi tak hrozně, že jsem nespala u nás doma, ale u nich a můžu děkovat, že mě jeho mamka má natolik ráda, že tuhle situaci pochopila.
Já vím, jenže já v tom nechci a nemůžu mamku nechat.

Před nějakou dobou jsem byla v podobné situaci, studuju prezenčně vysokou, ale byla jsem odhodlaná přejít na kombinovaný studium,začít pracovat, sbalit sebe i s mamkou a společně si najít podnájem. Naštěstí táta se začal léčit, je na práškách a díky bohu je to zas ten hodný a pohodový táta, kterým býval za střízliva. Nezbívá než doufat, že to tak zůstane, co nejdéle... Táta na nás nikdy nevztáhl ruku, ale i tak to bylo šílený období. Jinak přeju pevný nervy a hodně sil.

Vždycky to musí nějak jít... jakmile člověk začne říkat, že to nejde, tak nemá tu pravou vůli s tím něco udělat. Kdybys šla do zaměstnání, přešla na kombinované studium, sehnala si bydlení, třeba zpočátku i azylové, tak by to byl alespoň začátek nějaké změny.
Tvoje mamka zřejmě s otcem už nějak umí vyjít, nakonec sama říkáš, že se jí někdy omluví. Ale není to tak, že Ty odpovídáš i za ni, ona by to mohla nějak řešit, a neřeší, takže - mysli na sebe, abys byla silná a mohla jí pak skutečně pomoci.Když Vás otec semele obě, tak to ničemu neprospěje.

quanta66: Ahoj. Myslím, že takových nás je celkem hodně, jak tak pozoruju. Můj otec s námi už naštěstí nebydlí, ale musely jsme ho vyplatit - 130 000,- + sehnat mu podnájem. Do měsíce peníze stejně prochlastal, takže teď bydlí u své maminky, která je z něho na infarkt a samozřejmě ho živí ze svého "velkého" důchodu. Když s námi ještě bydlel, pořád dělal nějaký problémy, nechodil do práce, teď neplatí alimenty (dluží nám cca 80.000,-), vyhrožoval mámě a když chodil zlitej domů, tak ničil nábytek a ostatní věci. Naše dvě britské kočky vyhodil z balkonu ven, no zkrátka to bylo peklo s ním. Jednou jsem dokonce ze strachu spala s nožem pod polštářem - u něho člověk nikdy nevěděl, co udělá. Několikrát mi vykradl pokladničku, jednou jsem ho dokonce přistihla, jak se mi hrabe v peněžence. Byl to jenom příživník a parazit a to, že už s námi nebydlí, je a bude to nejlepší, co se kdy stalo. Bohužel ho musím vídat, když jdeme k babičce, jinak bych se s ním vidět odmítala. Máš to těžký, ale přeju ti pevný nervy a ať se to brzy vyřeší!