Telefonování do práce

co je to za blbost? to by jsi musela volat tak každých 10/15 minut

je to příšerné, omezující, šikanizující chování a klidně bych to brala jako důvod k rozchodu. Děláš mu v práci ostudu a divím se, že ti vůbec telefon bere. Nejspíš tě má rád
Nech telefon doma a do práce ho neber.

najdi si nějaké koníčky...a jestli si doma s dítětem, tak s ním hodně choď ven, vymýšlej nėjaké aktivity...nejhorší je být doma a otravovat pořád přítele . nebo mu voláš z práce?

Ty chceš rady, lidi ti radí, ty stále odpovídáš "já vím, já vím", ale vůbec to nevnímáš, příjde mi, že se ani nesnažíš s tím bojovat - protože si nedokážu představit, kolikrát bys mu volala, kdyby ses nesnažila mu dát více volnosti a nestíhačkovat.
Nechápu ani tvou logiku, vím, že to tím zhoršuji, tak mu volám až 30x za den.
Rady:
- denně mu zavolej do práce 3x (ráno, dopo, odpo)
- zeptej se, co bude dělat a kde (a to mu i věř)
- zorganizuj si čas (abys mu neměla tendenci volat, kdy, co, jak,kde)
- když si vzpomeneš na něco zajímavého, zapiš si to třeba, abyste to mohli probrat po jeho příchodu
- mobil odlož někam do tašky, a vytahuj ho jen když opravdu bude zvonit (nedívej se na něj, nekontroluj ho)

Reaguji na elvo: máš pravdu řešila jsem tohle i s odborníkem a řekl že pokud na sobě nebudu pracovat i kdybych se na hlavu stavěla nezmením to protože to je moje podvědomí. Vědomí ví že to nemám dělat. MOc děkuji za rady budu si je číst dokola a zkusím se jimi řídit. Ano volám takto často a stydím se za to bylo období vlastnš doteď kdy jsem to nedělala a čekala a taky to tak chci dál ale dnes jsem to opravdu přehnala a trápím se tím. On se drží a nic neřekl ale já se stydím celkově za své chování .. chci být v některých všcech vyzrálejší ale nejsem neměla jsem doma vzor rozvrácená rodina a máma která nikdy nerespektovala naše soukromí a já já teď dělám tohle

Reaguji na littleL: mám malé pár měsíční dítě a tím to vše začalo znovu já a čtyři zdi... mám pocit bezmoci ... frustrace.... pocit že jsem jen já a čtyři zdi. dítě miluji ale tohle se mi stalo po porodu a nevím co s tím dělat rodina daleko a já mám pocit že jsem odkázaná pouze na partnera...

Reaguji na pulspuls: ano tak to dnes bylo jindy ne ale dnes jsem to vážně přehnala jindy se snažím i čekat až zavolá ale při pocitu nejistoty tohle dělám a co víc už kvůli tomu měl problémy v bývalé práci .

Reaguji na Kristin4: a to se tak nudíš, nemáš žádnou práci? Proč se nevěnuješ mimču?
Raděj mu něco dobrého upeč, než otravovat zvoněním

Jak vypadá tvůj běžný den?

Reaguji na EleanorWoods: když nejdu s malým k lékaři pak ráno vstanu pohraju si s malým potom udělám pračku prádla druhé seberu nekdy uvařím poklidím věnuju se malému a pak čekám na manžela... snažím se však teď sebrat se a jet sama do obchodního domu... za známými 150 km vzdálenými... hodně me ovlivnilo to že jsem se vzdala všeho a odešla daleko od své rodiny .. jsem tu sama a těžko se hledají noví známí možná až malý povyroste tak na hřišti určitě... ale do té doby nevím

dřív jsem byla jiná a to jsem bydlela sama... koukala jsem se na filmy ... šla jsem spát kdy já jsem chtěla... myslela jsem na sebe .. věnovala jsem se sobě poslouchala hudbu .. byla veselá ... pozitivní a nevím co se stalo že je to teď tak .. jako kdybych ztratila chuť do života

Ahoj co ti teď brání v tom, pustit si nějaký film nebo si zapnout hudbu, když jsi sama doma? Četla jsem si všechny Tvé deníčky a přijde mi, že kromě Tvého manžela nic jiného neexistuje. Nechodíš s malým na procházky? Nevím, v jak velkém městě žiješ, ale pokud nebydlíš na vesnici, kde se není moc procházet, pak věřím, že by se dalo narazit venku na další maminky s kočárky a třeba se i zapovídat, záleží na Tvé osobnosti. Pro Tebe je důležité, aby jsi našla opět tu chuť do života, aby jsi nebyla natolik závislá na svém partnerovi. Držím Ti palce

Ještě mě napadá, chodíte někam s manželem? Např. na večeře, do kina/divadla, na večírek? Nebo nemáte ve městě vůbec nikoho, kdo by malého pohlídal?

Tak se zkus doma učit třeba nový jazyk nebo si zacvič podle nějakého workoutu na internetu, zdřímni si, čti si, koukni na film, piš povídky nebo pohádku, které můžeš potom číst, uč se malovat, hledej na netu nějaké vychytávky, vem kočárek ven.. Najdi si nějaké zájmy. Chápu, že jsi někde sama a jsi na manžela upnutá a určitě se to podepisuje na tvé psychice zvlášť, když se ještě musíš starat o malé dítě, ale když budeš pořád řešit co manžel, tak se ty stavy budou ještě zhoršovat. Jestli už se to ale nedostalo do takového stádia extrému Zkus se zaměřit na sebe a zavolej mu třeba 2x. Zkus to omezit. Nevyhrožuj mu odchodem apod. než něco řekneš, tak se zhluboka nadechni a vše zkus řešit v klidu. Dost záleží také na tom, jak tvůj partner řeší určité konflikty, ale pokud je to stále dokolečka a ta samá písnička, tak ho to jednoho dne přestane bavit a ty si třeba uvědomíš, že už to mezi vámi nejde zachránit..
Co kamarádky ze škol apod. nemají také děti? Ono i přes ten skype když si člověk pokecá, tak to pomůže nebo si najít někoho, kdo je na tom podobně a psát si s ním.

Jak tě k tomu dohnal svým chováním ? Tím, že si kdysi kdesi s kýmsi něco psal !? Všechny tvé deníčky jsou na jedno brdo a jak už jsem jednou napsala, tvůj starý tě navzdory všemu musí mít velice rád a mít nervy ze železa, jinak by už dávno práskl dveřmi a nebylo by ho. Vlastně mi je ho i celkem líto, přiznám se. Být chlap, tak osobně bych raději platila třeba čtvery alimenty, než mít doma stíhačku ( chvíli jsem měla něco podobného, stačilo ! A taky prý "měl na to důvod" .... )
Takže mu nedělej problémy v práci, jak píšeš, dej mu třeba někdy svůj telefon sebou do práce, aby tě to nelákalo věčně jej žmoulat v hrsti. Najdi si nějakou taky-maminku na pokec. Nauč se vykecat se "o ničem" tady na netu a ne do telefonu. A když ti mimčo nestačí, pořiď si nějakého malého rozmazleného pejska, garantuji, že si na telefon ani nevzpomeneš . Hlavně se však pořád "nestěhuj", viz tvůj předešlý dnešní deníček. Buď nikdy - nebo navždy. Říkat své vlastní manželce s děckem : " Vypadni " se opravdu moc nehodí, ale ty jej k tomu tuším vyloženě provokuješ