Otcovská péče o malé dítě

v dnešní době asi běžná praxe stejně tak jako pořídit si dítě bez svatby.
Moje kamarádky v době,kdy jsme měly malé děti běžně děti odevzdaly tatínkům a tatínkové pečovali,když se matky šly bavit nebo cvičit nebo jen tak někam na kafe a "holčičí" nákupy.Můj manžel nejen,že se uměl bez problémů postarat dítě má přece i otce a ne jen matku,ale i s kámoši a partou dětí pořádali zimní týden ve stylu S tebou mě baví svět a my matky jsme měly hezky volno doma. Ale je fakt,že jsme doma jako ženy fungovaly,navařeno,upečeno,uklizeno,vypráno,vyžehl eno,vždyť jsme byly na mateřské.

Reaguji na Tiakia: to je zajímavé, takže myslíš, že to je spíš nějaké moderní novinka? Já to brala opačně

těžko říct,no v mém okolí to tak funguje.

Jako chlapa na mateřský bych nechtěla, to mi přijde asexuální, ale jinak celkově mi přijde, že se okolo dětí nadělá víc, než je nutné a vhodné, pro dítě všechno, ani se pomalu nesmí okřiknout, jelikož by se špatně rozvíjela jeho osobnost, o lísknutí ani nemluvím. Já sama jsem byla od 6 měsíců v jeslích a jsem mnohem samostatnější než můj bratr, se kterým byla máma do 3 let doma. Určitě by se měl ten chlap zapojit, pohlídat dítě atd., ale chlap na mateřské, to nee.

Tak to mne teda taky šokuje... Já to tak právě viděla u rodičů - frustrovaná maminka na vše sama - a vím, že toto nechci zažít, to už raději děti vůbec nemít... Teda samozřejmě, pokud se žena stane neplánovaně samoživitelkou, nedá se svítit... Ani mi nepřijde divný otec na mateřské - ne asi po celou dobu, taky bych s tím dítětem chtěla být, ale nějaký ten rok - proč ne, zas by k sobě měli lepší vztah, podle mne si teda spousta tatínků dovede hrát s dětmi mnohem líp. Viděla jsem to ve Španělsku - tam mi obecně přijde, že kolem dětí hodně skáčou tatínkové, na hřišti jsou převážně tatínkové, ale tady mi to už také přijde častější... Toto mne opravdu překvapilo. Já souhlasím s názorem Ericha Fromma, že aby byla žena dobrou matkou, musí být v prvé řadě sama šťastná, že nejde jen o to materiální zabezpečení. A to podle mne moc dobře nejde být šťastná, když máte dítě na starost 24 hodin a ani minutku pro sebe za celý týden... A jestli jsou takto šťastné, tak mají můj obdiv! Jen jestli to spíš není nějaká výmluva a na kávu se jí jen nechtělo...

Stavím se k tomu tak, že tyhle argumenty používají matky, které se velmi bojí zjištění, že jsou snadno zastupitelné, což nechtějí prostě připustit.
Jednoduše řečeno, každý normální muž se dokáže o své.. a nejen své.. dítě postarat a musím říct, že ve většině mnohem lépe a efektivněji než ženy.

Jen k tomu musí dostat příležitost, aby tu možnost měli.
Je to hodně stará příhoda, kterou znám jen z vyprávění neb jsem v té době byla ještě celkem malá.
Můj strejda nemohl hlídat a starat se o svoje dvě děti, nejdřív o první a pak o druhé, protože to prostě přeci neumí, jak tvrdila teta.
Do mého půl roku bydlela u babičky s dědou i strejdou v domku a mamka po šestinedělí chodila do práce, stejně tak jako babička, děda a strejda a tak se o mě celou tu dobu všichni vč. strejdy střídali podle práce, táta jezdil domů jen na víkendy.
No a tak když teta prohlásila, že nemůže nechat dítě se strejdou, protože by se neuměl postarat, jí moje mamka řekla, že to není pravda, protože se staral o mě od mimina a zvládl to.
Teta to zamluvila tím, že stejně se starala určitě nejvíc mamka s babičkou, tak o tom nemůže být ani řeč.

P.s. moje teta je skvělá ženská, ale celý svůj život si potřebuje dokazovat, že všechno zvládne sama. Ona to opravdu zvládá o tom není sporu, jen.. je to její škoda. Mohla by být míň uhoněná.

Ty popisuješ jeden extrém matek, taky jsem to potkala, ale popíšu zas svojí situaci a většina známých to má právě tak.
Když je mimčo malý a kojí se, tak je jasný, že se stará hlavně žena. Ale mužům to většinou nechybí a rádi si zvyknou. A když už by pak mohl někdy zastoupit, tak se mu vlastně zas tak nechce. "tak dobře to neumí, nemá na to hormony, děti chtějí vlastně víc tebe..." Takže mě stálo docela úsilí si vydupat svůj prostor, a to jsem mu nikdy v péči rozhodně nebránila. I většina kamarádek mi řekla, počkej až jim bude tak 3, to si za ním už dojdou a tak snadno neuteče . Manžel je teda fajn, vyhraje si s nimi, vyloženě ho to baví, ale ta výdrž je prostě slabší .
A po roce bych se teda taky střídat na mateřský nechtěla. Ten čas hrozně rychle uteče a chci si to užít. Už ted si nepamatuju jaký jsou mimča a to je malý 1,5r. No uvidíš až budeš mít děti

Reaguji na moony: To co popisuješ Ty je takové typické....kojící máma nemůže od mimina....znám pár mamin které ani s tímhle problém nemají, prostě mléko odsají a basta.
Ono je to přesně o tom jestli máma chce nebo ne.

Moc se mi "líbí" Tvoje věta, že si chceš mimčo užít a proto by ses nechtěla vystřídat na mateřský... hmm a já si zase myslím, že by tu možnost měl mít i táta, protože i on si může chtít stejnou měrou užít svoje dítě.

Reaguji na Veselka10: Jestli sis nevšimla, tak sem psala, že se v té době stará hlavně žena a ne jen žena. Takže uvázaná jsem nebyla ani tenkrát, dokonce i ten manžel na mateřský byl, ale spíš papírově, protože já podnikám. Takže rozhodně nejsem nějaká domácí putka. Možná se pletu, ale dost z tebe cítím, že nemáš tu vlastní zkušenost.

Já jsem zažila dva póly.
Můj první muž, se kterým mám syna, se nestaral o domácnost a o dítě vůbec. Jenom vydělával prachy a domů chodil jako do hotelu. Večer najíst, vyspat, ráno vzít čisté oblečení a hurá do práce. Byla jsem z toho pěkně frustrovaná. Ne, že bych nezvládla jedno dítě, ale měla jsem pocit, že netvoříme rodinu. Ex-manžel nejevil o rodinný život zájem, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se s ním rozvedla. Syn měl mnohem blíž k dědovi, než k tátovi a tak je to v podstatě dodnes, i když už je dospělý.
Můj současný muž se stará o své děti od narození a sám s oblibou říkal, že jediné, co nedokáže, je kojení. Díky tomu, jsem mohla při dvou malých dětech pracovat a studovat, akorát jsem všechno dělila mezi intervaly krmení. Ve škole už mě znali, takže když jsem vždycky přilítla na zkoušku se slovy: jdu první, za dvě hodiny musím být zpátky doma, všichni už mě znali a pouštěli mě . Díky tomu, že jsem měla oporu v manželovi a v rodině, jsem nikdy neměla pocit, že jsem na všechno sama, žádné úzkostné stavy, naopak, i když jsem občas byla unavená jako pes, věděla jsem, že mám prostě jeho a on mě nenechá padnout na tlamu.. Myslím, že se to odrazilo i na vztahu dětí k nám. Žádné z nich naprosto nerozlišuje matka nebo otec, oba poskytujeme adekvátní péči. Je jedno, jestli jsem pryč půl dne nebo 14 dní, vím, že můj muž se postará.
Fakt bych nechtěla být v domácnosti nezastupitelná, naopak, jsem ráda, že mám k tomu parťáka..
Jo, taky se občas setkávám s názorem matek-kamarádek, že ony by v žádném případě nemohli takto "zanedbávat" děti tím, že by od nich odcházely z domu. Tomu se musím fakt smát, protože málokdo má tak vycepované děti jak my A je to právě díky tomu, že se o ně staráme společně a můj muž je mnohem přísnější než já. Já jsem dost benevolentní, mám sklon všechno za ně dělat a pořád je chválím a muchlám je..Kdybych na ně byla sama, určitě bych je nenaučila tolika správným návykům a brzo by mi lezly po hlavě. Kdežto muž je srovná na dvě doby a děti ho úplně milujou a udělají všechno, co tatínek řekne..
Jo a ještě jeden postřeh z vlastní zkušenosti. U chlapa to není o pracovní vytíženosti, ale o životních prioritách. Můj muž je pracovně stejně vytížený jako byl můj ex, ale rodina je pro něj number one, takže si všechno dokáže zařídit a přizpůsobit tak, aby nám vyšel vstříc. Můj ex naopak o tom nechtěl ani slyšet, domníval se, že on od tady není od toho ,aby se staral o své dítě. Čili je to nejen o přístupu ženy, která v extrémním případě nechce svěřit své dítě nikomu, ale i přístupu otce, který se v krajním případě o dítě téměř nezajímá

Přesně
Jaký si to kdo zařídí, takový to má...pokud si chce někdo vydupat auru nezastupitelnosti, nutnosti být při všem - pak musí nést bez povzdechu i důsledky...

Tak tohle je trošku i věc výchovy jak ženy vychovávají své syny, kteří potom jsou našimi partnery a jak se potom staví k určitým věcem. Z okolí vidím spíše rozmazlující matky, které synům strčí vše pod nos a zbavují je zodpovědnosti a snahy. Já zastávám starší model, kdy nevidím nic špatného na tom, že je žena doma s dítětem a věnuje se mu. Samozřejmě nebýt jeho otrokem, nerozmazlovat ho apod., ale dokud je to dítě malé, tak v tom nevidím nic špatného. V tom období dítě potřebuje nejvíce matku a chlapi se většinou o to mimino tolik nezajímají, než je větší.
Já tedy viděla hodně chlapů. kteří se starali o mimino, chodili ven s kočárkem. Akorát to tedy nebylo v ČR, což o něčem také vypovídá. Kolikrát vidím rodinku a chlap jde dva metry před partnerkou s kočárkem, jako kdyby k nim vůbec nepatřil. Hold je pravda, že chlap by měl mít nějaký vztah i k tomu malému dítěti a nemělo by se to házet jen na ženu, ale pokud se bavíme o tom, že se matka válí doma a chlap vydělává prachy, tak nevím jak si to představuješ? Nevidím nic špatného na tom, že se žena rozhodne starat o dítě a chlap vydělává. Hold někdo ty peníze domu donést musí a aby byli rodiče oba dva v práci od rána do večera, tak to je snad blbost, když mám malé dítě. Co tomu dítěti předám, když se o něj nebudu starat i jinak než finančně. Budu ho uplácet penězi aby si nestěžovalo, že nejsem doma? Upřímně pokud by se můj chlap dokázal zapojit do péče o malé dítě, tak ho v tom nechám, ale někteří muži se do toho nestaví a ani to nevyhledávají. Přirozeně se matka stará o dítě a chlap o střechu nad hlavou. Je třeba si uvědomit, že někteří muži k tomu ty předpoklady nemají.
Jinak z mého pohledu prarodičů, tak obě babičky si se mnou nehrály spíše se staraly o domácnost a vaření a tak jsem si hrála vždycky s dědou a hrozně bych si přála, aby si jednoho dne takhle hrál s dětmi i otec mých dětí. Takže fakt, že ženy si s dětmi více hrají také není pravda.
Když ženská sama od sebe odřízne chlapa od dítěte, tak se hold nemůže ničemu divit, ale neřekla bych, že je to tak ve většině případů..
Navíc nevím, proč se tak staráš o ostatní. Každý má zavedenou svou domácnost a dělá si to podle sebe. Ty si to zařiď také po svém.

Ono totiž asi chce toho chlapa zapojit hned.....jasně, že dítě těžko nakojí, ale není problém aby ho přebalil, zašel s ním na procházku, pomoc při koupání atd......Mlíko se navíc dá i odstříkat, takže si ženská může někam zajít sama bez toho, aby dítě doma řvalo hlady. prostě jako u všeho to chce toho chlapa "nerozmazlit"
Bete to koneckonců takhle - kdyby se Vám nedej bože něco stalo a msuely jste třeba do nemocnice, tak ten chlap prostě musí být schopen vaši péči zastoupit. Ženský, který se tváří být nenahraditelnéa toho chlapa k péči nepustí jsou samy proti sobě....

Jinak abych nebyla nařčena, že nemám vlastní zkušenost - ano, vlastníd ěti ještě nemám, ale vím, jak to fungovalo u anšich plus můj bratr je o 6 let mladší, takže i já jsem dost pomáhala (třeba jsem přebalovala, vozila kočárek - samozřejmě ne sama) apod. A když jsem to zvládla já v 6 letech, proč by to nezvládl dospělý chlap?