Milý deníčku,
prožívám menší trápení. Jsem šťastně zadaná, přesto když se mi na facebooku objevilo "zadaný" bylo mi mizerně...
On byl má první láska, bylo nám skvěle, ale něco se pokazilo.. byla jsem ještě nedospělá, mnoho věcí bych vrátila zpět, přesto jsem vždy vzpomínala jen na to dobré. Chtěla jsem ať jsme oba šťastní, já jsem své štěstí našla, ale na něho jsem nezapoměla, tak 3x doroka si napsali co a jak.. letos mi poprvé nenapsal na narozeniny, ale řekla jsem si neva, zapomněl, ozvu se mu o svátcích. Jenže přišla studená sprcha, dal se dohromady s jednou slečnou.
Podle místních kuloárů (je ze stejné vesnice) obrážela párty za párty, posilněna alkoholem si užívala po svém (její věc), nechtěla jsem mít předsudky, ani vůči zvláštním fotkám, velmi sebevědomím statusům ...ve skrytu duše jsem si jen přála ať se s ním nedá dohromady... dokonce o tom vedla týden před tím než se to stalo debatu s kamarádkou, "prosím ať se nedá dohromady zrovna s ním"...
A ono je to tady.. záleží mi na něm, rozhodně nejsem ten typ co by někomu psal svůj názor, zjišťoval jak to mezi nimi je (jemu bude letos 30 a jí je 25-i proto mě děsí, že to třeba vezmou hopem, nějaké dítě, svatba ? kdo ví..), nebo psala dokonce jednomu z nich.. jen ty pocity, byla to moje první láska, teď nevím co se to se mnou děje... ta slečna se mi nepozdávala už předtím, takže to není, že bych si řekla dala se s ním dohromady, aproto mi nesedí.
Mrzí mě to i vůči mému současnému příteli, všechno jsem mu řekla, protože na mě poznal, že se něco děje, ale přiložila jsem tomu mnohem větší váhu... Myslíte, že je to normální reakce? Třeba spolu budou šťastní, ale až je spolu někde potkám, tak se asi složím... mám ho prostě pořád ráda a často jsem na něj myslela už předtím.. ale svého přítele miluju...