Je mi 21 let a bydlím v bytě se svým bratrem a mamkou (rodiče jsou rozvedení). Bohužel nemáme moc peněz a mamka momentálně přišla o místo, ale vzápětí dostala nabídku jet pracovat na hory. Byla by tam vždy 3 týdny a na 1 by přijela domů. Mamka se nás s bratrem ptala, jestli do toho má jít. Bohužel nejsme v situaci, kdy bychom si mohli vybírat. Tak jsem samozřejmě mamku podpořila ať jede, že to zvládneme. Problém je v tom, že si nejsem jistá, jestli to všechno zvládnu. Ano, základní věci umím uvařit, vyprat také, ale stejně mě to děsí. Navíc jsem hrozně smutná z toho, že když přijedu z koleje, tak že přijedu do ,,prázdného domova.“ Bratr je docela neschopný, neumyje ani nádobí, takže od něj asi pomoc čekat nemohu. Co si o tom všem myslíte? Jak byste se s tím vypořádávali vy? Chápu, že pro někoho to je směšný dotaz, ale přijde mi, že jsem pořád docela fixovaná (citově) na rodiče (ne, že by mě rozmazlovali a já se válela, mám na mysli tu citovou stránku). Mamka má mojí plnou podporu, ale přecejen mám strach. Mimochodem ty hory máme od našeho města skoro přes celou republiku.