Sestra po mě chce, abych jí darovala ledvinu

(bohužel) máme stejnou krevní skupinu

když se mě na to zeptala prvně, tak jsem si to taky myslela, ale od doby, co mě začíná jakoby organizovat život s argumentem, že já jsem její dárce a podle toho se budu chovat, smích přešel i mě.

možná - ale taky klidně ne.

Opravdu se tím takto nezabývej a transplantaci odmítni ihned, jednoznačně. Není důvod rozpitvávat, zdůvodňovat...prostě NE

Reaguji na farahh:
Bohužel její diagnózu atd nevím, jen vím, že každý měsíc sbírá moč a dochází k doktorce (je to snad jediný víkend, díky němuž abstinuje). Kdybych se jí zeptala jak to tedy má, jen po mě vyjede.

Opravdu si vážím všech názorů, co tu padly... vůbec jsem nevěděla jak se k té situaci postavit a teď vím, že se nemám za co stydět, když řeknu Ne.

Reaguji na NuFF1k: s takovýmto přístupem bych pak vůbec nepřemýšlela. Zcela jednoznačně bych po nedělním obědě řekla - k tvojí zádosti tě informuji, že ti svoji ledvinu nedaruji. Počítej s tím. Konec, nic víc.

Nj jenže lidé, kteří jsou nějak nemocní, tak se hold omezovat musí. Přeci nebudeš chodit s jednou ledvinou a bát se, že budeš mít později problémy s tou svojí a ona si bude u toho vesele chlastat, kouřit apod. Jak je sobecká ona, tak bych byla sobecká i já. Říká si o to jak o rohlík. Moje babička má jen jednu ledvinu a ta je teď špatná. Dochází každý měsíc na bolestivý zákrok. Takže vidím určitá rizika. Kdyby si tvá sestra vážila života, žila zdravě a snažila se uzdravit, tak bych jí tu ledvinu klidně i dala, ale v tomto případě bych to asi neriskovala. Vůbec ti tu situaci nezávidím. V tomto případě bych asi neměla výčitky. Zdraví je jen jedno a když si ho někdo neváží?

to tedy opravdu nemáš - je to jen a pouze tvoje tělo, tvůj život.

Vidíš, je to tady snad jediná diskuze, kde máme všichni 100% stejný názor.

No, tak tohle mi přijde jako další důvod k tomu jí tu ledvinu nedat.. Aspon já osobně kdybych měla být teoretický dárce tak bych opravdu potřebovala nebo chtěla vědět o zdravotním stavu nemocného všechno..
Jak jsem tady ty názory pročítala tak opravdu nevěřim vlastním očím, jací lidí se mezi námi pohybují.. Taky mám sestru, se kterou máme společnou pouze matku a i přesto že spolu vycházíme velice dobře a máme se opravdu rády, tak kdyby na mě tohle vybalila tak jí pošlu do-pryč.. Kdyby apson nechlastala, snažila se pro sebe něco dělat a řekla ti to s pokorou, tak by se nad tím přemýšlet dalo, ale tehle její přístup ke TVÝM orgánům, je naprosto sobecký..
Nadruhou stranu, ale chápu, že kdyby jí ty ledviny opravdu selhaly a jiný dárce nebyl, tak bych si asi s těží odpustila, že jsem jí "nechala" zemřít (Prosim ber ten výraz "nechala" s obrovskou nadsázkou)
Sobecká nejsi, je to tvůj život a nikdo nemá právo dělat si nároky na jakoukoliv část tvého těla - a to mi připomnělo jeden film "Je to i můj život" docela hezký, celkem k tématu, tak se na to třeba mrkni

Upřímně - po tom co jsem si tu přečetla bych nikdy nedala něco tak cenného jako je vlastní orgán člověku, který nejen že se mnou jedná podivně drze, ale ještě si neváží vlastního zdraví a nevážil by si ani takové oběti.

Není to tak jednoduché....Kdybys neměla stejnou krevní skupinu, tk bys věděla, že 100% dárce nejsi, takhle ale taky být vhodný dárce nemusíš, těch faktoů je tam mnohem, mnohem víc......

Hlavně už by se rozjela celá ta mašinerie a to by jsi poznala.......Ono to znamená spousty vyšetření, spousty sezení s doktory atd. Fakt to není ejdnoduché, že by si sestra přivedla dárce a oni provedli transplantaci - i s potencionálním dárcem mluví doktoři, seznamují ho se všemi riziky aby vděl, do čho jde a šel do toho dobrovolně.....Navíc pokud by to bylo tak vážné, tak by sestra byla již na dialýze......
Já si opravdu ymslím, že ta doktorka se snažila Tvou sestru nakopnout a pohrozit jí ve stylu: "Když se budete dál takhle huntovat, tak budete potřebovat dárce" ale Tvá sestra si to přebrala po svém, dle mého ani nemyslí na to, že by to mohlo být tak vážné......
Každopádně až o tom zase začne mluvit, tak jí prostě řekni, že jí svou ledvinu dát neplánuješ, že Ti to přijde jako opravdu velký zákrok a že si nejsi jistá, jestli by to bylo k čemu, když se huntuje tak jak se huntuje (po transplantaci by musela brát doživotně prášky na potlačení imunity, což se třeba s alkoholem moc neslučuje....). Jinak maminka má jinou skupinu než vy? Navíc ta ledvina nemusí vydržet po celý zbytek života, takže čím později by k transplantaci došlo tím lépe.....Jinak pokud chceš mít jistotu, zkus zkontaktovat tu doktorku a zeptat se jí, nakolik je to vážné, že Ti tohle sestra říká a jak to tedy je...Alespoň by jsi třeba měla klid

Ono hlavně v případě ledvin to není tak horké, pacient může ještě poměrně dost dlouho přežít na dialýze, jen ten život není tak pohodlný, protože musí 3x týdně docházet na x hodin na čištění krve......Ale rozhodně to není tak, že by odmítnutím svou sestru "nechala zemřít", protože to časové okno na hledání dárce je tam poměrně velké......

Tak já bohužel moc dobře vím, jak to chodí když má člověk problémy s ledvinama..
Napsala jsem to jen jako ten nejhorší případ co se může stát a jak bych to brala já být v její kůži..
Co se týče "nechat zemřít": proč jsem to asi dala do uvozovek a napsala aby to bylo bráno s nadsázkou? Samozřejmě jsem to nemyslela doslova

Reaguji na Janča92:
Chápu...Já to beru tak, že než by se setra dostala do toho stádia, kdy by hrozilo to nejhorší, tak by se jí asi život tak převrátil, že by možná na něj začala koukat jinýma očima...Taky nevím jistě, jestli bych, pokud už by reálně hrozila smrt a setsra neměla šanci na nepříbuzného dárce, nakonec tu ledvinu nedarovala...Ale chtěla jsem zakladatelce napsat, že než by se to dostalo do tohoto stádia, tak by to trvalo poměrně dlouhou dobu a měla by spoustu času si to rozhodnutí případně ozmyslet, přehodnotit....

Kdyby sestra poslouchala pokyny lékařů a snažila se, nechlastala a stejně by na tom byla špatně a na transplantaci by musela a slušně by mě o to poprosila, tak ano, ale s takovým přístupem jaký má, tak v žádném případě. Až by odrovnala ledvinu od Tebe, komu by si takhle drze řekla dalšímu?

se sestrou máme arh- a mamka je nulka

právě, že její otec už byl na transplantaci, ale po 15 letech mu začala selhávat a momentálně je už i na té zmíněné dialýze.

Každopádně kdyby došlo k nejhoršímu a já byla srab jí říct, můj názor do očí, jsem ráda, že případně svoje dojmy mohu sdělit doktorovi , že po seznámení rizik dárcovství odmítám, ale samozřejmě tuto cestu beru jako nejkrajnější, měla by vědět, že má hledat jinde.

Reaguji na Janča92: Reaguji na bakalářka:
díky vám, že jste mi to tak hezky objasnily,... jsem názoru, jestli ji opravdu nechtěla doktorka jen vystrašit . Protože o tom mluví asi už půl roku, tak za tu dobu by se musel rozjet nějaký proces viz jak zmiňovala Bakalářka