Jak nebrečet na svatbě

Není to podle mne hloupý dotaz, také by mne to zajímalo.
Já bych si asi zkusila představit něco legračního / veselého a nemyslet na ten okamžik, ale zase si nejsem jistá, aby se to nepřepísklo a nevěsta se spíše nevhodně neculila.

Moje sestřenka zas říkala,že se jí chtělo strašně smát,že to vůbec nemohla ovládat,pořád se tak blbě culila...

já bych klidně plakala, vždyť je to krásný okamžik Ale chápu tě, tak buď něco hodně moc voděodolného a klidně brečet, nebo myslet na něco moc veselého, jak radí holky

Já myslím, že proti tomu není obrany. Ze zkušenosti můžu říct, že slzy ronily i ty nejcyničtější nevěsty. Člověka ta síla okamžiku prostě dostane. Ale rozhodně bych doporučovala profi vizážistku, co líčí často nevěsty. Dnes existují už voděodolné verze veškerého make-upu, od podkladové báze po stíny, tvářenku, samozřejmě řasenku... takže pláč nezanechá žádnou spoušť. Ale ta vizážistka musí být na práci s voděodolným make-upem zvyklá...

Já se teda ještě vdávat nechystám, ale myslím, že v budoucnu budu mít stejný porblém

Trochu si nedokážu představit nevěstu jak řve před oltářem

No jo,ale jak na to? leda tak neurol nebo lexaurin... nebo velkýho panáka?

to hrozí, že se bude smát jak blázen to bych asi radši brečela

já se smála, bylajsem tak nervní, že jedině smíchem to šlo ven....

Holky, tak já se smála taky -za prvé jsem byla nervozní a za druhé- paní nám říkala,vytvořte si teplo domova, založte rodinu- a vedle nás stály naše děti (12 a 3roky)- koukli jsme s manželem na sebe a prostě jsme se smáli.

Tak já jsem nebrečela! Bála jsem se, že budu, ale nakonec jsem byla vysmátá Jen chvilku při obřadu, když jsem viděla manžela, jak je dojatý, tak jsem začala natahovat - tak jsem koukala po okolí, snažila se myslet na cokoli kromě svatby a ustála jsem to.

Jé, koukám že někdo řeší stejný problém jako já . No já se rozbrečím už když si celou tu situaci představím Jsem fakt cíťa...no a nejhorší bude až uvidím všechny ty lidi jak na mě koukají, mamina bude 100% bulet taky, táta bude mít ten výraz "ztrácím svojí malou holčičku"...ach jooo, myslím že stejně nevydržím nebrečet

No tak to se neboj, že budeš brečet. Já na každý svatbě řvu, ale na tý mojí mi to přišlo všechno legrační, že jsem se musela smát, jen když mi potom všichni přáli, tak to jsem malou slzičku uronila. Moje ségra zas dostala před oltářem přímo výbuch smíchu, když jim oddávající řekl dobrý den a ten její mu odpověděl "dobrej" ale co, aspoň zas máme na co vzpomínat.

Já myslela, že se ta řeč alespoň trochu přizpůsobí "na míru" podle okolností
Já bych se spíš bála, že se budu nekontrolovaně smát a dobře se ztrapním, mne se to už stalo i na pohřbu, ehm .
A k čemu plakat, vždyť svatba je radostná událost ...