Zmena životného štýlu po narodení dieťaťa

Málokterá žena v ČR má takovou kariéru, aby jí to stálo za to dítě nemít a nebo ho neustále odkládat. Ovšem záleží na tom, co pro koho znamená kariéra, jestli to nebude jen povýšení na pozici starej se o 20 lidí navíc a tady máš dva tisíce navíc a nebo je to nějaký velký zázrak

Kdo to má v hlavě nějak srovnané, tak ten si dokáže život zařídit bez dítěte i s ním. Kdo to bere tak, že mu dítě zkazilo život, tak to už je ta smutná kapitola.

Co se týče toho času, tak když budeš dělat kariéru jako tu velkou kariéru, tak budeš muset makat a čas nebudeš mít tak jako tak a možná nebudeš mít ani toho partnera.

Opominu li to , že se každé ženě obrátí život na ruby jen proto , že přivede na svět nového tvorečka který vyžaduje nonstop péči (což netrvá věčně), nezměnilo mi to život nijak. Tím myslím, nepřestala jsem o sebe dbát , nepřestala chodit ven s přáteli a dělat si to co chci , s manželem je to pořád stejné .vrchol své kariéry jsem paradoxně zažívala ne co by svobodná a bezdětná , ale s dítětem. . Nevím co pořád někteří mají, že s dítetem už je život jiný . Mě to přijde pořád stejný dítě nikoho v ničem neomezuje , jediné co člověka omezuje je jeho postoj k různým situacím a "problémům" .Jaký si to kdo udělá takový to má.

Záleží jistě na úhlu pohledu a připravenosti konkrétní psychiky ženy...já jen vím, že život bez dětí bude jednou v určitém věku každopádně nudný a taková budoucnost mě osobně neláká...chci zažít pocity mateřství a radosti, kterou to může přinášet, samozřejmě i nějaké starosti a strachy...vše co k životu patří a patřit podle mě má...to ve své budoucnosti chci mít a doufám, že toho dosáhnu...

Já teda (ještě) děti nemám, ale myslím si, že hodně záleží na financích. Když budu mít dost peněz na to, aby se mnou cestovaly i větší děti (které už nemám zadarmo), tak mne vlastně omezovat nebudou, pokud budu vycházet tak tak, tak v podstatě ano (bez nich bych na tu dovolenou měla). To je malicherný příklad - stejné to bude i s nějakými volnočasovými finančně náročnými aktivitami a milion dalších věcí... Každopádně s nimi souvisí i méně času na sebe, určitě to není stejné. Pak taky z dovolené třeba nezbude nic, protože člověk bude hlídat nemocné dítě. Ale podle mne to za ty děti stojí... Ale teda nedokážu si představit, že by to s dětmi bylo úplně stejné - to musí mít ta žena nějaký skvělý time management nebo nevím - chodit do práce, starat se o děti, učit se s nimi, uklízet po nich a ještě mít dost času na sebe, podle mne je to nadlidský výkon. Určitě jdou zájmy jednotlivce stranou a člověk by se měl vyblbnout před dětmi. Já to dřív měla tak, že jsem děti hrozně chtěla a říkala jsem si, že je chci hned jak dostuduji, teď se ten čas blíží a už tolik nespěchám... No, chtěla bych si ještě trochu užít - takový ten život, kdy je člověk už samostatný a může si dělat, co chce, protože zatím bydlím na VŠ stále u rodičů.

Děti bych určitě chtěla, ale bohužel to zrovna není věc, co by šla na 100 procent ovlivnit... Takže doufám, že se dá žít i pěkný život bez dětí, kdyby náhodou...

Tak není to levná záležitost, ale nemít dítě jen kvůli penězům?

Já jezdila s rodiči od tří let na dovolenou a pak i jako starší. Kdo to chce, ten si na to našetří a připraví se dopředu. Znám lidi, kteří děti nemají a stejně na žádnou dovolenou nejedou, protože své peníze raději propijí po diskotékách, protože pro někoho zábava je jen chlast a klub. A dítě je omezující závazek. Někdy mi přijde, že to někdo bere jako omyl a neštěstí.

Je rozdíl, když se staráš sama o sebe a ještě o někoho to určitě, ale když to vezmu z pohledu mých kamarádek, které děti mají, tak dokud to dítě bylo opravdu malinké, tak byli pořád u něj a teď ho dají na hlídání a nebo to dítě vezmou sebou a že by je to nějak obtěžovalo to ne. Navíc se k tomu i udržují a na parádu a jejich koníčky si čas také najdou. Když tomu máš ještě partnera, tak ty věci jdou lépe.

Nadlický výkon, který si ženy stanovují samy. Každá druhá prahne na prvním místě po kariéře a pak to ostatní. Většinou to dopadne tak, že se vykecá na finance a potom, když ty finance má, tak bude stejně raději sama a nebo jí je najednou skoro ke 40ce a může se zbláznit, že to dítě nemá. Dříve ženy byly doma a měly čas starat se o děti a chodit si do kadeřnictví. Teď, když musí chodit ještě do práce a starat se k tomu o dítě a o domácnost, protože zvyky jsou stále stejné chlap uklízet většinou nechce, to je pořád bráno jako úloha ženy, tak potom je to opravdu nadlický výkon za který si ovšem některé ženy mohou samy tím, že si to tak zařídí. Z některých žen se stávají muži a ukazuje se to i v tom, že si potom kladou velmi vysoké nároky na partnera a v tom, že děti nechtějí a chtějí si individuálně užívat. Tím neříkám, že by si každá ženská měla udělat dítě, pokud ho nechce, tak ať to nedělá. Lepší dítě nemít, než na něj házet vinu za všechny své problémy, ale spousta věcí jsou podle mě výmluvy. A také k tomu mají jiný přístup lidi z vesnic a menších měst a pak lidi ve velkém městě jako tady v Praze. Takže se dá brát i to, že na nás tímto směrem určitě působí i okolí. Já sama ještě dítě nemám, ale už jsem nad tím začala přemýšlet. Dříve jsem si to vůbec nepřipouštěla. K tomu mi přijde lepší mít dítě v dřívějším věku, kdy jsi k tomu dítěti věkově blíže, zdraví je lepší a nervy také.

Podle mě někteří lidé tak žít asi umí, ale nevím jak dlouho by mě takový smysl života bavil. Nějak si neumím představit, že bych si to neprožila a že bych tu po sobě nic nenechala a pak žila ve stáří sama a s pocitem, že jsem o to přišla.

Já jsem měla dceru hned po maturitě a bohužel s člověkem, o kterém jsem už v těhotenství dost pochybovala a taky že se ten vztah do dvou let rozpadl, on odešel s mou kamarádkou, zůstala jsem sama a protože jsem neměla možnost žádné podpory ať už finanční nebo jiné,(oba mí rodiče zemřeli) tak jsem se musela postarat o nás dvě sama, začla jsem pracovat na plný úvazek a do toho studovat VŠ, po té se mi naskytla příležitost podnikat a to byl teda opravdu záhul, s dcerou jsme vstávali kolem půl 5 ráno, následovala školka a já jezdila po celé ČR, tenkrát jsem měla "paní na hlídání a s dceru jsem si úžívala jen večer a víkendy, takhle jsem to táhla celých 10 let, ˇmomentálně jsem dokončila druhou VŠ a rozjíždím druhou firmu...během celé doby jsem stíhala co se partnerského vztahu asi dva milence, ale vážný vztah mám až teď, když se vše uklidnilo..co se týče péče o sebe, tak tu jsem rozhodně nikdy nezanedbávala (viz plastika nosu, prsa atd.. .stíhat se dá i kariéra i dítě, ale záleží na konkrétním člověku co snese, ještě musím ale zmínit, že mám asi dva roky panickou poruchu, jako příčinu vidím právě ten stres a zátěž, kterou jsem si naložila, ale i tak jsem na sebe hrdá a hlavně hrdá na dceru, které bude 12 let a oproti svým vrstevníků jen daleko chytřejší a zodpovědnější...nad druhým dítětem neuvažuji nebo spíše už nechci.

Myslím, že v dnešní době to začíná být naprosto běžná věc. A bude ještě hůř.

Co pořád máš s tou kariérou? Píšeš to v každé diskuzi.

Neznám nikoho takového. Kdo dítě nechce, tak ho nemá a neblázní kvůli tomu a kdo změnil názor, tak si jej pořídil.

To je pouze Tvůj úhel pohledu. Pod kariérou si každý představuje něco jiného.

Reaguji na Adka: Souhlasím . Nechtěla jsem to sem psát, ať zakladatelce neplevelím téma. Ale souhlasit s Tebou musím

Myslím,že záleží na spoustě faktorů...Pokud se žena nachází ve fázi, kdy cítí,že má vlastně vše a pouze ji chybí dítě asi si v budoucnu nebude naříkat,že o něco přichází. Sama dítě nemám...dřív jsem říkala, že nechci a teď nějak nevím...něco se mění...tak třeba za pár let (je mi 27). Já osobně k tomu budu muset nejspíš dospět.
Samozřejmě o tom přemýšlím...a život s dítětem se změní určitě...ve smyslu nejsem jenom já ale i to dítě za které mám zodpovědnost a musím se o ně postarat, už nebude jen já a partner. Ale pokud bychom se bavily o změně životního stylu ve smyslu jak si uvedla na začátku tzn.: mít čas na sebe, kamarádky, chodit cvičit, být s partnerem občas sama. Tak tam to záleží nejen na financích (na což se ale dá připravit při plánování potomka...předpokládám,že rozumný pár si zkusí propočítat jak na tom budou finančně a co si budou a nebudou moci dovolit) ale také na přístupu partnera. Pokud je žena zvyklá na nějaké své aktivity a s příchodem dítěte by o ně přišla kvůli partnerovi, který by nebyl ochoten o dítě se na dvě hodinky postarat...pak asi nemůže být úplně spokojená nebo alespoň já bych nebyla... Pro mě je samozřejmostí,že chlap bude schopen a ochoten se o vlastní dítě postarat (vykoupat, přebalit, nejen nakrmit ale i připravit stravu, vyjet sám s kočárem atd).

Nikdy jsem nijak po dětech netoužila, miminka se mi nelíbila, své dvě neteře jsem začala brát až když byly větší. Se svým životem jsem byla spokojená, jak soukromě tak pracovně. S tím pravým jsme o dětech začali uvažovat, ale pořád jsem měla strach z těhotenství, porodu a následné péče o dítě. No a pak se to stalo a já se nepřestávám divit. Těhotenství absolutně v pohodě (možná právě proto, že jsme to neřešili), porod taktéž (jak jsem měla strach, tak teď se nebojím mít druhé dítě) a péče o miminko v pohodě. Co se týče změny života, tak změna to rozhodně je, ale myslím, že ta největší je teď zpočátku a jak bude děťátko starší, tak se to zase srovná. Mám čas se zkrášlit, zajít si ke kadeřnici, do práce za kolegy, navštívit kamarádky, soukromě doučuji. Akorát mi nezbývá moc času na čtení, i když on by byl, ale zapnu počítač kvůli poště, a pak stejně ještě brouzdám, nebo se podíváme s mužem na nějaký film. Úklid domu taktéž v pohodě, chození se psem a kočárkem na dvouhodinové procházky. A hlavně hodně hraní s malou. Jen si musím dávat pozor, abych to někdy s aktivitou moc nepřeháněla, protože kojím a kvůli nočnímu vstávání jsem unavenější. Změnilo se to, že je tu "strach" o to malé, takže smysly jsou asi stále "v pozoru", takže i když bych si mohla odpoledne zdřímnout, tak mám pořád napnuté uši, jestli se malá nevzbudila, to samé v noci. Samozřejmě ta pohoda je taky díky tomu, že máme úplně pohodové dítě, které nebrečí, směje se, spí a hraje si. Když si vzpomenu, že moje starší neteř byla dosti uřvané mimino, to nevím, jak bych to zvládala. S mužem věříme tomu, že když jsou rodiče v pohodě, je i dítě a tím pádem se toho dá hodně zvládnout.

Tak třeba pokud je pár nezaměstnaný, tak my to přijde jako nejlepší řešení. Mám známou a její dítě v dnešní době dostává jen jeden krajíc chleba denně, což je jídlo na celý den (( To je pro mne nepředstavitelné, urvalo by mi to srdce. Ale samozřejmě dítě chci, i pokud bych těch peněz neměla hromadu - jen tvrdím, že pak by to bylo pro mne o trošku víc omezující, než třeba pro ženu, která si i může zaplatit hlídání a na den si odpočnout. Taky záleží na okolí - prarodičích, partnerovi, pokud není tak to musí být zápřah a Jolie1 fakt obdivuji, že to zvládla, opravdu na sebe můžeš být pyšná!

A v neposlední řadě záleží na tom, jestli je dítě zdravé, pokud ne, je to závazek na celý život, nejen na omezenou dobu, proto si myslím, že kdo není ochoten se pro dítě i případně "obětovat", neměl by si ho pořizovat. A ne vše moderní medicína odhalí dopředu, stačí problém při porodu - viz. Táňa Fischerová, která to teda zvládá bravurně.

Já těch kariéristek moc neznám (snad jen dvě, z nichž jedna se dala na vědu a tam si taky myslím, že dítě může být "na obtíž"), spíš mi přijde, že žena si už v dnešní době nemůže dovolit zůstat doma, pokud tedy chce, aby se ty děti měly dobře (a ona a partner taky).
Partnera lenocha nemám, tak toto naštěstí řešit nemusím, že by mi nepomáhal... To jsem asi víc líná já

Taky si to neumím představit, přesto se mi nechce věřit, že pokud člověk nemůže mít děti, tak by ho život přestal bavit... Přece nemůže být snad jediný smysl života reprodukce... Proč by se pak rodili homosexuální býci Ne, to jen tak na odlehčenou... Ale vždycky mi přijde tak hrozně nespravedlivé, když vidím těhotnou opilou, zfetovanou ženskou, a pak ženu, co by se o dítě super postarala, chtěla jej, ale nemůže... Ale tak snad tím život nekončí!

jsem ze SM kraje a tohle je bohužel realita, já jsem taky první roky od narození dcery byla ráda, když mi sousedka důchodkyně pomáhala aspoň tak, že mi darovala prázdné lahve od piva ajá je šla do obchodu směnit za jídlo, dítě je zodpovědnost a pořizovat si ho bez zázemí a peněz je fakt šílenství, přesně ale to mě nakoplo jít na sobě makat abych celý život neživořila a dcera se měla fajn...jak už jsem psala druhé dítě nechci, sama jsem poznala, že nikdy není nic jisté a ze života v luxusu se během chvilky může člověk s malým dítětem ocitnout v bídě...dcera si to vše uvědomuje už ve svých 12 a sama tvrdí, že mě babičkou nikdy neudělá....na druhé straně mít dítě je fajn, sama tohle považuju za můj smysl života

Reaguji na jolie1: Nejsem fanda potratů, ale přivést dítě do poměrů, kdy je závislé na tom, co jeho matka vyžebrá od sousedů?Ty jsi nebrala RP?Při českém rozbujelém sociálním systém opravdu matka na RD není závislá na darovaných lahvích od sousedky.

...a kdo tady píše, že jsem přivedla dceru do těchto poměrů? a že jsem něco žebrala? "Hvězdo"...do této situace jsem se dostala díky tomu, že mě opustil přítel, tehdejší RP činil 2 500,-, podle tehdejších zákonů (možná, že ten nesmysl platí i teď) pokud některý z rodičů pracoval v některých státech EU (Anglie) tak má nárok žádat v prvé řadě on...bohužel, protože byl tak daleko a nebyl ochoten se odhlásit z trvalého bydliště, ani řešit soudně přidělení dítě do péče(to sice šlo i bez něho, ale ta doba trvala asi půl roku), tak jsem nebrala ani dětské přídavky ani příplatek na bydlení...

"rozbujelý" chacha...asi jak pro koho