A zase ti tcháni.

Wow tak jsem to nějak přelouskala... po prvním mega odstavci jsem se trochu lekla, že to píše moje švagrová jako já děti nemám, nemám ani tchány, ale jakožto nestranný pozorovatel v naší rodině vidím u našich taky určitou odtažitost co se týče dětí mých bratrů a vim, že k mým dětem (budou-li nějaké) se budou chovat jinak - vstřícněji. S holkama od bráchů si prostě moc nesedli, ony jsou pořád něčím dotčený, čekají že kolem děcek "babička" bude skákat protože je přeci na důchodě a tak všelijak... U nás to funguje tak, že děvčata volají naší máti, když potřebují pro malý zajistit hlídání, ale jinak se jim máti nepodbízí, po kočárkování taky netoužila a taky by k nim nechtěla přijet, má svůj život a manžela. No ale to byla jen taková odbočka, nechci tím narážet na tebe... To "dusno" budete mít asi už navždy, zkus se povznýst a prostě to nějak občas strpět

Reaguji na Johanita: Tak nečekám, že kolem vnučky budou skákat. Potíž je v tom, že dotčení jsou oni, psala jsem to v prvním deníčku, je jedno, jestli jsem to já nebo nějaká jiná, s každou přítelkyní to měl můj muž takhle, tam je průšvih to, že táta přišel o svýho "sluhu" a máma "ochránce" před svým mužem. Jeho brácha kvůli tomu ani žádnou přítelkyni mít nechce, říká, že by ji do toho vůbec nemohl přivést. K tomu je zvláštní, že mužova matka jede model, který zažila u své tchýně, což mě vůbec překvapuje, myslela jsem si, že ženy jsou po svých matkách. Ona mi vysloveně řekla, že to měla tak a tak a musela si zvyknout, takže si vlastně já musím zvyknout taky. Manžel nechápe, proč se tak chová, protože si pamatuje, jak mu pořád říkala, že nechce být jako její tchýně. Hlavně když tam přijedeme na návštěvu, tak je tam atmosféra jak na hřbitově, proto je můj manžel nadšenej z mých rodičů, kde je pohodová atmosféra, může s nima vtipkovat, normálně se bavit. Vždycky si říkáme, že to, jak se baví s mými rodiči, by měli slyšet jeho a že to, co si on "dovolí" k mým rodičům, za to já bych už měla u jeho rodičů pořádný průšvih.

Reaguji na LaArdilla:
Nic ve zlém, ale myslím , že jsi vůči nim příliš zaujatá a obracíš se proti nim jen kvůli pociťované spáchané křivdě vůči tobě , kterou natropili tím, že jim občas někde něco ulítlo nebo si něco zveličili.Pokud vím, tak ve většině rodin to tak funguje , že rodiče dcery mají k vnoučatům blíže a více se angažují než druhá strana. Nebo aspoň já to pozoruji všude kolem sebe.Myslím, že komentovat styl života jaký vedli nebo vedou se ti nepřísluší.Rodiče do všeho rádi krafají ( oni to nemyslí zle , jen my to prostě nechceme slyšet) a věř , že až ty budeš mít jednou dospělé dítě budeš to dělat taky.
Žijte si s manželem svůj život k tchánovi se chovej uctivě, pokud nechceš nenuť se do návštěv a hlavně jak psal již někdo přede mnou ,zkus se nad to trošku povznést a nebrat to tak osobně.Soužití 2 generací je někdy holt velmi náročné, ale respektovat bychom se navzájem určitě měli.

Pravděpodobně je deníček upravený, že?
Nicméně když jsem přečetla story number one, můžu tě milá LaArdillko ubezpečit, že ve většině rodin to takhle nefunguje, tomu fakt nevěř.

Občas něco někde ulítlo? Četlas například ty obstrukce před svatbou? Pokud ano a hodnotíš to stále takhle eufemisticky, tak vážně pochybu o výši tvé sociální inteligence. Promiň. Pevně doufám, žes ten první díl nečetla.

Bohužel moc dobře vím a chápu, jak se dotyčná cítí. Kdo tohleto nezažije, nepochopí. Já prožívám něco podobného, nemám ovšem problém s tchánem, ale s tchýní. Nebudu tady líčit všechny příhody a zážitky, protože by vám to mohlo připadat neuvěřitelné, nebo že jsem zaujatá atd. Často zažívám hotové peklo. Zažila jsem toho už tolik, že nyní stačí banalita a dokáže mě to rozhodit. Své tchýni neubližuju, snažím se mít dobré vztahy (vždy jsem na to byla zvaklá), chovám se k ní mile, bohužel její chování ke mně je chladné, dělá naschvály, ráda mě shazuje a má trapné poznámky na mou adresu (já raději mlčím, abych neudělala ještě větší dusno). Doma se pak s manželem hádáme... Jak říkám - kdo nezažil, nepochopí. Má švagrová (manželka manželového bratra) s ní má úplně stejný problém. Je to inteligentní, rozumná a pohodová ženská (o sobě to snad můžu říct taky). Shodly jsme se na tom, že jsme jí prostě "vzaly" její syny a ona teď zůstala sama. (je již čtvt století rozvedená, tchán se podruhé oženil... popravdě nedivím se mu... jeho "nová" manželka je naprosto v pohodě.)
Bohužel na to neexistuje žádná rada. Člověka nepředěláš. Nejlepší je se na to prostě vykašlat, navštěvovat se co nejméně a dělat si věci po svém. Pro mě to bylo těžké, protože jsem byla zvyklá na jiné vztahy, ale zvykám si... jde to těžko, ale jde to.

Reaguji na BlackCoffee:

Ne nečetla ,opravdu nepotřebuji číst všechny její deníčky ani znát všechny její životní příhody..Vždycky jde o jednostranný úhel pohledu toho kdo vnímá nějaký problém. Ať je to jak je to myslím, že podíl na tom mají obě strany a to, že se nedokážou dohodnout nebo se navzájem respektovat není můj problém .Navíc teď jsem si všimla , že tento deníček je smazaný upravený na 2 věty což včera byl na celou stránku skoro jako elaborát , takže než se začneš vyjadřovat o něčí inteligenci zjisti si co tam bylo , ju? Včera zakladatelka řešila a popisovala jiné věci než rozhádanost mezi bratry. to už ale z textu zmizelo Pokud vím jen štkala samou špínu na tchána a tchýni a ze sebe dělala chudinku. Takže asi tak.
A vůbec nějak nechápu proč někdo zakládá téma a do druhého dne jeho obsah vymaže a nechá tam jen 2 první nic neříkající věty , který nemají hlavu ani patu.

Reaguji na mikkýsek: Promiň, ale nečekala jsem, že se do mě takto pustíš. Ano, smazala jsem to, protože poté co jsem si přečetla Tvůj příspěvěk, jsem si začala myslet, že to asi opravdu řeším. Ale došlo mi, že nevíš, o co tady jde, nečetla si, co jsem psala na jaře. Proto taky na začátku píšu o pokračování mého příběhu.
Není to o tom, že někde občas něco "ulítne", jak píšeš. Nepřeji Ti, abys zažila to samé, co já, jak píše Renule, kdo to nezažil, nepochopí. A s tou rozhádaností - neřeším rozhádanost mezi bratry. Když Ti můj elaborát tak vadil, tak jsem to zkrouhla na podstatné. Jde o to, že se tchán snaží rozhádat dva bratry mezi sebou - mého muže se švagrem - tím, že švagrovi o mně řekne nesmysly.
Tchánům jsem se snažila zavděčit dosti dlouhou dobu, ale když zjištíš, že je prostě všechno špatně a hlavně jsi špatná Ty, tak to na náladě nepřidá, kor když zjistíš, jak tchán např. popírá, že by si kdy na svatbě potykal s mým otcem, či že mě na svatbě olíbával a říkal, že co jsme si to jsme si.
Pokud si přečteš můj první deníček (mám pouze dva), tak možná svůj postoj přehodnotíš, ale možná taky ne, to je Tvoje věc. Já se chtěla pouze vypovídat a požádat o radu, jak to přežít s minimem psychických potíží.