Má nezaměstnanost mi komplikuje vztah.

Reaguji na daisy01: "je to sice tvrdé napsat,ale kdyby tě miloval a plánoval s tebou budoucnost tak by ti snad okamžitě nabídl společné bydlení a když jsi na tom ještě tak,že nemáš práci by po tobě ani nechtěl finanční příspěvek na bydlení..."

No on je rozdil mezi milovat a dělat někomu blbce.Slečna je rok po škole a nemá práci což tedy není zrovna moc dobré a oni dva spolu chodí nebydlí,nežijí.Na plánování budoucnosti je asi moc brzo.Jako chlap bych se tak trochu bála toho,aby slečna nebyla typ,co vystuduje nějakou školu k ničemu /není uplatnění/ a pak bude chtít rychle děti,aby nemusela do práce a chlap to bude mít celé na krku.Ono to tak vypadá,když s ní nechce bydlet z důvodu financí,tak si něco o případné závislosti bude myslet.

Myslím si taky, že je třeba nenaznačovat a s partnerem to řešit. Někdo tady poradil zapojit přítele, vyvinout snahu, mluvit s ním o svých pocitech. Věřím, že skutečnost, že jsi rok bez práce, musí být totálně frustrující.

Já jsem po sestěhování s partnerem taky nechala stávající, relativně dobře placenou práci, a na půl roku se poprvé ve svým životě zařadila na úřad práce, protože během rozjetého školního roku prostě nebyla šance v tomto zapadákově nastoupit do pracovního procesu, který by mi při třech malých dětech vyhovoval. Tzn.školství Ale jsem v jiné situaci, starám se o tří děti a barák jako k.ráva, takže se během dne málokdy zastavím. Partner tedy logicky bere jako samozřejmost, že vydělává na pět lidí sám.
Nastupuju od pololetí, ale i tak jsem si každý jeden den připadala strašně blbě, když jsem všechny vypravila do školy a do práce a zůstala tu sama. I přes fakt, že mi bylo skoro denně připomínáno, že i kdybych doma zůstala roky, nebude to problém.

Ty jsi v jiné situaci, svou společnou budoucnost jste ještě ani nezačali plánovat, proto je třeba zahodit zábrany, sednout si a zeptat se, co přesně si přítel představoval jinak, protože je to natolik zásadní věc, která musí být jasně vyložená na stůl. No a hlavně začít přemýšlet nad tím, jestli děláš všechno pro to, abys tu práci sehnala. Díváš se i mimo svůj obor? Nemůžeš zkusit nějakou rekvalifikaci, pokud v tvém oboru nic není? Nebo to všechno stojí a padá na praxi? Já jsem rozhodně viděla inzeráty, kdy berou i absolventy, ale pochopitelně nevím, cos vystudovala a o co se ucházíš.

citace" Mně se rozpadá spolubydlení, budu si muset hledat něco nového a zároven se přítel rozhodl koupit si byt do osobního vlastnictví. Nabízí se logicky vše řešit tak, že se nastěhuju k příteli, "

tím vše řešit, je tve spolybydlení, pro přítele se přece koupí bytu snad nic nemění.

Já bych řekla, že má pocit, že slečna si práci moc nehledá a v jeho byte by měla pohodlíčko a už by se jí možná ani hledat nechtělo. A nebo slečna pořád fnuká a představa mít tohle 7 dní v týdnu je na něj moc.

Ano,máte pravdu, jsou to jeho peníze, může si s nimi dělat co chce... Jen to na mě prostě nějak zapůsobilo jako, že s partnerkou do budoucna moc nepočítá...
Teď spolu už prakticky stejně bydlí (5 dní v týdnu), takže to vidím stejně, že se bojí té závislosti... Ano, kdyby zakladatelka jen seděla doma a nic nedělala, ale ona chodí aspoň vydělávat na brigádu, snaží se...a taky nevíme, odkud je, třeba se v tom místě opravdu špatně shání práce...

Souhlasím. Navíc by to chtělo slečny vyjádření, proč práci nemůže najít. Na začátku člověk musí být skromný: nudná práce, malý plat, dojíždění za prací apod. Rok je prostě moc dlouhá doba.

Reaguji na mikkýsek: Proč by 2 svobodní lidé nemohli bydlet v bytě, který koupí jeden z nich. Bude to prostě byt ve vlastnictví jen jednoho z nich, ale žít budou společně. Pokud se však rozejdou, musí ten druhý odejít, protože na byt nemá žádný nárok.

Reaguji na farahh:
Podle toho co jsem se dočetla tak přítel bydlí sám v bytě, který hodlá kupovat a ona u něho byla až 5 dní v týdnu a teď když bude muset hledat spolubydlení kvůli financím tak ji partner s kterým je rok ani nepomůže??

Nechci rýpat, ale kdyby tu nějaká holka napsala, že si chce koupit byt, ale přítel nemá práci jen sem tam brigádu a k sobě si ho chce vzít až si najde práci(nemá i žádné peníze na vybavení apod.), protože ho nechce nějak živit, tak byste hned psali (ne všechny ) že jasně, přece ho nebudeš živit

nikdo nepíše , že by spolu nemohli bydlet 2 svobodní lidé , přečti si znovu v jakém smyslu to bylo napsáno. |Nechce se mi to pořád dokola opakovat.

Já tedy přítele taky docela chápu..myslím, že má obavy, že když si tě nastěhuje k sobě domů, zůstaneš mu viset na krku. Určitě si spolu sedněte a vysvětli mu, že rozhodně nemáš v plánu stát se vydržovanou slečnou, že o práci skutečně stojíš, ukaž mu kolik životopisů rozesíláš, konkrétně s ním rozeber své finance, kolik bys byla schopná mu na spolubydlení přispívat.
Taková silná slova, že by holky nebyly s chlapem co s nimi nepočítá do budoucna..no upřímně, po roce mi to přijde ještě docela vpořádku, že se k tobě ještě nechce úplně vázat, rok není málo, ale ani moc..když si vzpomenu na začátek svého vztahu, taky jsem si po roce ještě nebyla jistá, pořád to bylo jen chození. Na budoucnost jsem začala pomýšlet tak po dvou letech, po třech jsem si byla jistá, po pěti jsme se brali.
Chápu, že tě to mrzí a přeji, abys brzy našla práci a snad se tím situace vyčistí

Navrhla bych mu, že do doby, než si najdu stálou práci budu doma uklízet a vařit. Takže si to odpracuješ. Takhle to dělá hodně kamarádek kolem mě o které se přítel stará. Pokud dává hodně najevo nezájem, tak bych zvážila i vztah s ním.

přijde mi to přehnané…souhlasím s mikýskem, chodí spolu, nebydlí spolu, nežijí spolu, on má práci, slušně si vydělává, ona práci nemá, přežívá na nějakých brigádkách a proč on by si nemohl koupit byt?!

já bych teda do společné koupě bytu s nikým s kým chodím rok nešla, ani kdyby na to ten druhý měl, to ať se na mě nikdo nezlobí, ale po roce to není ještě většinou žádný vážný trvalý vztah, ale růžové brýle, které až spadnou, tak co s bytem…takové věci by se neměly v zamilovanosti uspěchávat…a co se týče toho stěhování, přijde mi, že se zbytečně lituješ a vymýšlíš si neexistující scénáře, co by kdyby a jak to myslel a jestli něco naznačil nebo nenaznačil…dost možná se přítel třeba ještě ani na společné bydlení necítí, tak ho nenuť a na rovinu si promluvte…fakt si nemyslím, že po roční známosti je nutné, aby tě chlap dotoval, jinak je špatný, i když takové případy, samozřejmě ve svém okolí taky mám, ale ten chlap se nabídl dobrovolně a rád…tvůj přítel možná takový není nebo mu přijde, že je na to moc brzy nebo to s tebou nebere zas tak vážně nebo nebo nebo…mohla bych vymýšlet do nekonečna, takže si raději na rovinu promluvte...

Reaguji na panmeloni: ty jsi teď někdy asi nehledala práci, viď? Mám VŠ, dlouholetou praxi, ale i tak, když je ženská v "určitém věku", tak je to sakra problém. Posledně jsem hledala rok. Mám kamarádku, která absolvovala bakaláře, žije v krajském městě a pracovala za studií - přesto práci už sedmým měsícem hledá a teprve včera byla poprvé na pohovoru. Takže to jen k tomu povrchnímu pohledu na hledání a nalezení práce.

To jsi na omylu.

Možná chybí trocha sebekritiky. Pokud mě po sedmi měsících nepozvou ani na jeden pohovor, tak asi bude něco špatně za a)s životopisem nebo motivačním dopisem, b) na pozice které se hlásí neodpovídá jejímu profilu. Ono taky není VŠ jako VŠ a praxe jako praxe.

Hledání práce v ČR je na ***! Všichni po tobě chcou praxi, ale kde ji máš po škole sehnat praxi, když ti ji nikdo nechce dát?

Bydlet s chlapem hned, proč ne? Můj bývalý přítel si našel slečnu, po 3 měsících spolu začli bydlet a jsou spolu už 4 roky a klape jim to.
A já jsem se nastěhovala po 2 DNECH, sice v cizí zemi, kde jsem byla skoro houmlesačka, ale to už by bylo na další příběh
A kupovat byt? To vůbec. Do toho bych nešla.