Začnu tím proč jsem začala a pak budu mluvit o mém problému s přítelem. Doufám, že vás ten začátek neunudí 
Někdy v říjnu se ke mě dostala jedna knížka o výživě ve které jsem našla i články o konzumaci masa a jejím vlivu na lidské tělo. Bylo tam o nemocích, kterými trpí hospodářská zvířata a jak je pak s jejich masem zacházeno. Také tam byl článek o tom, že lidé mají identické sliny, střeva, zuby atd. s bíložravci a vše podrobně vysvětlené. Navíc velká konzumace masa způsobuje řadu nemocí.
Začala jsem o tom přemýšlet a začala si dělat 'vegetariánské dny' vždy 3-4 dny v týdnu bez masa, abych ulehčila střevům. Postupně jsem byla čím dál více radikální a v prosinci jsem se rozhodla, že s masem končím. Vadilo mi jak je v masozávodnách se zvířaty zacházeno v jakých jsou podmínkách a maso mi přestávalo chutnat.
Neříkám o sobě, že jsem vegetariánkou. To si člověk může dovolit po několika letech. Ale už nechci konzumovat maso. Tedy nejsem vegan takže vejce, mléko, jogurty jím. Mám ráda sojové mléko a nejraději bych jedla jen to, ale jsem z malého města a mám malou možnost si je kupovat. Nadále ale jím ryby, takže to k čemu se hlasím se říká pescetariánství.
Můj přítel s kterým chodím 1 rok a 9 měsíců, se do mě začíná čím dál častěji navážet před přáteli i v soukromí. Přitom jemu pořád vařím masité jídla. Nechápu proč mu to vadí .. Možná je to tím, že moje mamka přizpůsobila kuchyni a jak byl vždy zvyklí že k nám přijde a dostane steak, teď mamka dělá kvůli mě vegetariánská jídla, ale on si sám vydělává, tak přece ho moje mamka nebude živit. Jestli chce steak, fajn ať si koupí kus masa a já mu ho udělám.
Pořád mě shazuje a vyčítá mi to že nekonzumuji maso. Prý jeden člověk nic nezmění. Zvířata umírají stále a ty zvířata jsou tu k jídlu prostě chovaná. Nechápe jak moc je to pro mě důležité, že zvířata mám ráda a nechci jíst nic co trpělo ..
Jak se říká, kdyby jatka měli stěny ze skla...
Opravdu to ale bolí, když dostávám skoro každý den vynadáno 
Prý že jsem si jednou o tom přečetla a najednou blbnu, že když jsem jedla celý život maso tak ho mohu jíst i nadále.
Mě to ale bolí, hnusí se mi to a já to prostě nechci. Kdybych jemu maso z ledničky vyhazovala a vždy když jedl maso tak já mu to zhnusovala, pochopila bych že by byl na mě naštvaný. Nic z toho, ale přeci nedělám.
Nedávno jsem mu dělala vepřový steak.. maso jsem musela naklepat palicí, bylo to pro mě hrozné. Nechápu že jsem tohle také jedla. Vše vidím jinak. Když jsem mámě řekla že chci být vegetariánem řekla : dělej si co chceš. A když jsem jí chtěla říct důvod křikla na mě že jí to nezajímá. Z jedné stránky jsem ráda, že mě v tom podporuje (kupuje mi zeleninu, vaří bez-masá jídla) ale já si o tomhle potřebuji s někým i promluvit. Přítel to schazuje a kamarádky to nechtějí slyšet. Vlastně si píši s jednou co je vegetariánkou několik let, taky zažila nepochopení. Přijde mi, že všichni se k nám chovají hnusně jak kdyby jsme to byli my co zvířata zabíjí.
Přítel to už vážně přehání jak už mu mám vysvětlit že mě jeho slova bolí a že je to pro mě opravdu důležité? Mě je 18 a jemu 22.
Poslat SZ
Galerie obrázků
Od polemizování, kolik lidi by zvládlo nasytit množství obilí, které během života zkonzumoval můj steak na talíři až po různé dredařské akce na náměstích málem s mrkvemi v zatnutých pěstích. O kožených věcech a často i vlastnictví jednoho nebo několika psů o velikosti telat raději ani nemluvím. 
