Zkušené holky poraďte: - )

Ahoj holky, potrebovala bych od vas poradit. Delam doprovod na sportovnich akcich, kdyz k nam prijedou Nemci. Prekladam jim a proste je doprovazim a rikam jim co se bude v ten den dit apod. Mela jsem skupinu fakt dobrych chlapu a mezi nima jeden, kterej ted zamestnava moji hlavu. Prvni den co prijeli potreboval poradit s nejakou adresou v Praze, byla tam jeste moje kolegyne, ale sel ke mne. Sednul si a ukazoval mi to na mobilu, ruku si oprel o moje koleno. Normalne bych chlapovi rekla, at si ji da pryc ale u nej mi to nevadilo. Byl milej, vysvetlila jsem mu to, pochvalil mi nemcinu a pak nekam vyrazili do mesta. Druhej den hned od rana prede mnou saskoval, usmival se. Pak hrali turnaj, kdyz nehral, sel na tribunu, kolem me, zase usmevy, mrkani, taky jsem se na nej usmivala... Na obede jsem jim rikala nasledujici program a ze pro nas v tolik prijede autobus a pojedem do centra na veceri. Jeste nez jsem to dorekla uz se na cely kolo ptal jestli pujdu taky. Docela me zaskocil, tak jsem jen kyvla jakoze pujdu. Pak mi vrtalo hlavou jako jestli se ujistuje, ze me jeste uvidi nebo jak si to mam vysvetlit. Od ty doby jsem furt na nej myslela a cekala na tu veceri az si s nim nejak v klidu popovidam. Jenze jsme meli stoly na jinych patrech v ty restauraci. Celej manšaft dole a organizatori, pruvodci nahore. Furt jsem si rikala ze mam cas, ale strasne to uteklo a pak uz odchazeli a navic jsem moc nechtela dolejzat za 30ti chlapama. Prisel za mnou jestli jim druhy den rano nemuzu prinest nejaky darky na hotel, co od nas dostali. Byla jsem fakt uz unavena a predstava ze pojedu brzo rano na hotel pres celou Prahu, tak jsem rekla ze nemuzu. Vsichni jsme se nejak rozloucili a odesli. Pak jsem si uvedomila, ze se mozna chtel se mnou sam v klidu rozloucit, kdyz bychom byli jen dva a ne dalsich 30 lidi kolem. Jo jsem blba, nez mi to docvakne... Od ty doby jsem furt nad vsim premyslela, byla jsem nastvana ze na nej nemam kontakt a ze jsem to podelala. Pak jsem si ale kontakt nasla pres jeho vedouciho. Tak jsem mu napsala jsem a odpovedel ze je dojaty ze mu pisu a ze dekuje. Chvalil jak bylo vsechno super a ze meli sympatickou a atraktivni pruvodkyni. Napsal at se urcite jeste ozvu. Pak jsem se nejak ozvala, myslim ze jestli neni blbej tak musi chapat o co jde. Piseme si o vsem moznym, ale furt jsem v nejaky nejistote. Napisu mu a on treba dva dny neodpovida, pak napise tak ho zas nechavam vycukat ja. Uplne zbytecne. Zezacatku, asi ve 3. mailu mi napsal ze ma hodne prace, ze se omlouva ze nereaguje, tak jsem si rekla ze to nema cenu, ze to byla zas nejaka hra a ze to je zas takova ta typicka vymluva, kdyz nema zajem. Pak ale zase napsal. V kazdym mailu se pta jak se mam, co prace, furt se stara. Jsem z toho zmatena, tak jsem mu napsala, jestli bychom se nemohli sejit. (Abych poznala jak to se mnou mysli.) Je to pro me vsechno lepsi osobne protoze to hned nejak clovek vyciti, takhle pres emaily jsem akorat tak zmatena. Nechapu totiz ze napise, pak se treba dva dny neozve a furt me nechava v nejistote. Nechci se vnucovat, ale citim neco co neumim popsat, jsem v praci a misto abych delala co mam, tak na nej myslim. Kdyz jsem napsala o setkani, nenapsal ani jo ani ne, ale ptal se, kdy by to tak bylo. Napsala jsem nejaky navrhy, tak odpovedel ze mi da vedet, zase se ptal, jestli je u me vse v poradku apod. a ted uz zase mlci. Rekla jsem si ze budu mit trpelivost abych to neuspechala ale tahle nejistota me se**. Nechci se na nej upinat a delat si nadeje (i kdyz bohuzel neco uz citim) a jsem ve vsem radsi, kdyz vim na cem jsem. Chapu ze muze mit hodne prace, pri jeho povolani se nedivim, ale na odpoved se da vzdycky minuta najit. Zila jsem v Nemecku tak vim, ze Nemci moc neflirtuji, neusmivaji se jen tak na holku, neda se to shrnout na vsechny, ale mam takove zkusenosti. Nemky jsou takovy ty zensky co radi sekyrujou a maj chlapa pod pantoflem, proto si Nemec jako chlap moc netroufa oslovit, protoze se boji aby ho nejaka ta Gertruda neposlala do koncin. Chvilkama jsem si i rikala, ze muze bejt teda plachej a neodvaznej mi dat neco vic najevo, ale to zas nechapu proc byl tak odvaznej a flirtoval kdyz byl tady osobne. Takze plachej asi nebude. Nevim, jestli uz nema zajem, kterej tak okate daval najevo. To se muze stat, ja uz s tim i pocitam (abych nebyla pak zas tak zklamana), ale tak proc se odmlci a pak se zase ozve. Pro me by bylo snad lepsi, kdyby uz nereagoval, tak bych si proste rekla jo nema to cenu, ale on proste pise, i kdyz se treba odmlci na par dni. Kdyz jsem mu napsala o setkani osobne, tak jsem necekala zadnou odpoved a bum ona prisla. Tak prece kdyby nechtel tak proste nebude reagovat, jak to maj chlapi ve zvyku. Nevim, treba se neceho boji, rika si co by od neho chtela o 8 let mladsi holka. Je mu je 28. Neni to ani nejakej ten vylozenej krasavec, kteryho by kazda chtela. Nejdriv jsem si ho vlastne ani nevsimla kdyz prijeli, ale pak me necim zaujal, hlavne to jak se choval, nemyslim jen ke mne ale i k ostatnim. Tak prirozene, na nic si nehral. Taky si nemyslim si ze by to byl nejakej ten hajzlik, co by to bral jen na 1 noc. Prave proto by bylo lepsi se setkat, abych to vsechno poznala, jenom proste nechapu, kde je problem?
Mohl by mi prosim nekdo rict svuj nazor, abych treba otevrela oci. Treba jsem slepa a pritom uz je to jasny, nebo to asi nechci videt, ja fakt nevim kde je chyba. Radsi bych byla kdyby mi rekl rovnou mas smulu nejde to, nez tahle nejistota, zmatenost. Sama jsem uprimna, tak tohle moc nechapu.
Díky moc všem a sorry za takovej příběh