Přítel s kámoškou se nesnáší

"(i když vím, že to se mnou myslí dobře), ale nevím, jestli je tohle chování od nejlepší kámošky správný a jak to dál řešit"

Nemůže to být tak, že kamarádka má nad vámi trošku nadhled a může ti tak poskytnout jiný úhel pohledu? Třeba to vidí střízlivěji. Zase mi přijde lepší, když ti upřímně řekne, co si myslí, i když jde proti tvému názoru, než aby ti mazala med kolem pusy a myslela si své.

Zase pokud i přítel kamarádku nesnáší, tak si prostě jako lidi nesedli, a lepší už to prostě nebude... Prostě neprobírej přítele s kamarádkou, a s přítelem zase vztah s kamarádkou a myslím, že bude spokojenoust na obou stranách.

Já mám spíše zkušenost ze strany kamarádky... Moje známá má přítele, fakt šílence, co je schopný ji klidně i vynadat do všech možných přirození, nemá k ní úctu, připadne mi to už jako psychické týrání, ona se však k němu vždycky nakonec vrátí, protože on je teď přece taaak hodný... nemůžu ho teď opustit, když se snaží... Absolutně ji nechápu, ale zase je to její rozhodnutí... řekla jsem jí, ať si dělá co chce, ale že bude raději lepší, aby se mi už nesvěřovala s těmihle záležitostmi, protože mě to vždycky akorát tak vytočí... Už mě to nezajímá, co se mezi nimi děje... Na sebeúctu si člověk musí přijít sám...

Takže řeknu to ve zkratce... Udělala si chybu, že ses jí pořád se vším tak moc svěřovala, není divu, že si myslí, že děláš chybu... Má tě asi hodně ráda, když jí to tak trápí a nutí jí to ti pořád domlouvat... zase asi na druhou stranu měla by brát na vědomí tvé rozhodnutí... co když se ale jednou rozvedeš a vyčteš jí, že tě nechala a nic ti neřekla a nedomluvila ti, když to viděla... Je to docela nevděčné téma...

Já to taky spíš vidím z pozice kamarádky, mně se vždycky ty moje svěřují s tím, co se jim zas děje, co jim zas udělal nebo řekl....a když tohle posloucháš nějakou dobu, sleduješ rozchody a návraty. Ani se jí nedivím, že má názor, jaký má. Možná má taky v něčem pravdu....Já už se každopádně nijak nevyjadřuju ke vztahům mých kamarádek, když si chtějí postěžovat, tak jim řeknu svoje...jejich boj.

Reaguji na Sasanka: Přesně tak to vnímám taky...

Ha, já jsem v pozici jako tvá kamarádka.
Taky mám kámošku, co se tahá /podle mě/ s blbcem.
Mrzí mě to. Raději se o něm už nebavíme. Nemůžu se vždycky ovládnout a prskám a kamarádce je to samozřejmě nepříjemné. Ale nevadí mi když někam vyrazíme jako parta společně i s ním, protože se ve svém názoru jen utvrdím a ne jen já, ale i zbytek přátel. Jen ona je slepá

tak se taky přidám k pohledu ze strany kamarádky ono když ti někdo vykládá po hádce o přítelovi všechny nejhorší věci, co všechno udělal, jak se zachoval apod. tak je to vždycky tak nějak vytržené z kontextu, mnohdy přehnané a taky jednostranné, kamarádka sice nevidí do vašeho vztahu, ale má prostě udělaný obrázek na zákl. toho, cos jí říkala, nejde se divit tomu, že teď ti nevěří, když jí říkáš opak a nesouhlasí s tím.

Opravdu bych se zamyslela, jestli na tom, co říká, není něco pravdy, představ si, že se zase stane s přítelem to, kvůli čemu ste se už rozešli - tak to totiž vidí ona z toho "nezaujatého" pohledu - jako stav, kdy ti vždycky dojde, co ti na přítelovi vadí, jaký je, pak se rozejdete, ty to pomineš, jede se dál a zase se stane to samé.

Jestli si přesvědčená, že se to s přítelem už nestane a chceš s ním prostě být, tak to ještě jednou vysvětli kamarádce, že to, co si jí říkala bylo často jednostranné, že tomu chceš dát ještě jednu šanci, tak ať tě nechá to udělat, že je to plně na tvou vlastní zodpovědnost a že to musí akceptovat

Hm, taky jsem v pozici kamarádky. Víš, ono je docela těžké sledovat, jak se někdo, koho máš ráda vlastní vinou trápí a ještě toho "partnera" omlouvá. Já už se (po pár letech) dopracovala k tomu, že nereaguju vůbec. Říct něco negativního nemá cenu a pozitivní věci o parchantech říkat nehodlám.

Kamarádce řekni, že jí máš ráda, ale ona není kazatel, aby ti kázala. Stejně tak není v pozici, kdy by ti měla diktovat, s kým máš chodit.

Věřit nebo nevěřit může čemu chce, ale tohle je tvoje volba. Tak ať to tak bere.
Nakonec si zvykne. Všichni si zvyknete. Když to vydrží.

Chápu postoj kámošky. Já vím, že jsem udělala chybu, že jsem asi až moc ventilovala věci, který měli zůstat jen mezi námi... Protože samozřejmě člověk má potřebu se vypovídat, postěžovat si, ale už neřekne tu druhou stránku, tu příčinu nebo že sám udělal tohle a tamto špatně. Teď jsem se teda dost poučila. Spíš by mě ale zajímalo, jak teď řešit tu situaci, když bysme měli jít někam společně jako parta... Chci mezi ně chodit i s přítelem, bohužel všichni si už nějak zvykli, že jsem chodila bez něj. Řekla jsem jim, že to teď chci změnit a byla bych ráda, kdyby nás vnímali jako pár a zvali nás společně. Asi to chce prostě čas no...

1. Kamarádka to téměř jistě myslí dobře, chce ti pomoct. Dělá to sice dost tvrdě, ale pravděpodobně ti to předtím vysvětlovala i po dobrým. Ano, je to tvoje věc, ale pak si jí teda nestěžuj a nebreč, až zase bude problém (což bude, lidi se až tak nezmění). Ona to vidí objektivněji a chápu, že ji mrzí, že se delší dobu plácáš v nefungujícím vztahu. Představ si to z jejího pohledu... kamarádka se pořád rozchází a pak chodí a nadává na ex, brečí, je z toho smutná atd... a druhá ji vždy vyslechne (a věř mi, že poslouchat porozchodový trable není zrovna představa super strávenýho času. Jasně, je to kamarádka, člověk ji vyslechne, ale dít se tohle častěji a vlastně pořád dokola...)... no a první kamarádka jde a za týden s ním zase je a říká, jak je úplně jinej a chvíli je spokojená a pak zase znovu stejný příběh. Taky bych už byla naštvaná. Pokud ji do toho taháš, tak je to totiž i její věc.

2. Má o něm tak špatné mínění jen ona, nebo víc lidí? Co rodiče? Popravdě.

Jsem taky v pozici kamarádky. Přesně to, co popisuješ. Rozchody, návraty. řeči o tom jak jí ublížil a naopak o tom, jak je úžasný a změnil se k nepoznání. Ví, jaký na něj mám názor a co si o celé té frašce myslím. Naopak její přítel ví, co si o něm myslím a tím pádem jsem u něj taky klesla v oblíbenosti Akorát my se sneseme. Často máme i podobné názory. Jen co se týče toho jejich "vztahu" se rozcházíme.

Jediné, co jsem se za tu dobu naučila bylo: Vyslechnout si ji a pokusit se co nejmíň jí nadávat a komentovat to. Ona si to stejně k srdci nevezme. Zřejmě jako ty. Ono pohled zvenčí je taky pohled na věc. Kamarádce na tobě asi záleží!! Pamatuj si to!

Reaguji na scherbatsky:
Souhlasím! Smazala jsem rozepsanej komentář, protože to už bylo zbytečný.

Reaguji na scherbatsky:

Tak a tohle mě zajímá. Protože podle mě ani rodina ho nebude zrovna milovat, jen ta to nikdy nedá tak drsně najevo jako kamarádka.

Reaguji na scherbatsky: Naprostý souhlas.