O svých problémech jsem se vždy svěřovala své kámošce, asi až moc detailně a moc často. Moje chyba je, že jsem si před ní na něj spíš stěžovala nebo říkala ty negativní věci místo tich pozitivních a už tolik nezmiňovala ty krásný chvíle, který jsme spolu zažili. S přítelem jsme měli pár krizí, ale jinak bylo vše krásný, byl ke mně pozorný, nosil mi dárečky atd. Jenže kamarádka za tu dobu k němu má dost velkou averzi a nemůže ho ani vystát. Řešila jsem to tak, že jsem se snažila aby se spolu nestýkali, takže když se šlo někam s mými kamarády, chodila jsem bez něj… Poslední 3-4 měsíce se náš vztah postupně chladnul. On měl hodně starostí v práci a se stavěním baráku, takže chodil domů pozdě večer a nějak jsme se odcizili a já čím dál víc času trávila s kámoškou a přáteli. Na silvestra věci nabrali rychlý spád. Rozešli jsme se, já se odstěhovala k našim a Silvestra strávila s přáteli. Jenže po pár dnech jsme se dali opět dohromady. Oba jsme si uvědomili, kde jsme dělali chyby, že jsme se chovali špatně a že to chceme ještě zkusit. Od té doby jsme oba tak zamilovaní jako jsme snad nikdy nebyli, snažíme se pro druhého dělat první poslední a teď je to naprosto ideální láskyplný vztah, stavíme barák, chceme se vzít a plánujeme miminko (budoucnost jsme plánovali už dřív, ale teď je to nějak intenzivnější a víme, že to tak opravdu chceme).
Problém je ten, že kámoška s tím naprosto nesouhlasí a nemůže uvěřit tomu, že jsem se k němu zase vrátila a rozhodla se, že to prostě nebude tolerovat ( o nadávkách na jeho adresu ani nemluvím). Pár dní jsme se spolu ani nebavily. Takže naprosto nepřipadá v úvahu, že bych já s přítelem a ona případně naše parta šli někam společně, což mě dost mrzí. Dost mě trápí, že ona o něm mluví vždycky špatně a vulgárně a nechce ho na žádný společný akce zvát a tím i ovlivňuje další kamarády a jejich názor na přítele. Říkala jsem jí, že se změnil, že je teď úžasný a jsem s ním šťastná a žádala jí, aby aspoň přede mnou o něm nemluvila sprostě. Dost mě tímhle naštvala (i když vím, že to se mnou myslí dobře), ale nevím, jestli je tohle chování od nejlepší kámošky správný a jak to dál řešit. Asi to nechám nějaký čas být, aby vychladly emoce… Zajímalo by mě, jestli nemáte podobnou zkušenost, že by se kámoška nesnesla s vaším přítelem a jak byste to řešily?
Ještě jsem zapomněla dodat, že přítel kámošku taky nemá rád a taky o ní nemluví zrovna v superlativech (ona je hodně svá a mají naprosto rozdílný názory na život). Jinak kámošce je 27, mě 26 a přítelovi 35.
Díky za rady a názory.