Má náš vztah budoucnost?

Dlouhou dobu přemýšlím jestli založit deníček a ještě delší dobu přemýšlím nad přítelem a naším vztahem.Jsme spolu 7 let, čtyři roky jsme se jen tak scházeli buď u něj nebo u mě, na začátku vztahu jsme každý víkend chodili do hospůdky občas na diskotéky s přáteli.Po čase nás to oba omrzelo a tak většinu času trávíme doma.S přítelem spolu bydlíme přesně tři roky sami ve společné domácnosti.Ještě bych chtěla dodat, že náš věkový rozdíl je 10 let on je starší ale v tomto nevidím žádný problém a není to můj první vztah.
No jak bych začala..S mojí a jeho rodinou vycházíme naprosto bez problémů.Dá se říct že od samého začátku vztahu jsem věděla že je dost pohodlný, ale to já byla dá se říct také, nejraději jsme se váleli pořád v posteli a koukali na televizi, občas někam zašli na vycházku.Když jsme spolu začínali on jako 27-letý chlap stále bydlel se svojí matkou a sestrou v bytě, což mě docela zarazilo, mě už táhlo na 18let a chtěla jsem se osamostatnit, vystudovala jsem školu a naskytla se mi příležitost jít bydlet k mojí tetě do staršího rodinného domku kde bych měla dva pokoje jen pro sebe i vč. kuchyně, koupelny a wc.Máme společnou jen chodbu a vchod.Řekla jsem to příteli a moc se mu nechtělo, nejdříve jsem ho dá se říct ukecávala až jsem řekla že na to už kašlu a jestli půjde se mnou nebo ne je na něm. Nakonec šel s tím že bude stále jeho mamince platit do bytu (z finančního důvodu aby byt nemusela prodat), nakoupili jsme si nábytek a vše potřebné věci.
Takto bydlíme tři roky, na začátku bylo všechno dobré, většinu času trávíme doma, před rokem jsme si pořídila pejska z útulku, takže chodíme ven na procházky ale střídáme se a tak chodíme každý většinou sám, já jsem za to také radši protože když jdu s ním začne mě poučovat co mám a nemám dělat co se týče výchovy psa.V poslední době je hodně ale hodně pohodlnej, domací práce mu absolutně nic neříkají kromě toho že vždycky utírá nádobí a občas jednou za 14 dní vysaje a to je když má přijít jeho kamarád si s ním sednou k počítači.No nemám typ chlapa co chodí každý den nebo jednou týdně do hospody ale mám typ domácího povaleče co sedí věčně u počítače a hraje hry, ano vždycky jsem říkala a říkám že raději budu když bude chlap doma třeba sedět u počítače než aby byl každý den v hospodě.
Řeknu to tak, že poslední asi rok nemám skoro vůbec chuť na sex (s ním) nepřitahuje mě, je to asi tím stereotypem, vždycky když k tomu mělo dojít tak to bylo tak že dal pauzu na hru, nenápadně si šel za mnou lehnout do postele a pak chtěl sex, buď k němu došlo a mě se to moc nelíbilo a nebo nedošlo protože sem odmítla a on se urazil, hodně mi to i vyčítal, ale já mu říkala že prostě nemám vůbec chuť a podíl na tom mělo i to že jsem dost přibrala.( a to si pak nedokážu sex užít když jsem byla věčně přejedená).
Nynější stav je asi takový že sex se malinko zlepšil, já hubnu začala jsem cvičit a jezdit s jeho maminkou do wellnes kam chodíme do sauny, vířivky a fitka. A abych se dostala k tomu hlavnímu tak už když jsme se před asi 4-mi lety bavili o budoucnosti, dětech, rodině, bydlení tak mi řekl že na díte se necítí což já také ne ale já hodně uvažuji v poslední době nad vlastním bydlením a když jsem začala na toto téma, skončilo to tam že jsme se pohádali, on chce do bytu já do rodinného domku, on se nechce zadlužit, je to typ co si raději na všechno našetří, ale v tomto případě to prostě nejde.. toto dohadování trvalo asi půl roku,pak přišel s návrhem že když koupíme malý byt jeho mamce ona nám nechá třípokojový byt (nyní v něm žije sama), já souhlasila, ale stejně mi prostě připadne z jeho názorů že se mnou mít vlastní bydlení nechce, když mu to řeknu řekne že to není pravda, ale kdykoliv začnu mluvit na téma společné bydlení tak je dost protivný a nechce se se mnou moc o tom bavit, řekne mi že nemám nic našetřeno a plánuji si už skoro brát hypotéku, ano našetřeno moc nemám, neříkám že se chci stěhovat hned ale chci vědět co on chce a prostě mám ten pocit že kdykoliv něco řeknu otočí to na mě že nemám nic našetřeno a na téma bydlení se bavit nechce.Nevím už mám v hlavě i takové myšlenky a představy že asi s ním mít vlastní bydlení nechci!
sama nevím co od něj čekat, není to jen tento problém bydlení, je toho více, naše první dovolená byla po 6-ti letech a to minulý rok v létě a to jsme jeli hlavně kvůli psovi na chatu na týden, letos jedeme zase, skvěle jsme si to tam užili, ale já nikdy nebyla u moře on také ne, já chci jet a on ne, on nesedne prý do letadla když mu řeknu fajn pojedeme autobusem tak má sto výmluv a řekne že ho moře prostě netáhne, říkám si že jednou si tam zajedu sama nebo se svojí mamkou která by také ráda jela.Nikdy jsme nebyli v kině za sedm let co jsme spolu,když mu jeho mamka řekne že by to pro mě mohl udělat a jet se mnou alespoň jednou k moři řekne že prostě nepojede že ho to tam netáhne.On miluje formule, dívá se na ně v televizi každý závod já občas taky kouknu, chtěla jsem udělat překvapení a koupit zájezd do Španělska na 5dní vč.závodu F1, chtěla jsem to pro něj a ráda bych se taky podívala na živo pak moje překvapení prokoukl a řekl že by nejel se mnou že tomu nerozumím a neužila bych si to tam.
Poslední měsíce mezi námi jsou asi takové že jsme byli za rok asi třikrát v hospodě, jinak jsme pořád doma, přes léto jsme se byli sem tam vykoupat, nebo na procházce se psem.Nejraději má když si sedne k počítači a hraje hry, už skoro měsíc je na neschopence a dny tráví tak že spí do odpoledne třeba do 13hodin protože do 4 do rána hraje hry, dokáže sedět u nich třeba 6hodin v kuse ale až do rána, já jsem s ním neusínala v posteli ani nepamatuji vždy usínám a on hraje, když mu něco řeknu řekne mi co má dělat když nemlže spat.Je pořád doma jen odpoledne chodí se psem ven.V poslední době jsem začala přemýšlet více nad sebou, začala jsem chodit cvičit, začala jsem dokonce po večerech běhat, když mu řeknu jestli by šel se mnou do výřivky nebo si zaplavat tak mě řekne že nepůjde že se mu nechce a že si něco umanu a musím s tím otravovat i jeho.
Nevím napadají mě v poslední době i černé myšlenky na nevěru ikdyž bych toho asi schopná nebyla, nevím možná je to tím stereotypem nebo počasím ale zase si říkám že když chce sedět u PC at sedí já si půjdu zasportovat, o víkendu jdu s kamarádkami ze střední na jednu akci, ale chtěla bych abychom měli také společné alespoň nějaké zájmy, což v poslední době nemáme.Možná až příliš nad vším přemýšlím ale ze všeho uplně nejvíce mi vadí názory jeho na společné bydlení a společnou dovolenou nad tím hodně přemýšlím a už nevím jak dál.Mám ho strašně ráda, miluji ho, vím že by byl skvělý táta, je na něj spolehnutí, dokáže zabezpečit rodinu, ale když se nechce se mnou bavit o společném bydlení, nechce slyšet o tom že pojedeme k moři na vše má výmluvy.
Nevím co si myslet, má tento vztah vůbec nějakou cenu?Nevím možná všechno až příliš řeším, ale náš vztah mi připadne v poslední době nudný,ničím mě nepřekvapí moje myšlenky jsou i na jiné chlapy náš vztah se nikam se neposouvá, uvažovala jsem i o nějaké partnerské poradně ale tam on by určitě nešel! Máte taky někdo takový problém? Je toto ve vztahu po tolika letech normální? Omlouvám se za román ale potřebovala jsem to ze sebe dostat