Rozhodování. Ach jo.
Zdravím všechny ženštiny,
obracím se na Vás v opravdu krajní nouzi. Většinou jsem si ve vztazích uměla udělat jasno, ale jsem v koncích.
Před týdnem jsem se rozešla s přítelem (21), se kterým jsem byla na druhou šanci 2 roky. Už jsem ho jednou opustila kvůli jinému, ale byla to blbost. Trvalo dlouho vše spravit, ale povedlo se. Vše bylo nepopsatelně krásný, slibovali jsme si, že spolu všechno zvládneme. Jenže v poslední době to začalo skřípat, jak v posteli tak i ve společenském životě (bitky, scény..) atd. , to vše opakovaně - měla jsem pocit že se to nikam nehýbe. Je to ale člověk na stejné vlně, který mě zná zkrz nazkrz a nikoho jsem v životě takhle nemilovala - jak po partnerské, tak po lidské stránce. Zároveň už přes rok koukám po jeho kamarádovi (24), ale vždy to byla jen moje záležitost a nikdy se nic nestalo. Jenže se ukázalo, že i on to má stejně. Víme to o sobě měsíc, ale já se pořád držím zpátky - svědomí mi to nedovoluje. Není vzhledově tak pěkný, jako předchozí, ale chová se vyzráleji, mužněji, zkrátka vidím v něm potencionál a to mě přitahuje. Vždycky jsme si perfektně rozuměli, ale hlubší city zatím nezaznamenávám. U toho minulého jsem přestávala věřit v budoucnost, ale stále mě to k němu táhne...nevím si rady. S oběma jsem radši přerušila kontakt. Nějak cítím, že ve svých 24 letech to může být moje finálové životní rozhodnutí. Nechci, aby někdo rozhodoval za mě, ale co Vaše zkušenosti a názory? Děkuju