Je nemožné najít kamarádku

Když máš psa, není problém se seznámit s nějakou pejskařskou partou. Na FB se hodně vypisuje různé hromadné venčení a je příležitost se seznámit a najít kamarádku

Ahoj,já jsem na tom byla podobně.S nikým jsem moc nemluvila,protože jsem se styděla,myslím s cizími . Ani,když jsem měla rande třeba tak jsem se nedívala ani do očí a snažila se hlavu dávat dolu,abych nemusela se dívat přímo do očí při mluvení.Pokud jsem někoho neznala,tak to bylo to samé.S lidmi,které jsem znala blízcí to bylo v pohodě,je mezi cizími nebo při seznámení s přítelem.U mě to bylo tím,že jsem málo byla mezi lidmi a byla zvyklá jen na ty své.Trvalo to asi tak do 23-24 let nevím přesně.Dneska už s tím problém nemám,pokecat třeba s cizím člověkem na úřadě .A nestydím se už ani se dívat do očí lidem .Prostě si myslím,že to zlepšilo tím jak jsem se začala stýkat i s jinými(cizími) lidmi a hodně cestovala.S tím cestováním,právě že člověk nemůže mít zavřenou pusu a musí se lidí ptát třeba na cestu a tak a tím to opadlo taky asi.Taky bydlím úplně jinde už a nemám tu kamarádku svojí důvěrnou,blízkou.Doufá,že časem nějakou najdu .A s tou babičkou ,taky bych s ní nevěděla co mluvit.Ale musíš se trošku překonat a ptát se třeba na hlouposti:jak se máš,co děláš ted,co včera,co jsi vařila ( myslím tu babičku) s mladší generací to chce jiné téma.Prostě mlýt i blbosti,mě to pomohlo.

I introverti mají nárok na přátele Taky nejsem člověk, který se dokáže bavit úplně s každým, musím si s tím člověkem prostě sednout. Postupem času jsem si dokázala najít okruh "těch svých."
Ono to chce mít oči otevřené, občas taky může pomoci internet. Vypadá to, že máš hodně zájmů - tak co zkusit najít kamarádku přes net, pod záminkou nějaké společné aktivity: venčení psa, sport... Já takhle třeba sháněla anglicky mluvící cizinku, abych si procvičila aj. Našla jsem a padly jsme si do oka

Ty FB skupinky ,bych zkusila,Kolikrát čtu jak si tam holky co se neznají píšou.a schází se pak.

Tak Ti můžu říct, že jsem na tom naprosto stejně. Taky mám přítele, ale kamarádku žádnou (mimochodem je mi taky 24 a mému příteli 26). Jsem introvert pomalu až hrůza. S lidmi, které už delší dobu znám se bavit dokážu, ale jen tak na úrovni běžné konverzace. Abych sama od sebe něco vyprávěla, na to prostě nejsem, v tu chvíli mě nikdy nenapadne o čem mluvit. Přítel je vcelku opak, ten dokáže společnost bavit, tak je oblíbený. A pak si kolikrát přijdu jako pitomec, když někde jsme a já tam jen sedím a poslouchám. No každopádně, kamarádka mi taky chybí, taková se kterou bych se mohla uvolněně bavit o čemkoliv, ale už jsem se pomalu vzdala naděje, že nějakou takovou najdu.

Na první pohled bys do mě neřekla, že jsem introvert. Nebojím se někoho oslovit. Ale většinou po vyčerpání takových běžných frází už nevím o čem si dál povídat. Jak psala Lasička, musím si s tim člověkem sednout a abych se cítila uvolněně, ale to se moc nestává. Ten člověk už pak ani nemá zájem si povídat. Je to těžké no. Asi by tomu měl člověk dát volný průběh a netrápit se tím tolik.

K46 jak to tak čtu tak jsme na tom úplně stejně. Je to blbý, ale je docela fakn slyšet, že člověk v tom není sám :-)

Reaguji na Majulis:

Přesně tak, blbý to je. Ale když jsem si tady už párkrát přečetla, že nás je takových víc, tak je to aspoň malý povzbuzení

Jsme na tom podobně. Mám přítele 3 roky a s kamarádkou se scházím jen vyjímečně na diskotéce jednou za čas ale abych chodila s ní třeba na kafe atd. to už ne. Asi je to tím, že mi vadí pořád poslouchat kdo s kým, apod. Takové to pomlouvání, když vím, že ona o mě určitě nemluví vždycky kladně. Jsem taky spíš introvert a musím si s člověkem sednout abych měla o čem mluvit. Ale přijde mi, že introvertů je strašně málo,všichni okolo mi přijdou jako extroverti a já si pak přijdu jak blbec, protože o sobě nerada mluvím. Možná je to i tím, že už mě pár lidi zradilo

"Jsem skoro vyřazená z kolektivu, když mi ve škole jde tělocvik, učení a máme se s přítelem krásně."
Tělocvik? Učení? Co proboha děláš za školu? Ve 24 bys měla být na vejšce a tam snad není neobvyklé, že lidi nemají s učivem problémy. A tělocvik je tam většinou každému ukradený, pokud se nejedná o FTVS, a tam zase jde sport všem. Jestli jsi ovšem ještě v tomhle věku zamrzla někde na střední, tak se není čemu divit, že tam nemáš kamarádky, když to nejsou tvé vrstevnice.
Jinak se zamysli nad tím, co vlastně děláš proto, abys nějaké kamarádky měla. Mně totiž docela přijde, že si každá druhá stěžuje, že nemá kámošky, ale že by si na nějaké udělaly čas, to ne. Tím myslím teď ty zadané, dost často se prostě nedokážou utrhnout od přítele.
Že tě za zády pomlouvají? To se mi nezdá, nenamlouváš si to jenom? Bydlet ve tvé věku s přítelem není nic neobvyklého. Nebo je to tak, že všem cpeš, jak se máte s přítelem krásně, máte krásného pejska a krásný byt a vůbec všechno dokonalé? To by totiž lezlo na nervy každému.
Rozhodně hledej ale problém u sebe, asi něco děláš špatně. Samotná introverze, jestli na tom tedy nejsi tak, že bys s lidmi nedokázala mluvit vůbec, určitě na překážku přátelství není.

Jak kdybych tohle téma napsala já. moc s tebou soucítím a koukám že je nás tu opravdu víc. je mi 21 příteli 28, nemám žádnou kamarádku a tak strašně bych pořád chtěla chodit třeba někam pařit ale nemám s kým

holky já jsem na tom stejně, ale já teda nejsem moc introvert, nebo tak napůl. ale spíš mě uslyšíte, pak uvidíte a nakonec lidi vedu
jen jsem chtěla poznamenat, že mi přijde zvláštní, že nemáte ani společné přátele s přítelem. Skoro všechny nebo většina z vás kdo jsem něco napsala psala jak se cítí stejně, ale jsou zadané. To nikam nechodíte společně jako parta nebo přítel nemá kamarády taky, nebo nechodíte s ním?

Já jsem na tom (viz jiné téma tady) trochu jinak, kamarádů taky moc nemám, mám tři dobré kamarádky a nikdy jsem se s nima nesešla a z jen jednu jsem viděla na skypu. Ale píšem si o všem po mailu a stačí to. Víme o sobě víc než s lidmi co se s nimi znám déle.
Taky nemám nikoho kolem mne, ale u mně je to tím,že mě lidi ze školy tak nějak opustili, já teda je taky, prostě jsme ztratili kontakt a chut, já se sem tam ozvala ale oni nebyly moc nadšení. Jinak bych hledala někde na místech co tě baví - sport? Určitě se dají potkat i lidi,kteří by s tebou rádi sportovali, at nejsi jen s přítelem. Chápu že se máte rádi, ale taky je důležitý být s jinými lidmi. Je úžasný, že žijete spolu celou dobu, máte se super a máte vlastní byt, paráda. Ale jste ještě mladý, tak si užívejte i trochu legrace. Na mě působíš hrozně přístě, jakoby jak tu jedna holčina napsala jsi myslela že máš víc než ostatní.
Určitě to tak působí jen napsaný, nemyslím,že taková si, jen se zkus zamyslet, zda opravdu nedáváš ostatním tento pocit najevo. Hodně štěstí. Když budeš chtít tak mi napiš, můžem být v kontaktu.

Já ti moc neporadím, kde najít kamarádku, to sama nevím - snad tady omlazení je fajn.
Ale: Píšeš, že máš problém o něčem mluvit. Já to tak mám doma, ale je to tím, že moje názory většinou shrábnou ze stolu, shodí mne, je to typ lidí: "To nedokážeš." Proto nemám chuť se jim nějak svěřovat a mají mne pak za "nekomunikativní"... V tomto případě s tím podle mne nic moc dělat nedá... Ale pokud máš k těm lidem neutrální postoj, je dobré si například přečíst knihu Jak získávat přátele a působit na lidi od Dale Carneghieho - zjistit si o těch lidech něco - dnes to dost ulehčuje facebook, ptát se jich na věci, co mají rádi, o které se zajímají, ale zároveň vychytat míru, aby to nebyl jen výslech a mluvit i o sobě - co máš ráda a tak. Například jsi viděla zajímavý film, tak říct: Včera jsem se dívala na film, zaujalo mne tam to a to, určitě doporučuji. A rovnou se zeptat: Jaké filmy se ti líbí? Nebo se ti stane třeba nějaká vtipná příhoda - zapamatovat si ji a pak ji vytasit - vždy to uvolní atmosféru. Super jsou také příhody z cestování, to zajímá spoustu lidí, pěkná knížka... Nevím, proč by měl být holčičí pokec jen o pomlouvání!

Pes a sport? To mi zrovna přijde jako taková častá pojítka mezi kamarády.

On je totiž rozdíl v tom, jestli je někdo doopravdy tvůj kamarád a stýkáte se spolu, protože se chcete stýkat spolu... nebo jestli vás osud (škola, práce, bydlení) zavál dohromady, takže stýkat se spolu je snadné, nějaká společná témata taky najdete, ale až se vaše cesty rozdělí, tak už nebude důvod se k sobě vracet. Myslím, že většina těch "štěbetavých" vztahů patří do druhé kategorie.

Já jsem to pochopila tak, že je vyřazená z konverzací typu "nesnáším školu, nezvládnu tuhle zkoušku, učila jsem se celou noc, musím dát ten třetí termín" nebo "ach jo, jak se donutit ke cvičení?", což na té škole může být takový zlatý standard.
(škola je buďto těžká, potom je učení problém, nebo je lehká, a potom mnoho lidí začne pracovat na plný úvazek a i z lehké školy je problém)