Vždycky se pousměju, když to řeší slečny cca 18-ti leté, protože mají pocit, že jsou pozadu. Každopádně já už ve svém věku pozadu jsem.
S mým vzhledem to nemá co dělat. Pokud mám být neskromně upřímná, jsem poměrně hezká a často mnohé překvapí, že nemám přítele.
Mým problémem je má povaha. Stručně řečeno, trvá mi delší dobu, než se s někým sblížím, začnu mu důvěřovat. Celkově mám problém s navazováním jakýchkoli kontaktů a známostí, prostě mám problém bavit se s cizíma lidmi (ve smyslu že nevím, o čem s nima mluvit, neovládám tzv. "small talk") a tak trochu je neúmyslně odstrkuji, což jak jistě chápete, není příliš ideální pro začátek nějakého vztahu. Navíc se zvyšujícím se věkem rostou mé obavy, co by si ten kluk pomyslel, kdyby věděl, že nemám žádné zkušenosti.
V neposlední řadě je problém, kde se teď mohu s někým novým seznámit. Slušní muži už jsou zadaní, případně mají děti.
Kamarádky říkají, že nemám hledat a ten pravý se prostě objeví, ale má dlouholetá zkušenost to nepodporuje. Navíc si nejdem jistá, že mě chápou, neboť ony mají dlouhodobé partnery, plánují s nimi budoucnost a rodinu, takže netuší, jak se cítím já na bodu nula.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Je mi 27 a jsem panna
Poslat SZ
Galerie obrázků
Jestli ten chlap bude normální a bude tě mít rád, tak si nic hrozného o tobě myslet nebude. Nemáš se za co stydět.
Já bych se na to díval pozitivně jako na takový dodatečný filtr. Pokud potenciální partner bude mít v tomto směru námitky, nemístné poznámky nebo bude nějak jinak ohrnovat nos, tak hned budeš vědět, že je to blb.
S povahou jsem na tom asi stejně jako ty. Hodně lidí mi říká, že na ně působím chladně, odměřeně a bojí se mě oslovit. Až po nějaké době, když lidi poznam a začnu jim důvěřovat, tak se jim otevřu a oni říkají jak moc se ve mně pletli, ale co si budeme povídat - to je ten bláznivý haló efekt 
Každopádně bych se za tvojí situaci nestyděla..
Jsem jedna z těch, nad kterou by ses pousmála - já byla panna "ještě" po maturitě a říkala jsem si jak jsem divná, co si pomyslí okolí. Brala jsem to jako "neco čeho se musím co nejdřív zbavit".
Ted lituju toho, že jsem nepočkala na "pana dokonalého", ale hnala jsem se do prvního vztahu, který se mi namanul. Sice vztah trval rok a půl, (nebylo to jenom o tom si užít), ale rozhodně to nebylo z lásky (ta se formovala v průběhu vztahu), ale bylo to právě proto, že se "naskytla příležitost"..
On se jednou objeví, neboj! A pokud mu tohle bude vadit, tak ti za to nestojí.. Ale upřímně si myslím, že chlapi tohle vemou jako jedno velké plus 
Reaguji na kopaj: 
Cituji Janča92: S povahou jsem na tom asi stejně jako ty. Hodně lidí mi říká, že na ně působím chladně, odměřeně a bojí se mě oslovit. Až po nějaké době, když lidi poznam a začnu jim důvěřovat, tak se jim otevřu a oni říkají jak moc se ve mně pletli, ale co si budeme povídat - to je ten bláznivý haló efekt
Ano, to je přesně ono - první dojem prý ze mě je, že jsem chladná, odměřená, namyšlená.
Cituji kopaj: dodatečný filtr.
Nemyslím to nijak zle, ale zapojovat dodatečný filtr si může dovolit jen někdo, kdo má co/koho filtrovat. Což, jestli správně chápu, není případ zakladatelky.
Florence, vztah jsi někdy s někým měla?
Reaguji na Florence: Prosím tě nemáš se za co stydět. Vím, že mi jednou mamka vyprávěla, jak její bývala spolužačka také měla problémy s navazováním vztahů a byla panna snad až do 35 let, pak narazila úplnou náhodou na "pana božského" a dnes mají spolu již 4 děti a jsou s manželem nejšťastnější pod sluncem
Zkus třeba chodit více do společnosti kde je více lidí a uvidíš, určitě tě někdy někdo osloví sám a z tebe spadnou zábrany a uvidíš jak to půjde 
Beru to jako plus. Pořád lepší být v 27 panna než o to přijít někdy ve 14 letech jen proto, že je to děsně in to mít za sebou co nejdříve
Cituji Vanity: Nemyslím to nijak zle, ale zapojovat dodatečný filtr si může dovolit jen někdo, kdo má co/koho filtrovat. Což, jestli správně chápu, není případ zakladatelky.
Nemůžu s tebou souhlasit. Kopaj měl na mysli vyfiltrovat ty chlapy, kteří by měli problém s nezkušeností zakladatelky. Já bych s někým takovým tedy nezůstala, protože to prostě znamená, že mě ten druhý nemá dostatečně rád. A aby s někým takovým slečna zůstala jenom kvůli tomu, aby (konečně) někoho měla, mi přijde hloupé.
Reaguji na Florence:
Hledání ideálního protějšku je těžké. Pro ženy i pro muže. Někdo má štěstí a najde svou polovičku brzy, někdo musí hledat déle.
27 není žádný tragický věk, nemusíš se zavřít doma a obklopit se kočkama
Věřím, že nějaká spřízněná duše tam na tebe čeká!
Asi tu budu jediná s tímto názorem, ale docela to chápu, že se kvůli tomu cítíš divně. I já být klukem si řeknu, že jak to... Zrovna běžné a přirozené to není, takže bych se nedivila, kdyby se nad tím pozastavil... Každopádně není potřeba se tím nějak moc trápit a myslet na to a opravdu normální partner se nad tím třeba pozastaví, ale nebude to nijak extrémně řešit. Já bych určitě nečekala, snažila se příležitosti k seznámení aktivně vyhledávat, poptala se třeba i známých, zkusila klidně i seznamku na internetu. Zapátrala bych nad tím, proč vlastně máš takový problém někomu důvěřovat - podle mne často člověk "zlé" lidi instinktivně pozná a ani mu nejsou sympatičtí, ale narazit můžeš vždycky, na to se nesmí dopředu myslet. Přečetla si Jak získávat přátele a působit na lidi, už jsem to tu dnes do jedné diskuze psala, kde měla taky slečna problém hovořit. A zkoušela co nejvíce s lidmi mluvit - nejdřív můžeš se ženami, pokud s tím máš menší problém, pak s muži. Věř mi, jde to, já se v pubertě děsně bála vůbec promluvit, netrvalo to dlouho a už s tím naprosto nemám problém, naopak konverzaci většinou začínám já. Dobrá zkušenost je vyjet sama do zahraničí (klidně i jen na týden), bude ti chybět společnost a nutit tě to nějak se rozmluvit. O panenství přijít je velmi lehké, to bych tolik neřešila, hlavně ale zapracovala na té komunikaci, bez té se přece v životě moc neobejdeš... Nejde to - říct si: Jsem introvert a strčit hlavu do písku...
No, jak to vidím já, tak zakladatelka nadnesla dvě různé věci. Za prvé zda chlapovi vadí, že je žena panna, a za druhé potíže s nezávaznou komunikací, navazováním kontaktů a s tím, jak působí na lidi.
U toho druhéhé asi taky vím, o čem mluví. Souhlasím, že pasivně čekat na toho pravého není dobrý nápad, protože by se ho nemusela dočkat ani v domově důchodců. Naštěstí stejný problém má víc lidí a existuje k tomu kopa příruček. Nezapomínal bych ani na největší lidský vynález v této oblasti: internet. Není problém zalogovat se na nějaký chat a trénovat plkání o ničem anonymně, bez nonverbálních signálů a s pár sekundami na rozmyšlení odpovědi.
méně než
10 příspěvků
Tiež sa pridávam k tým, čo ti radia- Ber to ako plus. Ja si myslím, že chlapov dosť vzrušujú práve panny, tým že sú čistučké a neskazené. Po stáročia boli panny najžiadanejšie, myslím že inak tomu nie je ani teraz. Tiež som sa s tým ponáhľala, a vrátila by som to späť keby sa dalo, nestálo to za to, ten pravý prišiel až neskôr. Myslím že si dosť sebavedomá, ak sama vieš povedať že si pekná, to je super. Neboj sa trocha zaflirtovať. Nemusíš hneď skočiť do postele s prvým, ani nie na prvom rande, len proste ukáž že máš záujem. Držím palce pri hľadaní toho pravého
