Strach z řízení auta

Já se teda k Tobě přidám. ŘP jsem si dělala v létě 2013 a hotový ho má od září 2013. Od té doby jsem jela jen párkrát a z každé jízdy jsem uplně hotová, vyklepaná, nervozní. Mám strach,že něco přehlédnu, že někoho nabourám nebo on mě případně,že někoho srazím. Každý víkend si říkám,že zkusím zajet na nákup,ale vždycky to skončí tak,že řídí přítel. Přitom v autoškole jsem takový strach už neměla. Nevím zda to bylo tím,že vedle mě seděl pohodový instruktor, u kterého jsem věděla,že v případě nouze zadupne pedály, těžko říct. Jen vím,že z řízení mám obrovský strach a jen vlézt do auta na pozici řídiče mi dělá hrozný problém. Jak to překonat nevím, přítel mi pořád říká,že musím jezdit,abych si zvykla a otrkala se,ale nedokážu si vůbec představit,že se do toho stádia vůbec kdy dostanu. Jinak věkově jsem na tom podobně jako Ty.

Ahoj,
taky jsem měla strach z řízení, ale za sebe můžu říct, že čím víc řídíš, tím víc se strachu zbavuješ.. ale je to o tom se k tomu opravdu dokopat, taky jsem moc nechtěla, ale díky mámě a příteli jsem prostě "musela" jelikož na mě tlačili
Já autoškolu udělala napoprvé a docela jsem byla v klidu, jelikož vedle mě pořád někdo seděl.. Potom co jsem dostala ŘP jsem jezdila hlavně s mamčou (nebo prostě s někým aby vedle mě někdo byl)
Když jsem ale měla někam jet sama tak to prostě nešlo. Hrozně jsem se bála, že nabourám nebo někdo to napálí do mě.. Že se mi rozbije auto a budu někde překážet, že na mě budou troubit a křičet
U mě opravdu pomohlo každodenní ježdění s někým. Zvýšila jsem si sebedůvěru a teď jezdim hrozně ráda.
Jinak nevim v kolikátým měsíci jsi, ale teď bych se na to asi vykašlala.. Jestli se toho opravdu tolik bojíš, tak na to nemysli a za volant nesedej, ať se zbytečně nestresuješ..
Třeba až se malé narodí, budeš muset akutně do nemocnice (nepřeju ti nic hrozného, ale stává se) a strach z řízení odejde tak nějak "sám" (případ kamarádky )
Tak přeju hodně štěstí..
Řízení je bezva a to jsem se jednou i ošklivě vysekala.. Hlavně to nevzdávat a trénovat

Trénink, trénink, trénink... klidně ze začátku i v nějakých odlehlých uličkách, nebo někde na okraji města... Já jsem teda měla pauzu od řidičáku k aktivnímu řízení jen rok, ale taky jsem byla při první jízdě pěkně vyklepaná... Ale časem se to zlepšovalo a teď je to v pohodě Ze začátku jsem jezdila s tátou...Jinak taky pomůže si zaplatit jízdy s instruktorem, ale to mi přijde jako zbytečné vyhazování peněz, pokud máš někoho trpělivého, kdo by se ti párkrát věnoval a jel s tebou.

Nepřemýšlej nad tím, jestli tě někdo nabourá a bude křičet a tak, když budeš jezdit opatrně tak se to určitě tvojí vinou nestane a ten dotyčnej pak nemá co křičet, ale určitě to chce jezdit, jezdi si svým tempem, nestresuj se tím, že tě někdo třeba vytroubí (mně se to stávalo na začátku pořád) a uvidíš, že se to zlepší a pak budeš jezdit úplně normálně. Jen musíš trénovat a jezdit natolik na kolik se cítíš, a tím, že někam netrefíš se netrap, tak se zeptáš nebo to otočíš a zkusíš cestu najít znova. Já jsem se na začátku taky bála a dost, přes rok jsem jezdila s tátou, protože jsem se na to necítila a obdivovala svoji sestřenku, že někam trefí a pak když člověk zkusí ject sám, začne se úplně v autě spoléhat na sebe a své smysly, tak to zvládne a čím častějš jezdí, tak tím se ten strach zmenšuje, takže přeji hodně zdaru a ať to zvládneš, protože to určitě zvládneš)

jo a ještě dodám, že jsem trénovala za městem na takové odlehlé silnici kde nebyl provoz..
mamka to ze začátku odřídila "mimo civilizaci" , tak jsem se chopila volantu já a pěkně jsem se vyřádila a natrénovala rozjezdy

Zkusila bych přikoupit si pár kondičních jízd. Já se sama rozjezdila tak, že jsem sedala za volant večer a jezdila v téměř nulovém provozu. Nejlíp se mi jezdilo samotné. Nikdo vedle mě neřval, nikdo nenapomínal, když mi to v kopci zdechlo, nikdo za mnou nestál a netroubil.

Reaguji na Jannnie:
Ono se to řekne "musíš jezdit" ale i když to člověk zkusí, tak je rád že z toho auta může vylést...nevím jak to dělají jiní, takový lidi já fakt obdivuju, vezmou klíče od jakýhokoliv auta a jedou, nic neřeší,to já nějak nedokážu

Reaguji na Lathi: Povídej mi o tom...přítel řízení miluje,baví ho to, pro mě je to za trest a i pár kilometrová jízda je pro mě očistec, že se pak na mě stresm lepí všechno oblečení,klepou se mi ruce a jsem vyčerpaná. Já bych se do toho stádia, že někam dojedu autem a budu to brát jako pohodu chtěla hrozně moc dostat,ale nedokážu překonat ten strach a stres,který mi to řízení samotné přináší.

začínám 7. měsíc, takže zatím jsem v pohodě díky všem za rady, asi mi nic jiného než to zkusit nezbude. A s malým to půjde ještě hůř, protože pak když ho třeba povezu,tak budumít ještě větší strach... budu to muset zkusit tedka.Přítel je sice trochu blázen a nechtěně na mě občas vyjede když něco blbě udělám, ale bude se muset zklidnit

Po udělání řidičáku jsem tři roky řídila velmi sporadicky (nervní táta mi klid nepřidával) a kdo jiný ti má v mládí půjčit auto Pak jsem si pořídila auto vlastní a začátky byly docela krušný, člověk je z toho nějak vynervovaný. Jsem ještě z velkého města, takže plánování cesty mi taky zabralo dost času a tak jsem se často někde pořád motala Ale pomůže opravdu jen trénink a mně taky pomohl trpělivý spolujezdec - takový, který na tebe nebude řvát, ale naopak ti poradí.
Řídím teď téměř každý den a člověk se opravdu vyjezdí. Takže to chce opravdu jen trpělivost

proto bych raději řídila s ženskou, ty tolik neprudí S mým otce jsem jela asi jenom 2x a přišla jsem si jako uplný hov*do, který se to nikdy nenaučí
Ještě jsem si vzpomněla, že jsem třeba rozjezdy trénovala na parkovištích u supermarketů - večer po zavíračce Když jsem si to autíčko trochu "ošahala", zjistila jak reaguje spojka (co si budeme povídat, není auto jako auto), tak jsem vyrážela postupně od malého provozu až po dopravní špičku do města.. Bývala jsem zpocená až na zadku, ale opravdu trénink je ten nejlepší učitel

Díky tak já to zkusím na parkovišti bohužel nenapadá mě žádná kamarádka co by mi půjčila auto anebo měla čas, zbyde mi jen přítel, tak si ho před tím musím pořádně podat, že se taky musí snažit a malý ve mě to bude muset vydržet třeba z něj pak bude alespon dobrej řidič

Reaguji na Lathi:
Pokud si nejsi jistá,tak si zaplať jízdy s autoškolou ono jezdit krokem po městě a mít děs v očích je lepší s označením autoškola než aby jsi svým neuměním ohrožovala ty další řidiče.
Nikdo není vševěd a veř mi,že ti nikdo nepoděkuje pokud do něj vletíš,protože si spleteš pedály nebo budeš někde překážet a zmatkovat.Autoškola to vyřeší.

Ono je jedno v čem člověk jede.. Mě několikrát vytroubili i když jsem byla v označeném autě - zajímavé je, že to pokaždé byl nějaký namachrovaný floutek v luxusním autě

Na kret*na na silnici není těžké narazit, tak si hlavně z nic zakladatelko nic nedělej.. I mě teď vytroubí kdejaké hova*o jenom proto, že se občas bojím najet z vedlejší silnice na hlavní - raději prostě čekám dokud si nebudu 100% jistá, že je vše OK

Každopádně další možnost je koupě takové té nálepky "začátečník" a nalepit si to na zadní sklo. Je to levnější a jak říkam, pokud narazíš na kreté*a tak tě vytroubí i s nálepkou i s označením auta písmenem "L"