Nějak nevím jak dál... všechny prkotiny hrozně řeším, i když vím, že je to zbytečný.. Např. mě čeká státní maturita a mě vadí, že nebudu končit jak ostatní v květnu, ale až v červnu a už mě napadají myšlenky s tím seknout... Blbost co? Nebo vím, že klukům se líbí brunety a tak mám v hlavě zakódovaný, že mě si nebudou jako blondýnky všímat.. Nebo mi přijde že na co ten život vlastně žiju, když to nejlepší je za mnou, protože dětství ani dospívání jsem si ani trochu neužila.... Nevíte jak se zbavit těch pocitů, že je všechno špatně?