Ahoj,
bude mi 21 let, studuju dálkově školu, momentálně jsem nezaměstnaná, ale v v březnu nastupuju do práce.
Jsem nějak v koncích a nevím co mám dělat. Bydlím na vesnici s rodičema a strašně bych chtěla bydlet ve městě, kde mám školu, ale bohužel jsem tam žádnou práci nesehnala. Jeden rok jsem studovala prezenčně a pak jsem šla kvůli dobré nabídce práce na dálkové studium.. Nevím jestli toho nelituju..
Ten studentskej život byl svělej.. Ted jem akorát chodila do práce, z práce a učit se.. Skoro žádné kamarády nemám a tak nějak se mi chce znovu na prezenční studium.. Ale pak je tu zase otázka peněz.. na prezenčním sem nesehnala ani brigádu, takhle mám aspon nějakej příjem i když ne moc velkej. Přijde mi, že mi život protéká mezi prsty..
Nemám prostě v životě žádnej cíl.. Nevim co chci dělat, nevim co mam dělat ted.. Nejradši bych zalezla do postele a už nikdy nevylezla..
Ani nevim jestli tohle někdo bude číst a ani nevim co chci na to vůbec slyšet za názor.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Co dělat se svým životem
Poslat SZ
Galerie obrázkůDeprese.. a teď si představ, když se takhle cítíš v 21, jaké to bude v 31?41?51... Blbý, co? Ale je to jen o Tobě, jak se rozhodneš, kam svůj život nasměřuješ a tak... v 21 a bez závazků se to dělá podstatně snáz, než v 33 s dvěma dětma na krku.
Promiň, ale proč jsi chtěla otěhotnět, když chceš studovat, příjem skoro nulovej? Je to tedy dost nezodpovědný, ale mám pocit, že se tu na mě strhne lavina kritiky. Ale budiž, už je zaděláno. Určitě bych vyhledala nějakýho odborníka, protože tvoje psychika bude mít hodně špatný vliv na miminko a už kvůli němu by ses měla snažit být v pohodě. A co přítel/manžel? Ten ti není oporou? Nebo rodiče? Já si myslím, že teď máš relativně klid a řešíš zbytečný starosti. Až budeš běhat kolem miminka, tak zjistíš, že tady musíš být pro něj a nebudeš mít na takový problémy čas. Jinak moc přeju, ať se ti cesta co nejdříve ukáže.
Reaguji na VeronikaEma:
Promiň, nespletla jsi si deníček? Já jsem tady v tomhle případě nikde nečetla, že by byla Karol těhotná... O těhotenství se tu dneska psalo, ale v jiným deníčku...
Reaguji na Ropotamo: tak to máš teda pravdu.. možná na mě ta deprese padá když jsem ted 2 měsíce pořád doma.. Možná bych měla navštívit nějakýho psychologa...
Cituji VeronikaEma: Promiň, ale proč jsi chtěla otěhotnět, když chceš studovat, příjem skoro nulovej? Je to tedy dost nezodpovědný, ale mám pocit, že se tu na mě strhne lavina kritiky
?něco jsem přehlédla?
Jsem nějak v koncích a nevím co mám dělat. Bydlím na vesnici s rodičema a strašně bych chtěla bydlet ve městě, kde mám školu, ale bohužel jsem tam žádnou práci nesehnala
Myslím,že pocit,který popisuješ zažil skoro každý z nás,ale je jen na Tobě zda se v tom začneš utápět,litovat se a nebo zda se vzchopíš a začneš s tím něco dělat,vím,že to není lehké,ale jinak to nejde.Jsi hodně mladá a život máš před sebou.
Já osobně nikdy žádné cíle neměla a žiju si spokojeně dál,pravda,že někdy jsem si sáhla na dno,ale musela jsem se odstrčit,vzchopit se a jít dál.Cíl si najdu vždy jen na chvíli,ale stačí to
Je horší to,že nemáš přátele,to bych se zbláznila,ale čím to je?Přátele jsou oporou,teda pro mě určitě.
Zkus pomalu hledat co bys v nejkratší době chtěla dokázat.
Pardon 
Pokud jsi většinou zalezlá doma, tak tyhle nálady přichází automaticky. Myslím, že nezbývá, než se nebát do toho života "skočit" jinak ti ten vlak bude doopravdy ujíždět. Ono to momentálně z tvého pohledu vypadá všechno beznadějně, nic nemá smysl atd. Ale až budeš řešit něco konkrítního, tak tě tyhle chmury opustí, ani nevíš jak. Vím to z vlastní zkušenosti. Být tebou, začnu si hledat (opravdu intenzivně) nějakou tu brigádu ve městě, kde studuješ a přestoupím na prezenční studium, když ti to tehdy vyhovovalo. A koukej začít rychle, než se z tebe stane mrzout 
Na psychologa zapomeň. Musíš víc chodit ven. Chce to nějakého koníčka. Uvidíš co bude v práci. Já mám třeba teď super kolegy a do práce se těším. Pokud ta práce nebude uplně super, stále hledej něco nového, kdyby se ti podařila brigoška tam kde máš školu tak by to prezenční stálo za zvážení.
Hlavně doporučuji vypadnout z vesnice, sežeň si někde spolubydlení a bude líp
Tak to tě naprosto chápu. Mě je 20let a pocit, že mi život protéká mezi prsty mám taky. Ale nestraň se okolí, ikdyž je to těžké. Zkus nějakou starou kamarádku někam vytáhnout. Opravdu není nad to, když si můžeš s někým ,,živě" pokecat. Zkus třeba i nějakého psychologa, ale zase není dobré cpát se prášky. Já zvolila psychologa a specialistu co necpe do lidí prášky, ale snaží se jim pomoct jinak. A taky ti řeknu, že vše chce čas. Je to těžké..já vím, ale vážně zkus jendřiv tu kamarádku. Hodně štěstí!
Cituji Ropotamo: jaké to bude v 31?41?51... Blbý, co? Ale je to jen o Tobě, jak se rozhodneš, kam svůj život nasměřuješ a tak... v 21 a bez závazků se to dělá podstatně snáz, než v 33 s dvěma dětma na krku.
S tímhle já rozhodně nesouhlasím, nemyslím si, že ženská ve 33 se dvěma dětmi je na tom hůř , nebo že čím budeš starší tím to bude těžší to jsou jen předsudky , které se nezakládají na pravdě. Ba naopak musím říct , že teprve tak kolem 30 se stávají ženský víc vyrovnanější a spokojenější a víc se smiřují se sebou a okolím. Děti jsou sice závazek , ale určitě tě nijak neomezují a pokud ano tak je to neschopnost ženské , že si nedokáže uspořádat život. Protože jaký si to uděláš takový to máš
, děti v tom nehrají žádnou roli.
Už jen podle často zakládaných deníčků zde je vidět , že dnešní mladá generace absolutně neví co si počít se životem, nejsou schopni samostaně žít a rozhodovat a někam svůj život směřovat. Každý druhý ma tendenci utíkat k psychiatrovi , ale ten za Vás bohužel nic nevyřeší.
Cituji Karol5K: strašně bych chtěla bydlet ve městě, kde mám školu, ale bohužel jsem tam žádnou práci nesehnala.
Chtít nestačí , pokud něco chceš musíš proto něco udělat , ne jen slovně.... hlavně činy.
Stále platí, že odvážným štěstí přeje , jen se nebát!
strašně bych chtěla bydlet ve městě
Nemám prostě v životě žádnej cíl..
Co ti brání udělat si z první věty cíl a naplnit tak větou druhou?
Reaguji na mikkýsek: Už jen podle často zakládaných deníčků zde je vidět , že dnešní mladá generace absolutně neví co si počít se životem, nejsou schopni samostaně žít a rozhodovat a někam svůj život směřovat[/u]
Je to hlavně způsobeno tím, že dnes po škole nemáme práci, jako tomu bylo za našich rodičů, že oni se vyučili a práci měli jistou. My jen chodíme od pohovor k pohovoru, nejvíce slýcháme, že nemáme praxi.... Je těžký se osamostatnit, když už v té 1. fázi to selhává! Já bych se velice ráda osamostatnila! Kdyby to ovšem v dnešní době šlo, že?
