Organizování volného času a určování priorit

Já to mám někdy taky tak. A někdy to dopadne tak, že nakonec nedělám vůbec nic moc pořádného a pak jsem na sebe naštvaná. Přitom při týdnu ranní končím ve 2 a mám celé odpoledne volné.

Reaguji na SlečnaXY: Jo tak přesně o tomhle mluvím... Nakonec jsem rozčilená, že jsem nic neudělala... Skončím u počítače, nebo u televize a spát jdu s pocitem, že dnešní den za moc nestál

Ahoj, já studuji - prezenčně, pracuji, ted začínám cvičit...kolikrát si říkám, štěstí že bydlím s přítelem, nebo bych se sním snad ani pořádně neviděla. Pravdou je, že když přítel vidí, že toho má hodně tak mi pomáhá s úklidem, žehlením apod. Nevýhodou je,že v práci nemáme žádnou jídelnu, takže si k tomu ještě musím vařit doma. Nepočítám to, že chci jít někam se bavit, nebo na kafe, číst si knížku, chtěla bych si začít vyrábět náušnice, ale prostě na to není čas . Doufám, že až dodělám školu, že se to zvolní. Pustit si film jen tak, se u mě taky nestává moc často, protože mi přijde, že to je ztráta času. ted ještě píšu diplomku k tomu všemu a to je taky paráda. Zase si říkám, že jsou žen, které mají práci, studují, mají velký barák, manžela, děti a vše zvládají..tak to zvládnu i já

Děvče zlaté, tak tohle chápu jde o takovej ten dobrej pocit, že jsi zmákla, co bylo třeba, a když to nezmákneš, tak máš na sebe regulérní vztek. Asi je fakt dobrý mít priority a třeba i plán na danej den, já si vždy ráno u cigárka rozmejšlím, co nutně musím a co by mohl být bonus. Neodkladná jednička je u mě pes, počítám že mi po práci zabere tak dvě hoďky, pak přichází dvojka - nějaký cvičení nebo prostě aktivita, trojka pofackovat byt a navařit a občas taky jít do civilizace mezi lidi... a tak¨no. Chybí tam teď chlap, ten by byl asi za psem. Ne vážně... mě matka vždycky říká "počkej až budeš mít děti, tě přejde humor a nebudeš řešit tyhle blbosti", asi ví o čem mluví

Taky nic nestíhám a navíc mě deprimuje ten hroznej koloběh Z práce domů, vyvenčit a pohrát si se psem, uklidit, připravit večeři atd. Do toho koníčky a sem tam nějaký kafe... No už přes týden jsem si třeba nestihla nalakovat nehty a usínám po televizních novinách, fakt hrůza.

ahoj, já mám momentálně přítele služebně pryč na dva měsíce. Jsme spolu krátce ale večer se pravidelně vídáme na skypu, tak na 4 hodiny, já u toho dělám vše možné, žehlím, nebo třeba věci do práce a tak. Jinak ráno vstávám docela brzy kolem půl 6 a do práce kterou mám kousek chodím na devátou. Ráno většinou si jdu zaběhat, nakoupit, udělám si s sebou do práce oběd. Mezitím mi pere pračka
Po ránu mám nejvíce energie, tak takhle jedu. Když u mne ale byl přítel nechápal Já měla už vytřeno a pověšené prádlo. On ještě spal.Ale většinou večer se mi už nic nechce a odpadám. Nebo mám zájmy nebo vyrážíme někam ven.

No to by mě zabilo Obdivuji.

Chápu, že o čem mluvím je prkotina, jen si o tom chci s někým poklábosit a taky to beru tak, že je to prostě momentální etapa mého života a až budu mít rodinu, možná budu vzpomínat na to, jak mi bylo v téhle době strašně fajn

Není to prkotina,je to kus Tvého života a neboj,myslím,že takto to má většina.Není na tom nic špatného,až budeš mít rodinu uvidíš,že se dá zvládat x věcí,jelikož musíš

Tak si úprávě užívej klidu a dělej prostě to,co stihneš a žádný stres

Bože s těma nehtama to mám stejně

Ne holky, je to tak, že si asi neumíme uspořádat den, jak tady už psala Johanita. Já třeba už měsíc plánuju jít nakoupit oblečení, ale po práci jsem vždycky tak zničená, že jsem ráda, že jsem doma... Pak bych si třeba ráda sedla po uklizení bytu ke knize, nebo kreslení, nebo šití, ale pak si zas říkám, zas takový pořádek tu není, mohla bych dát brát, nebo vyžehlit tu hromadu prádla, co mě už kdovíjak dlouho straší na chodbě nebo že jsem dlouho necvičila, a můj vnitřní hlas nadává: kdy se jako chystáš něco udělat s tou zesláblou figurou

Jenže nakonec se vyprdnu na všechno... A čekám, že třeba jednou bude času víc... Ale to je asi ta chyba... Každý čekáme, že ten čas jednou budeme mít... A nakonec se otočíme a zjistíme, že už konečně máme ten čas například v důchodu na všechny koníčky a cestování, ale už nemáme tu sílu, protože jsme například nemocný Nebo na to ani nedojde...

Fuj... asi bych měla začít fakt něco dělat Jenže ono se tak nechce... Jak to rozdělit, aby to bylo vyvážené?

Reaguji na fanny: No taky bych to takhle mohla posunout, mám totiž pohyblivou pracovní dobu, ale normálně vstávám o půl šesté ráno a vracím se dolů kolem půl páté...

Jj svatá pravda... Asi by se to nemělo tak moc řešit, ale spíše užívat dokud to jde

Tohle zažívání pravidelně a přesně jak říkáš, nejhorší je, když si večer zrekapituluji, co jsem vlastně za celý den stihla a co za mnou "zůstalo" a uvědomím si, ze vlastně nic, nebo alespoň nic podstatného... Ale to jsme/jste se shodlly všechny, spíš bych reagovala na tu poznámku o tom, že je třeba být občas sobec - pod to bych se podepsala. Já nejsem moc typ, který umí říct ne, takže pak kolikrát jdu někam, kam se mi moc nechce a ztrácím čas, který bych potřebovala na něco jiného, nebo mi čas od času někdo zavolá o radu či pomoc s nějakým problémem a já se prostě nikdy nejsem schopna omluvit a říct ne... Celkem závidím kamarádkám a lidem vůbec, kteří tohle svedou... A samozřejmě, organizace času je sakra těžká prace

Napsala jsi to naprosto přesně. Priority si určuje každý sám.Dělej přednostně to co tě naplňuje ( to , samozřejmě nelze dělat v práci ), ale ve volném čase učitě.Pokud máš lepší pocit ,když si půjdeš zacvičit než , když budeš doma mýt nádobí nebo žehlit tak jdi cvičit , pak budeš mít možná i lepší náladu na to ostaní co tě čeká.

Já trávím velmi často 12-16 hodin v práci soboty a neděle mívám celkem volné řeším jen nutné na telefonu. Odcházím z domu v 7:00 přicházím o půlnoci ,pokud pracuji normálně tak se mi zadaří jít domů kolem 17:00 což, ale nebývá moc často Přijdu a ještě poklidím ,mezitím hodím prádlo do pračky než se dopere udělám něco jiného vše na sebe navazuje. Často v noci vařím na druhý den. Před vánoci mám největší zápřah v práci to ani skoro nechodím domů ale stejně si najdu čas , že skáknu s kámoškou na rychlou kávu a stíhám péct pravidelně po nocích cukroví . Ono se dá stihnout x věcí , když musíš a chceš nebo , když ti nic jiného nezbývá. Asi je to tím, že v práci makám psychicky a když přijdu domů tyto domácí práce mi přijdou jako skvělé odreagování a v noci když je klid se krásně pracuje, nikdo nepřekáží Vidíš pracuji a přesto jsem si udělala čas kouknout na omlázko a reagovat o to dýl tady budu zřejmě Chodím i do posilovny o víkendech někdy i v týdnu.Koníčky poslední dobou sice flákám , ale nijak mě to nemrzí on na to zas přijde vhodný čas.
Zrovna tak nemám problém , když mám v sobotu volno proválet s notebookem celý den v posteli a bez výčitek relaxovat nebo číst.knížku . Já jsem si všimla , že čím více práce a úkolů člověk má, tím více věcí dokáže dělat a když toho není tolik pořád to člověk odsouvá a nic kloudně neudělá.

Tak každý má nějaké fáze života a ty se průběžně mění, jsou to výkyvy nahoru a dolů . Někdy člověk nestíhá a nemá čas se věnovat vůbec ničemu pak se to zas prohodí a je fáze klidu.

Reaguji na fanny: tak přesně na podobný styl fungování se snažím právě najet. Táno si přivstanu, udělám základní úklid, připravím jídlo do práce, na večeři, obstarám prádlo, třeba si stihnu i zacvičit... Jen ještě nejsem tak krutá jak ty - ráno si "dělám" jen 2 hodinky na tyhle aktivity...
Jakmile se vracím domů, nemám moc energie a ani chutě cokoliv začínat, nebo dokončovat - co prostě neudělám ráno, zvládnu až další ráno...
Ale jinak jo.. plánů mám požehnaně, jen ne všechny klapnou. Taky se mi občas stane, že neudělám nic a jsem taky naštvaná... Asi koloběh života

Tak s tím mám také problém ale občas se zadaří.. nejlepší je prostě začít tím nejdůležitějším (i když je to zrovna nepřijemná činnost, kterou dělat nechceš).. nebo někomu stačí prostě začít něco dělat, i ty menší věci a prostě nepřestávat... čím víc toho člověk musí udělat tím víc toho udělá.. a co takhle nedodělávat věci? Třeba to kreslení, vyhraď si na to třeba půl hodinku či hodinku a když nedomaluješ no tak nic, vrátíš se k tomu jindy, ale aspoň něco jsi z téhle činnosti udělala a trochu se odreagovala..
Mě třeba pomáhají lístečky, ráno si napíšu, co musím udělat a postupně škrtám ale pozor nesmíš tu sepsanou činnost převézt do dalšího dne, to bys pak dělala pořád a nic neudělala myslím, že s tím seznamem mám všechno mnohem rychleji udělané a pak třeba nevím co bych měla dělat.. no ono by něco bylo, ale třeba se mi do toho zrovna nechce a proto pak tady sedím na omlázku