Když si Vás partner neváží

Reaguji na upírek:
A jestli si připadáš nějak hloupější než přítel, tak nemusíš jít hned studovat astrofyziku, aby ses mu vyrovnala...můžeš si třeba rozšiřovat všeobecný přehled a tak...

To máš pravdu, člověk se nesmí moc pitvat v tom, co mu nejde a co neumí, ale zaměřit se na to, co je na něm dobrého a v čem vyniká.

Asi ano, rozšiřovat si obzory a vzdělávat se, už sama pro sebe. A nejlepší způsob, jak mu pak dát najevo, že nejsem o nic méně chytrá než on, je asi nestydět se za své názory a ukázat, co ve mě je, co všechno znám a umím. Pravda, že někdy, i když mám na věc nějaký konkrétní názor, neřeknu ho a jen třeba přikyvuji - a pak možná působím jako hlupka bez názoru. A to ho možná vede k takovým narážkám.

Také jsem zažila hrozný vztah s člověkem, který si mě nevážil. Přesně, jak píše Adelanda. Člověk, který neposlouchá starosti (ale ani radosti) toho druhého, potřebuje být neustále středem pozornosti, NIKDY nepřišel včas a ani nedal vědět - oblečená, namalovaná, s večeří.... čekala jsem třeba 3 hodiny a on bez jediné smsky či telefonátu, že se zdrží. Pak stejně nejedl. Kolikrát nepřišel vůbec, i když jsme byli domluvený. Nenapsal sám od sebe SMS, pokud zavolal, tak velice chladně a přitom se bavil ještě s jinými lidmi. Bylo vidět, že nejsem ani zdaleka na prvním místě, přede mnou byli kamarádi, kolegové, bratr, práce, koníčky, máma... Chtěl se vidět jen tehdy, když měl on chuť. Pokud jsem byla nemocná, nechápal to a také mi to měl za zlé. Vídali jsme se málo a on neustále udržoval kontakty s různými dívkami a psali si (přede mnou) o orgasmech a podobně. Neustále mi předhazoval, že nejsem dost chytrá, hezká a hodná. Vydržela jsem to rok. Potom jsem pochopila, že se to nezmění, rozešla jsem se s ním (také jako jediná), on se složil a chtěl se zabít, protože přišel o to nejlepší, co měl (o puťku, co pro něj udělala naprosto vše). Teď se musím držet a nevrátit se do toho pekla.....on se mě snaží všemi způsoby získat zpět....všechny proti mě poštval....ale ať si dělá a myslí každý co chce.... Nemyslím si, že tito lidé jsou schopni lásky, jsou to sobci a své chování považují za naprosto normální. Jakoukoli výtku na jejich chování dokáží mistrně otočit proti stěžujícímu a udělat z něj hlupáka a blázna....

Taky bych se chtěla zabít, kdybych rok po někom šlapala, s chutí ho ponižovala nehjhorším způsobem, zvedala si na něm sebevědomí a pak najednou - NIC!! To teda musela být rána..
Vydrž!! Vydrž!! Nepovol a seber poslední kousky sebeúcty.. H.

Reaguji na littlebea:
Moc držím palce, ať se vydržíš nevrátit!!
Jedna -možná hloupá, ale účinná- rada: Sepiš si všechna ta příkoří co Ti způsoboval a všechny jeho urážky na které si vzpomeneš na čtvrtku, a tu si, složenou, uschovej třeba do nějaké zadní přihrádky v peněžence... Čas je v tomto případě strašný zmetek - otupuje naše špatné vzpomínky a my pak máme tendenci idealizovat... Kdybys přece jen někdy zaváhala a chtěla si v duchu říct "on vlastně nebyl tak špatný", vytáhneš lísteček z peněženky a až dočteš na konec seznamu, budeš zase nohama na zemi (vlastní zkušenost).

Tuhle radu, by jsi měla uvádět ve všech tématech,kde si slečny stěžují, že si jich partner neváží/uráží/ponižuje je atd.
Reaguji na littlebea:
A tobě přeju pevné nervy-vydrž a nevracej se-bylo by to jen horší!!

Ahojte, mam podobný problém, som s priateľom už pár mesiacov, on je zo zahraničia, bola som tam pár mesiacov s ním, teraz som nazad v Prahe, dokončujem dve VŠ. Môj priateľ je dobrý chlap, ale má 2 práce, 3 x do týždňa chodí na futbal, má tak dva večery v týždni voľno. Pokiaľ som tam s ním, je super, síce naňho musím stále čakať, kým si vybaví všetky aktivity, ale nepomôžem si. Keď má aj toho málo času, vždy sa mi venoval,alebo sme niečo spolu robili. Problém nastal teraz, vrátila som sa do ČR a môj priateľ začal tráviť prehnané množstvo času s kamarátmi, chodí stále na párty, na víkendy preč atď. Tolerujem. Čo mi iné zostáva. Až teraz, posledné týždne, je ako vymenený, vôbec mi nepíše, nevolá, má novú prácu- snažím sa to tolerovať a dať mu čas, ale... Dokonca aj keď ja jemu napíšem, neodpíše, nezavolá naspäť. Vôbec si neváží, že doteraz som to bola vždy ja, čo sa jemu vo všetko prispôsobovala. On bol dokonca za mnou len raz v Prahe. Tento víkend mal asi po pól roku volno, ale išiel radšej s kamarátmi na Októberfest, ako ma prísť pozrieť. V piatok som vybuchla, povedala som, že mám toho dosť, že si jasne určil priority a ja nebudem tá, čo sa všetkého pre neho vzdá a on nič. Konec. A odvtedy, volal mi včera ráno o 5- až kým som to nezdvihla, bola som naňho veľmi ostrá a ukončil to, že si svoj život bezomňa nevie predstaviť a bla bla a že mi zavolá neskôr. Doteraz sa neozval a nereaguje ani na sms, či telefonát. Už neviem, čo mám robiť. Nechápem, kedy sa takto stihol zmeniť. Viem, že toto si nezaslúžim, len ma mrzí všetko to, čo som ja do toho vložila a on nemá ani odvahu sa so mnou slušne rozísť. Určite mi zavolá dnes alebo zajtra, s tým ako sa to už nikdy nebude opakovať atď. Zúfalstvo, čo by ste robili Vy? Zo super chlapa zrazu ignorant, ktorý mi už iba ubližuje. Čo mám robiť, aby si to uvedomil? Keď sa to teda ešte dá.

Reaguji na pink_spirit:

Zkus si s nim promluvit normalne.Jestli bude možnost tak ne přes telefona ani SMS. Sednout si a promluvit co tě trapi. Jenom jestli je to možné. I já měla vztah kdy kluk byl daleko. Přesněji sice jen 200 km ale nektere veci co popisuješ,jsem zažila.
Dnes když ti zavolá,aby se omluvil viš co? Neber to. Ani on neni pořad u telefonu !

[cituji=ccarmen]

Ahoj, ďíky za radu. Včera večer mi písal, že ho to mrzí a že chce na tom pracovať a nechce ma stratiť. Ale vieš, slová, žiadne činy. Odpísala som mu až dnes, že sa mám fajn, ale potrebujeme sa porozprávať, lebo takto to ďalej nejde. Z mojej strane určite nie, potrebujem vedieť, že aj on je niečo ochotný obetovať, nie len ja. A toto s tým víkendom ma dostalo. Tak uvidím. Buď bude on bojovať, alebo koniec. Nechcem sa predsa ja utrápiť. :/

Reaguji na pink_spirit: A teď bych se odmlčela. Myslím, že z tvé strany bylo řečeno dost. Teď je řada na něm... když ho to mrzí a chce s tím něco udělat. Pokud neudělá, asi bych to ukončila, protože nejsi šˇastná a tohle bys řešila pořád dokola.

Reaguji na katula:

Aj ja si myslím. Tak uvidím, ako zareaguje. Toto čakanie ma zabíja, ale chcem si v tom už spraviť poriadok raz a navždy. Snáď.

Jak se to pozná? Třeba tak, že se vám celé dny neozve, i když jste byli domluveni a pak když mu zavoláte, tak vám nadá, že za to můžete vy. Nebo když se ho zeptáte, proč vám už dlouho neřekl, že vás miluje, odpoví, že neví a že si člověk vlastně nemůže být jistý, jestli mluví pravdu. Svého přítele prostě nenávidím a přesto miluju. Proč? nevím... Vždyť mi už dávno není 13... a to je možná důvod, proč se s ním nemůžu rozejít. Bojím se, že zůstanu sama, že si už nikoho nenajdu.. Mám malé sebevědomí, málo si věřím. Jsem s ním přes 3 roky a nedokážu mu dát sbohem. A nikdy by mě nenapadlo, že něco takového budu řešit na nějaké takové stránce. Už jsem asi dost zoufalá. Toužím po skvělém příteli, ale vzhledem k tomu, že si nepřipadám bůh ví jak atraktivní, se bojím, že tento můj vztah už je poslední, který mě potkal. A to mi prosím, bude teprve 20. Potřebuju nakopnout, ael nevím jak. Rady typu, na světě je spoustu kluků, si mladá, někoho si najdeš, mě nijak neuspokojují. Když kamarádkám říkám, co mi řekl, udělal, tak si jen ťukají na čelo a ptají se pořád dokola, proč s ním proboha jsem. Já sama nevím.. zvyk? Nedokážu si ho představit s jinou, hrozně bych žárlila. Potřebuju si najít někoho jiného, potřebuju ho vyměnit(hnus, co?). Ale nedokážu to do té doby, dokud si někoho nenajdu. Nemáme stejné zájmy, jsme úplně odlišné znamení, jsme oba tvrdohlaví. A vůbec mu nevadí, že mě svým chováním ubližuje. Jsem hodně citlivá. Bojím se, že mé vzdělání končí SŠ a já budu muset vyžít s 10tis měs. Takže možná i proto jsem s ním. To je zase sloh, omlouvám se, ale potřebovala jsem se vypsat.

Reaguji na angelrose:

To zírám, s kým máte zkušenosti. Jediný, na co myslím, je jeho rodina, jeho máma. Vy jste taky mámy, ale s váma navíc spí. Dítě všechno urychlí, nic nezlepší, tj. zjednodušeně, kdo měl krásnej vztah, bude mít ještě krásnější, kdo měl vztah na ho.no, bude to mít ještě horší.

Tak to by mě doma už nenašel. Za 20 let co jsem s manželem denodenně se mi nic podobného nestalo.... Všechny holky tu popisují stav, který je strašný !! Ti chlapi zkouší, co si ženský nechaj líbit. A čím víc holky trpí, tím víc se jim to líbí. Vybíráte si špatné lidi do partnerství. Pryč od nich, než bude pozdě. Než mít protivnýho blba, co si sám ani neveme ručník, tak budu radši sama a spokojená.

Můžu se Vás holky zeptat na jednu věc, víte vím, že mě má můj partner s kterým žiju již 3/4 roku rád miluje mě, ale chci poradit. Mám pocit, že jsem na něm citově závislá, kdykoli se naštve nelíbí se mi to a snažím se ho udobrovat protože mi není dobře že se otočí zády a nevšímá si mě, aj... dokáže se naštvat kvůli čemukoli a já ho pak usmiřuju, jenže to vede k horšímu. Má takovou povahu, že je to prý jako kdybych hasila oheň na střeše benzinem a také si myslela, že dělám dobře chce v té chvíli nechat být dát prostor... a já to neumím jsem na něm citově závislá a nevím jak se toho zbavit jak být sama sebou a žít s pocitem že si umím všímat svého a když nemá náladu se bavit ať se nebaví, párkrát jsem to dokázala a mohu říct, že to vážně funguje přijde jakoby nic a nemá rád když se to dál rozebírá. CHci s tím bojovat protože hádky tři dny v kuse nejsou mím sportem, jen tohle vše dělá má závislost, že neumím pochopit, že se někdo zlobí a já se neumím zlobit na něj což vede k tomu že si mě neváží, protože si mě nemusí usmiřovat aj je mi to líto, ale láska je silnější než já a a čkoli se s tím snažím dělší dobu bojovat potřebovala bych poradit. Upřímně mi tyto situace oddalují komunikaci o rodině aj protože nechce otravnou ženu... upřímně nás to hodně oddaluje a stává se že pak jsme jak dva cizí lidé, ačkoli zbytek věcí klape on pak hodnotí náš vztah jako hrozný, protože je v té chvíli nejneš%tastnější chlap.

Ještě jedna věc, nevím zda se to n ěkomu někdy stalo ale závislostí na partnera jsem si utvořila myšlenku dítěte a nedokážu ji opustit což vede k debaatám nesmyslným a odrazuji svého partnera, nevím jak se toho zbavit .. závislost je hrozná věc, ale stačila by rada pomoc.. a třeba to pochopím je mi 24 let, děkuji