Nový život aneb Jak jste se dokázali osamostatnit od rodičů?

Alca

no vidíš, my se teď staráme o dědu, který našim celkem zničil život...úplně tě chápu, navíc péče o starého člověka je šílená.

a právě o tom to je...někdy ty rodiče nechápu..porodí dítě, pak chtějí, aby se hned, třeba ještě dřív než od 18 živilo samo....a pak čekají, že se o ně třeba i 20 let bude starat, až sami budou mít mini důchod, a nebudou moct chodit, nebo se ani vyčurat. proto to podle mě tak je...když na to rodiče mají, tak by měli své děti během studia podporovat, aby mohli mít mládí a život a dobrou školu, a nevyčítat jim to...a pak by jim to zase děti měly nějak vrátit, péčí, finančně...je to taková rovnováha.

jinak právě proto mám to dilema, o kterém jsem psala výše....vím, že bych asi měla pobývat doma, protože naši mě potřebují dřív,než jsem čekala...ale na druhou stranu nemám přítele, a žádnou budoucnost, a kromě bydlení v jiném městě na privátě jsem neměla žádný skutečně samostatný život...tak doufám, že se to nějak zlepší, abych mohla aspon na rok někam jinam.

Já jsem se hned po maturitě odstěhovala. Bydlím s přítelem, vše je super, naši jsou sice fajn, ale jsem ráda, že bydlím sama a vše si můžu dělat po svém, nemusela jsem si ani nijak zvykat. Jinak studuji a dokud budu studovat tak mi budou posílat nějaké penízky, protože kdybych bydlela u nich a chodila na vš tak by mě samozřejmě taky finančně podporovali, ale radši bych byla finančně samostatná, jinak bych neměnila.

framboise

šťastná to žena...

holky, jestli máte v pohodě rodinu, máte největší poklad na světě....

imoen
Nečetla jsem tuto diskuzi (čímž se ti omlouvám, jestli odpovídám zcela zcestně), ale líbí se mi takové pořekadlo -rodinu do které se narodíš si nevybereš, ale jakou ty vytvoříš rodinu záleží jen na tobě

framboise

to je hezký blbý akorát je, že si člověk nese často nemožné zvyky z domu, o kterých kolikrát ani neví, a ty chyby pak opakuje i ve své rodině...mě třeba úplně šokovalo, když jedna matka řekla dceři, že jí to sluší, protože já jsem to nikdy od své tak asi do svých 19 let neslyšela...přišlo mi to kouzelné. nebo když jsem byla na návštěvě, a rodiče kamarádky si po návratu z práce šli uvařit kafe a sednout na zahradu !tak to naši neudělali nikdy...to jsou věci, které (kdybych neměla možnost je vidět jinde) bych dělala i já špatně, protože jsem neměla jde vzít normální vzor...možná vám to přojde směšný, ale když tak vyrostete a nic jiného nevidíte, i naprosto divné věci vám přijdou normální a samozřejmé. třeba to, že matka dceru od rána do večera s někým srovnává, jak ta je lepší a ta a ta...pak se jednou přistihnete, že to děláte taky i když to vlastně nenávidíte.

malé dětcko taky může dostávat 400 a studující 18 letý kluk 600

jinak si nemyslím, že rodiče tu jsou proto, že mě mají ze zákona živit, pomáhat, podporovat ano, ale žít s pocitem příživníka, to by se mi asi taky nechtělo

Hm, něco podobného jako jsem měl já. Když někomu vykládám zážitky z dětství, tak to lidé berou za týrání dítěte, ale já v tom tak nějak vyrostl, přežil jsem to. Do školy jsem nosil omluvenky z tělocviku, protože jsem se před soudružkami učitelkami nesměl svléct, aby nebyly vidět modřiny. Režim co jsem měl doma, mnozí ani nechápou jak to je možné, ale holt někteří rodiče nejsou na své děti zrovna milí. Rodiče se hádali prakticky každý den v roce, celé roky, soustavně na mě řvali, nebo mě bili za cokoliv... byla to docela drsná výchova.

imoen
Ne vše co se dělo lidem v dětsví si musí nutně přenést do svého dospělého života, jde o to jak se stím každý vyrovná. Nenávist určitých věcí, není ten způsob, ta to jen přiživujea pak člověk dělá podobé věci, nebo to samé. Je třeba si k tomu vytvořit vlastní přístup, ale později, ne v době pod vlivem rodičů. Chce to získat odstup, než na sobě člověk začne pracovat, ale změnit lze mnoho, nejen zlozvyků a návyků z dětství.

Abych se vrátil k osamostatnění v mém případě.
Po vojně jsem od rodičů odešel do Olomouce, kde jsem si nejprve našel práci, posléze bydlení. Jenže se to zhatilo a já musel po roce zpět k rodičům... to období nebylo lehké, ale bylo to závislé na tom, že rodiče po mě chtěli prakticky veškerý můj příjem. Ten jsem jim dával až na jeden tisíc, který jsem si nechával pro sebe. A došlo to k tomu, že taťka prohlásil, buď jim budu dávat všechno do poslední koruny, nebo mě vyhodí. Takže jsem se druhý den sbalil - dvě tašky a batoh. Koupil si jízdenku vlakem do Prahy a už mě nikdy neviděl. proč se nechat vyhodit na ulici, když mám šanci začít od nuly. Nevěděl jsem kde budu bydlet, kde budu pracovat (tam se jen naskytala šance), co se mnou bdue. Ale ustál jsem to. Rodiče se po čase rozvedli a já za mamkou jezdil dokud to ještě šlo.

Vše si musím v životě vybojovat, nějak nemám to štěstí, abych něco dostal snáze, neli zadarmo, jak někteří lidé okolo mě. Ale nestěžuju si, byly to zkušenosti, díky kterým jsem takový jaký dnes jsem. Rodičů si dodnes vážím a kdyby potřebovali pomoci, neváhám a pomůžu. Taťka se mě snažil později z kontkatovat, ale nikdy nedorazil na schůzku, takže už jsme se neviděli a mamka tento rok za mými zády prodala moje osobní věci a naspořený majetek, pak prodala byt, ketrý jsem mohl teoreticky po rodičích zdědit, zavolala na rozloučenou a už jsem ji neviděl. Život je občas docela bestie, ale žít se dá i na dně. Jde o to před překážkama se nesklánět a jít dál, brát si z nich zkušenosti a vyvarovat sestejných chyb na další cestě. život je stále pestrý a je na nás jak kněmu přistoupíme, zda se necháme zlomit a nebo si ho zkusíme užít i přes to, že ne vše je ideální.

Taky jsem se odstěhovala hned v 18 letech a teprve teď, když mám malé dítko, potřebuji pomoc mých rodičů (je mi 36). Jinak po celou dobu jsem to nějak zvládla i bez nich

Ahoj holky, je mi 19 let, studuji 3.rokem SŠ a chci se odstěhovat od rodičů. Nebudu vypisovat důvody, prostě s nimi nemám moc dobré vztahy a nepůsobí to na mě doma psychicky dobře. Brigádu mám, ale vydělám si měsíčně 3000-4000 jenom. Nechci čekat do maturity, do té doby bych se zbláznila. Ve škole máme internát,ale tam jsou podmínky hrozné a navíc bych tam nemohla pobývat o víkendech. Vůbec nevím, jak to mám řešit, pokud prý odejdu nedaj mi ani korunu. Já tu školu dodělat chci,ale doma už to nevydržím.

Se 3000-4000 Kč se rozhodně neuživíš. Podnájmy (studentské byty) jsou většinou od 2000 nahoru a kde máš jídlo, dopravu atd? A jaké máš s rodiči problémy, že u nich nemůžeš vydržet? Nemůžeš se třeba odstěhovat k prarodičům či jiným příbuzným? Tak držím palce, ať to nějak vyřešíš!

pussydeluxe
obávám se, že tahle situace je dost neřešitelná. Odkud jsi? Protože rozdíly v cenách bydlení jsou dost velké. Jinak 3-4 tisíce Ti určitě stačit nebudou, jak už psala subs12 nejméně polovinu dáš za bydlení a pak už by Ti toho moc nezbylo. Asi bych to viděla takhle - pokud se chceš osamostatnit, musela by sis asi najít stálý pracovní poměr. No a pokud je priorita škola, tak buď brát internát (s tím že o víkendech s rodiči vydržíš) anebo to přežít doma. Pokud školu dodělat fakt chceš (což bych Ti doporučovala, mám spolužáka, který odešel po druháku a nemá zrovna veselý život, ono mít ukončené jen základní vzdělání není při hledání práce nic moc), tak přežít internát nebo rodiče.......

subs12

No nerozumíme, pořád mě otec uráží a snižuje mě, že jsem blbá a že skončím jak Ukrajinka. Uráží přítele, že je to blázen apod. Můj přítel to má v rodině to samé co já, proto je taky v léčebně, léčí se na akutní psychotickou poruchu. V rodině to má velmi podobné jako já. Já také mám stavy nervozity a úzkosti, na otce mám úplnou alergii, nedokážu se s ním normálně bavit. I kartářka mi doporučila odloučení od rodiny a že ty problémy jsou z rodiny.

Já vím, že škola je důležitá,ale jestli nebudu mít v pohodě psychiku, tak třeba ani neodmaturuju, což by byla škoda.

čístě prakticky - i když rodiče vyhrožují, že ti nic nedají, dát musí. Rodiče musí živit dítě, dokud studuje - i když žije samo někde v podnájmu. Musíš dostávat výživné od obou rodičů. Takže čistě teoreticky - můžeš počítat s větší částkou než jen z brigád. Otázka je, jak to dopadne v praxi.

laala
soud bude velmi zkoumat proč nechce bydlet u rodičů...Ale to výživný by dostat měla. Aspoň nějaký..nejlepší by bylo řešit to se sociálkou nebo psychologem, pak by měla šanci na vyšší částku - správně má nárok mít stejnou úroveň jako rodiče. Ale chce to podat žádost a odstěhovat se - aby měla v ruce nějaká výdajová čísla (bydlení + škola, třeba dojíždění, zdravotní výlohy - dlouhodobé).
Ale řeknu ti, není to *****. já takhle žila s přítelem (oba studenti, dohromady přijem cca 15 tisíc), teď žiju částečně s novým. To období kdy jsem byla sama bylo dost krušný a to mám pravidelnej příjem 9 plus brigády 0-3 tis.