Dobré dopoledne,
životní situace se mi nevyvinula příliš radostně a přišla jsem o práci i bydlení. Přítel mi nabídl, že můžu dočasně bydlet u něj. Na pár dní, než se dám dohromady. Jsme spolu rok a čtvrt. Bydlí s kamarádem. Pokoj má sám pro sebe, dělí se o koupelnu a kuchyň s obývákem. Možná důležitá informace, je to cizinec a nebydlíme v ČR. Strašně si společné bydlení užívám, ale nevěděla jsem, jak to bere on. Nechtěla jsem se mu sem takhle nakýblovat a být jako železná koule na noze. Našla jsem si práci a jsem tu už tři týdny. Mám z toho vážně špatný pocit, že ho tu prudím, tak dlouho. Proto jsem se dnes rozhodla, že si o tom promluvíme.
Bavili jsme se dnes ráno. Kamarádka ve středu odjíždí a pokoj po ní bude volný, tedy postel, protože tam bydlí ještě jiná holčina, tak jsem příteli nabídla, že se ve středu odstěhuju a že bych se tam nastěhovala, říkala jsem mu, že se cítím trapně a je mi hloupý, že tu furt sem a on mi řekl, že ještě nejsem v práci ani měsíc tak, že netuší jak bych chtěla zaplatit nájem a všechno, a že je strašně šťastnej, že tu jsem a že kdybych tu nebyla, že neví, že prostě to co se teď děje (má menší "depky", problémy v práci), že to se netýká mně, že prostě to je uvnitř něho a že jsem jediná z čeho má radost a že nechápe, proč se omlouvám, že tu jsem. Ale neřekl mi, chci abys tu zůstala nafurt, stále mám věci v kufru, už tři týdny, sice už kolikrát řekl, že mi vyklidí skříň, ale stále to neudělal. A já nemám ten svůj klid, furt jsem jakoby cestoval s kufrem.
Ráda bych uklidila, přeci jen jak vypadá bydlení dvou chlapů. Vydrhla jsem koupelnu i kuchyň, povrchově teda. Nechci jim lézt do šuplíků a tak. No a dnes uvažuju, že bych uklidila ložnici, ale nechci abych se ho dotkla, že se tu tak roztahuju a dělám pořádky, třeba to tak má rád. Samozřejmě já bych to nejradši vzala z gruntu, včetně záclon do pračky, povlečení atd. Ale jak říkám, nechci se tu chovat jak doma.
Můj problém s čím potřebuju poradit:
1. jak na vás celá situace působí, obtěžuju ho tady? Překážím? Nechci žít s věcma v kufru, ale nechci na něj tlačit. Zase pokud se tedy odstěhuju po měsíci, prakticky se neuvidíme. On končí v šest, já v sedm večer začínám. Víkendy volné nemáme, jen nárazově jeden den v týdnu. Vím, že nikde nepadla nabídka společného bydlení, ale stěhování se pryč beru jako krok zpátky...
2. Uklidili byste tu ložnici? Být v situaci mého přítele, dotkl by se vás takový zásah do soukromí? Samozřejmě do skříní a šuplíků nepolezu...
Poslat SZ
Každá reakce od něj bude dobrá ne? Myslím, že po roce a čtvrt se nemusíš bát, že bys ho vylekala, navíc když jste oba cizinci v cizí zemi, tak se divím, že spolu už dávno nebydlíte..
Když už nic jiného, je to praktické. Jako, kdybych vycítila, že přítel tak nějak čeká, a se odstěhuji, tak bych se taky odstěhovala - ale napořád a víc bych jej nechtěla vidět ! 
Někde bude asi chyba. Tvůj přítel ti ale řekl, že je rád, že tam jsi. Ty se v tom bytě cítíš z jeho strany nějak nevítaná? Jako po roce a půl takové myšlenky.... Buď si to jenom namlouváš nebo je opravdu někde v tom vztahu chyba a zamyslela bych se být na tvém místě já, jestli to má budoucnost.