Ahoj. Potřebuji se vypovídat a zároveň slyšet Vaše názory. Žila jsem s přítelem 2,5 roku. Zavřeli ho. Našla jsem si jiného, ale celou tu dobu jsem myslela na bývalého. Nyní ho pustili a já to neunesla. Sesipala jsem se jak domeček z karet A co teď? Mám hodného přítele, pracovitého, klidného, jenže moje největší láska je ex. Je tam něco víc, nějaká zvláštní chemie, nevím. Jdu po chodníku a najednou ho jakoby cítím, otočím se a on opravdu projíždí
Vím, že perspektivnější je nynější přítel, ale cit k ex je tak silný...
Skončila jsem z toho až na antidepresivech, jsem cíťa
Zase si ale neumím představit, že bych nynějšího odkopla, nezaslouží si to. To je hrůza.
Nemáte to tak někdo podobné?? A jak to zvládáte??
Poraďte, prosím. Jdu za týden k psycholožce, tak jsem zvědavá, co mi na to řekne..
Děkuji za Vaše názory