Osamělost

Ahoj, v tomhle věku se takové věci prostě stávají. V prvnní řadě si to s ní můžeš zkusit vyříkat. Ne za ní nějak dolézat, ale narovinu se zeptat, proč už se s tebou nebaví, když jste dřív byly kamarádky. Je možné, že jde jen o nějaké nedorozumění a vyřeší se to. Stejně tak je ale bohužel možné, že jí z nějakého důvodu vaše přátelství přestalo vyhovovat a už s tím nic neuděláš. V každém případě by sis měla najít i nějaké jiné kamarádky - ze třídy, na nějakých kroužcích atd. - na střední by to nemělo být těžké. Určitě si ale od ní nenech škodit. Jestli proti tobě nějak štve ostatní, třeba tu druhou kamarádku, zakroč.

Já si něčím podobným prošla, ale musím přiznat, že jsem byla spíš v roli tvé kamarádky. Na gymplu jsem se v prváku seznámila se spolužačkou, se kterou jsme pak další 3 roky byly nerozlučná dvojka. Pak ale přišla obrovská ponorka, protože jsem si uvědomila, že nechci trávit svůj volný čas jen s ní. Ono je opravdu nezdravé se na někoho takhle upnout, obzvláště v tomhle věku, protože stejně člověk půjde na vysokou a dotyčnou už tak jako tak nebude často vídat.
Tak jsem se jednoho dne rozhodla od kamarádky "odstřihnout" - chodit ven s ostatními, bavit se se zbytkem spolužáků apod. A byla jsem za to moc ráda Samozřejmě jsem kamarádku ale nijak neignorovala! Odsedla jsem si od ní sice ve škole, což ji trochu vzalo, protože byla nejspíš přesně jako ty - žádní jiní přátelé. Z toho, co jsi napsala, mi vyplývá, že se na kamarádky až nezdravě upínáš a to je špatně - mít nejlepší kamarádku je super, ale důležité je nepovažovat ji za jedinou (!) přítelkyni.
Za sebe bych ti doporučila nesedět sama doma, ale chodit do kroužků, jazykovek atd. a seznamovat se s ostatními. Stejně tak se mi nechce věřit, že by tě celá třída ignorovala, tak proč se s nimi nesnažíš bavit?
Hlavně se nesnaž za ni dolízat - to ničemu nepomůže a mohlo by ti to spíše uškodit. Buď se ji na rovinu zeptej, co se mezi vámi stalo (hlavně ale neříkej "udělala jsem něco špatně?" - to akorát vytočí) a pokud se s tebou opravdu nebude chtít o tom bavit, tak na ni kašli a hledej si jiné přátele

Být Tebou, tak už ji vůbec neřeším, nikam netahám a nenabízím se. Nebude tahle, bude jiná. Taky jsem měla "fajn kámošku" od základky až do druháku na střední a zničehonic se mnou utla kontakt, nejsem si vědomá ničeho špatného, co jsem jí kdy provedla, chovaly jsme se k sobě vždy dobře a férově. Asi jsem ji prostě přestala bavit, možná že jsi i Ty tu svou "kamarádku" přestala bavit. Nerejpej se už v tom, ať táhne třeba k čertu, zkus třeba nějaký sport nebo cokoliv, kde bys měla příležitost vstoupit do jiného kolektivu, tyhle středoškolský kolektivy jsou podle mě o ničem a po maturitě už si na půlku z těch lidí ani nevzdechneš. Tak se drž

Taky myslím, že se to stává. Ono není dobrý vázat se jen na jednoho člověka ani ve vztahu, ani v přátelství. Tím ve vztahu nemyslím mít víc chlapů ale prostě nebýt jen s partnerem. Kromě nejlepší kamarádky ze střední mám ještě jednu, říkám jí druhá nejlepší ze základky, a pak mám ještě jednu. A to jsem to hodně protřídila...na střední jsem měla daleko víc "dobrejch" kamarádek, prsty jedný ruky by mi nestačily. Jenže pak, jak jsme si všechny našly chlapa a ještě práci, tak už není moc času se vídat, s někým jsme se vídat úplně přestaly, ale v tomhle věku mi to už vyhovuje.

Ber vztah s kamarádkou jako vztah s chlapem. Samozřejmě se snaž, ale ne na svůj úkor, snažit se musí vždycky oba dva. Ne, že ty se budeš moct přetrhnout a oba bude chladná. Tak se na ni vykašli a zkus navázat přátelství s někým jiným. Třeba přes nějaký koníček atd. nebo zkus obnovit nějaký starší přátelství. Ale na tuhle se vykašli, nějaký kamarádství prostě občas končí, je to jako když končí vztah, nic moc s tím neuděláš a najdeš si lepší kamarádku

"Ona nikdy nebyla na nějaké bouřlivé vyznávání přátelství" ? Nějak nevím, jak si to mám představit
Já zcela chápu, že v 17, nebo kolik ti je, to vypadá jako velký problém, ale věř tomu, že čas do maturity uběhne jako voda a pak už si na střední školu ani nevzpomeneš. Buď nastoupíš na VŠ, kde poznáš spoustu nových lidí a nebo rovnou do zaměstnání a tam jich poznáš ještě víc.
Samozřejmě, je to i o přístupu - pokus se trochu změnit své myšlení : nejlepší je utvořit si kolem sebe okruh známých a z toho mít pár kamarádek, kterým člověk víc věří a víc řekne ( napsala bych ti, že v dnešní době můžeš věřit jen a pouze sama sobě, ale nechci tě předem znechutit ) . Není dobré se na někoho moc upínat a slibovat si od toho nějaké vazby až za hrob pomalu. Podle toho, co píšeš, mi to připadá z tvé strany takové nějaké moc "vážné" a moc "závazné" a to je špatně.
Jak už tu bylo psáno - udělej si ze samoty přednost. Máš spoustu času sama na sebe, můžeš chodit do fitka, do nějakého kurzu, můžeš hodiny vysedávat u netu, učit se vařit, pořídit si psa, ...
Nevím jaké máš vztahy s mámou, ale zajít s ní někdy jen tak do města na kafe, na výstavu apod. by třeba bylo taky přínosnější, než řešit školní ponorkové třenice.
No a na závěr urýpaná sarkastická poznámka - to tam ve třídě nemáte kluky, nebo co ?

Moc vám všem děkuji za reakci Jsem ráda,že znám váš názor. Z pohledu někoho nezaujatého mi to v některých směrech tak nějak otevřelo oči a ukázalo, že si to prostě jen nesmím tak "brát".

Není tak, že by přímo byla nějak proti mě (nadávky nebo nějaké narážky). Někdy se spolu místo mlčení dokážeme zase docela normálně bavit, když se chytne na nějaké téma. Bohužel mám pocit, že je to ale díky snaze pouze z mé strany. ... Pak se ale začne domlouvat s ostatními spolužáky a něm opět tak nějak zapomene.

Takhle to rozhodně není. Třída mě neignoruje. Bavím se tak nějak se všema. Ale mrzí mě, když zmíněná kamarádka zve spolužáky k sobě a nikomu nepřijde divné, že já tam nebudu Což mě docela překvapilo, protože i ostatní věděli, že jsme byly nerozlučná dvojka).

Tohle mi tak nějak pomohlo se nad sebou zamyslet, děkuji moc ... Jsem hodně citlivá a opatrná. Dokážu se na někoho upnout a pak to všechno špatně snáším. To jsem o sobě dávno věděla, ale nenapadlo mě, že jsem taková i co se týče přátelství.

Tohle bude asi taky nejspíš pravda. Byla jsem z toho už opravdu nešťastná a mé myšlení nebylo ani trochu optimistické. Jinak kluky samozřejmě máme, někdy mám dokonce pocit, že si rozumíme víc, než se holkama Jen mě nenapadlo řešit tu tohle, protože podle mě je problém s dívčím kolektivem a mnou ....

No já to myslela tak, že by ses měla víc starat o chlapy, než o pomíjivá kamarádství

Reaguji na dadabus:
Jak už jsem psala, ani s tímhle bohužel nemám dobré zkušenosti. Bohužel jsem se už zklamala a mám docela problém věřit lidem.
Takže teď jsem dost opatrná a vůbec se do ničeho takového nehrnu. Až to přijde, tak to přijde Ale troufám si říct, že nikdo z mých současných spolužáků to opravdu nebude, i když to jsou fajn lidi, o tom žádná

No já myslím, že vztahy s chlapama jsou kolikrát pomíjivější, než kamarádství

Ale tak samozřejmě, že žádný kamarádství není pořád stejně intenzivní. My jsme s kamarádkou chodily spolu na střední a vídali se denně, pak jsme šly každá na jinou vejšku a vídaly se míň, kamarádka pak začala pracovat a vídali jsme se ještě míň, a teď pracujeme spolu v jedný kanceláři a zase se vídáme denně Tak snad brzo potkáš nějakou novou kamarádku, se kterou si budete líp rozumět

Reaguji na Sheenny:
No to jsou, ale aby to nedopadlo tak, že všechny její vrstevnice už budou shánět rozvodového právníka, některé i podruhé a ona ještě pořád nejlepší kamarádku
Zakladatelko, sorry, dělám si srandu