Věříte na duchy?

Já tomu nevěřila do doby, než jsem něco viděla a od té doby si z toho legraci nedělám... něco asi opravdu je...bojím, bojím..

Něco se na nás v noci chodilo dívat.Nepoznala jsem jestli by to byl muž nebo žena jen silueta člověka.Vždycky to sedělo na posteli a jen se dívalo.Fuj, ještě dneska mi leze mráz po zádech.Nebyla jsem malé dítě.Bylo to v rozmezí mých 16-26 let.
Vždycky jsem začala křičet a ono to zmizelo.Můj syn byl malý , ale popsal to samé.

estrellita

Kamarádka jednou vyprávěla, že se takhle v noci vzbudila a viděla jak někdo sedí na židli a jako se houpe ze strany na stranu...nebylo mu vidět do obličeje, jen jakoby silueta. Strašně jí to vyděsilo, že musela rozsvítit. A pak vyprávěla, že spala na zemi a cítila, jak ji někdo tahá za polštář, tak se probudila a někoho viděla pod postelí. Bydlela v jednom starším domě v podnájmu a takové věci se jí stávali často. Třeba zapnutá varná konvice nebo jednou televize. Přitom hezký byteček s výhledem do parku.

Kamarádčina maminka si přivezla z Řecka cd byly to nejaký chorály mnichů.kamarádka nevěděla,že když byla ve škole mamka si to cd pustila.Říkala,že v noci se vzbudila a vyděla červený světlo,nabo jakoby někdo škrábal nehtama po podlaze bála se tak,že mamka spávala s ní a když jednou tak spali videla ta kamarádka prolétnout nejaky velký stín myslela si,že je to pták ale vzbudila se i její maka a říkala,že viděla ohnivou kouli.Neví čím to bylo ale odešlo to až po půl roce obě si myslí,že to způsobily ty choraly pzt kamarádka často slíchala nějakou hudbu,zpev....

Já na duchy věřím, ale nemám žádnou zkušenost... Při čtení těch vašich příspěvků jde člověku mráz po zádech..

Babička dřív vyvolávala duchy ...já se jich vždycky bála a ona mi říkala.že se jich bát nemusím,že jsou to naši(prababička,pradědeček a dědeček),rupe nám často divně v okně.....dřív když u nás bydlela sestřenka seděli s babičkou u ní a koukali na televizi a začalo to prý hodně rupat sestřenka se bála.ale babička jí s klidem řekla,že se nemusí bát,že jsou to naši.Po té co babička v květnu umřela jsem čekala,že se mi zjeví,ale nic a vím,že to neudělala jen proto,že ví jak se bojím.Říkala mi,že když se budu bát a cítit,že někdo někde je a bude mi to nepříjemné mám potichu říct,že se bojím at odejdou pryč a pomáhá to......

Od té doby co bydlíme v domku postaveném na pohřebišti napoleonských vojáků věřím . Když jsme kopali základy na dům tak jsme našli kosti a starousedlíci říkali , že je to pohřebiště . Večer sedím o .počítače , děti spí a nikdo jiný není doma a najednou dole na schodech zvuk / mám tam branku aby mi tan nechodil prcek/ prostě kovová zástrčka . A jeydí tam a sem a občes něco cvakne . A pak je na čas klid a za pár dní znova . Už to nevnímám , nebo si to spíš nepřipouštím ale je to tam . I manžel si toho všimnul a říkal to samé . Branka cvaká a on ví , že ani děti ani já nejsme zrovna doma

Já na duchy věřím, hodně lidem v mém okolí se stali podivné věci, a mě také. Babička když byla mladší tak se starala o nemocnou tetu jednou v noci viděla zástup postav jak jdou k tetě do pokoje, v tu chvíli věděla že teta zemřela.
Potom když babička umřela jsme se sestrou měli na zdi její fotku, ta nám jednou spadla za pokojovou stěnu, snažili jsme se jí několik hodin dostat ven, ale marně, spíš jsme ji zastrčili ještě dál, obě jsme hrozně brečeli tak už se rodiče chystali stěnu rozmontovat, předtím jsme ale jeli na nákup, když jsme se vrátili fotka byla na svém místě. Jednou jsme se šli také podívat do pokoje který se nepoužíval a tam lítal balónek, z ničeho nic. O našich večerních seancích s vyvoláváním duchů ani nemluvě.
Jeden známí když byl malý mimčo, znám to z vyprávění jeho maminky, ležel v postýlce a když přišla do místnosti jeho máma ukazoval na roh místnosti a říkal "pán, Pán" a druhý den bylo v teleizi o ňáké tragické smrti a fotka člověka a on zas ukázal na televizi a říkal "pán"
Zas jiní známí bydleli v domě kde se jim zjevoval malý kluk, pak se dozvěděli že byl v tom domě kluk zavražděn.....hruuuuuuuuza.
Někdy když se vám zdá že třeba koutkem oka zahlédnete pohyb ale nic tam není že je to duch. Jednou když jsem jela ve vlaku jen tak jsem mrkla do okna a zahlédla jsem vedle sebe sedět mladého kluka, nikdo ale vedle neseděl...někdy se opravdu stanou věci co se nedají nijak vysvětlit...

Mě to babička taky říkala, že se jich nemám bát, že mi nic neudělají.
Ale já vim, že kdybych je měla vidět znova , tak se zase ukrutně vyděsim.
Když mi umřeli moji blízcí, tak se nikdo neobjevil.Prostě to bylo jen v tom baráku, kde jsem s našima bydlela. Nahoře v podkroví. Byla tam dříve půda a nši z toho udělali byt.
A já vim, že je to tam pořád. Nepřespala bych tam už ani náhodou. Teď bydlim s manželem v bytě 10 let a už jsem se s ničim podobným nesetkala.V noci se to kolikrát na mě dívalo úplně zblízka do obličeje. Vždycky mě to zbudilo a vykřikla jsem.

Mojí sestře,když jsme byli mladší a spávali spolu v pokoji se zjevovala postava v kapi stála prý v rohu....říkala jsem jí,že mi to měla říct,ale jí to připadalo nepodstatné.Opakovalo se to často a pak ta postava ze dne na den zmizela ,ale ja ji nikdy neviděla .pak se jí stávalo,že viděla smrtku s kosou taky v pokoji,ale me se nic takového nestalo....naštěstí

Teda s těch příběhů vážně zamrazí...
Já jsem si naprosto jistá, že něco mezi nebem a zemí existuje, a to jsem jinak racionálnější typ, nevěřící. Ještě jsem nic nezažila, ale vždycky jsem se o tyhle věci zajímala. Přece není možné, že by si tolik lidí dokázalo něco vymyslet, to prostě musí být pravda.

Jednou jsme seděli u dědy v baráku, celá rodina, bylo nás tam asi 8. Najednou jsme zřetelně slyšeli jak se zavřela venku branka a chvíli na to někdo šel po schodech, otevřel dveře, zabouchl a pak kroky na chodbě. Nikdo tam nebyl když jsme se šli podívat, ale děda říkal že to za náma přišla babička (co už byla v té době dávno po smrti), že chce být s námi

Babička než umřela tak nám taky žekla že bude pořád s námi, a věřím že na mě dává pozor.

Alal
To myslíš vážně? Já bych tam snad ani nemohla bydlet. Ale člověk se nemá bát, duchové neublližují....jenomže nás to děsí.

holky z těch vašich příběhů jde fakt mráz po zádech...