Stěhování z vesnice do města

Taky jsem to měla podobně, ale docela jsem si zvykla, ono každý má svoje výhody i nevýhody. Rok zatím není tak dlouho, takže se to třeba ještě zlepší a kdyby ne, tak pokud máš do budoucna perspektivu, že se pak s přítelem na vesnici odstěhujete, tak se to dočasně dá snad zvládnout

Řekla bych že je to o zvyku.
Já to mam naprosto opačně. Celý život jsem ve městě a uplně mi stačí víkend u babičky.
Já mam ráda tu městskou anonymitu. Nedokázala bych žít na vesnici kde si každý vidí do talíře a každý řeší každého. Jsem asi ta typická městská ignorantka.
Ve městě je každýmu uplně šumák jestli si pan Novák koupil nové auto a kde na to asi vzal, ale na vesnici by to hned každý rozebíral a spekuloval jestli náhodou nevyhráli v loterii
Ve městě je uplně jedno kdo si renovuje byt, kdežto babičky sousedka se jednou snažila ze mě vytáhnout informaci o ceně, když babička dělala novou střechu
Navíc si nedovedu představit nakupování - na nákup člověk musí jezdit autem kdežto ve městě je všechno "po ruce" a může se kdykoliv pro cokoliv vrátit
Je pravda že veliké minus je hluk, smrad a provoz (v mém případě přímo pod okny), ale jsem na to zvyklá takže to moc neřešim. U babičky mě třeba to ticho hrozně znervozňuje
Drž se představy že je to třeba jenom na čas a že se někdy v budoucnu na vesnici zase odstěhuješ.

Tomu se právě nevyhneš ani na venkově. Hluk - sekačky, cirkulárky, traktor nebo ráno kohout, smrad - pálení větví, bordelu, v zimě topení uhlím nebo kdoví čím ještě...

Část si můžeš vypěstovat, třeba chovat i zvířata, takže zase člověk nemusí kupovat všechno jako lidi ve městě.

Já jsem z vesnice, teď bydlím ve městě a stoprocentně spokojená nejsem ani na jedno místě Na vesnici o mě kolovaly nesmyslné drby, stačilo se jen s někým ukázat venku, už z toho byla pohroma, každý o každém věděl i to, co nevěděl člověk o sobě sám Strašně se řešili "lidi z města", hodně lidí k nim mělo naprostou averzi, to jsem taky nesnášela... No a teď ve městě mám svůj klid, nikdo mě nepozoruje, můžu se věnovat svým koníčkům a nikdo neřeší, jestli dávám peníze za cvičení nebo za něco jiného... Ale s tou přírodou je to horší Je to o tom, jak se podřídíš...

Ježíš no jo.. teď jsi mi uplně připoměla prázdniny u babičky když jsem byla malá
Cirkulárky a ten kokrhající zmet.ek A se smradem máš taky vlastně pravdu. Zrovna nedavno jsme jely s mamkou k babičce a nějký blbec tam topil snad PETkama.To bylo hrozný. Nepřeháním celá vesnička zamořená.

No je pravda že babička si pěstuje jen rajčata, okurky a papriky + od slepic má vejce. Jinak jí všechno vozím a ona hrozně ráda kupuje do zásoby takže to jsou i tak nákupy ve velkém.

tak to je přesné !!

Byldím od malička v jedné části měta. Dřív to býval "konec světa", byl tu klid a z okna paneláku jsem viděla na lesík a malou loučku na kterou se chodily pást srnky. Asi v mých osmi letech se z této oblasti stalo druhé centrum, z louky udělali parkoviště, část lesa vykáceli a postavili tam již zmiňované markety a krámky.
Je šílený jak se příroda ničí kvůli průmyslu.
Ale i tak se i ve městech najdou třeba parčíky, nebo nějaká hezká klidnější místa. I když je mi jasné že to není prostě ono.

Rádo se stalo
Ono je taky rozdíl babička a lidi, co ve městě pracují a denně tam jezdí.
Já třeba vůbec netuším, co se o mě doma říká a jestli vůbec něco, ale ta závist a zvědavost je děsná.

Teda já bydlím na vesnici celý život a musím říct, že ty věty typu:Každý, každému vidí do talíře, každý o každém věděl i to co sám nevěděl... už dávno neplatí. Starousedlíci pomřeli a přistěhovalo se k nám tolik cizích lidí z města,kteří si kolem baráku postavili skoro až neprůstřelné zdi, že si tu připadám jak cizinec než rodačka. Ti co se přistěhovali se s místními nestýkají, takže ve výsledku to vypadá, že soused nezná souseda. Nikdo nikomu nenahlíží přes plot a když od někoho chcete pomoc, tak na vás výrá jak tele na nové vrata. Když jsem byla malá všichni se znali a zdravili, teď kolem vás projdou jako by jste byly vzduch.
Ale i tak bych se do města nikdy nestěhovala. Nesnáším ten městský ruch.

Tak samozřejmě jak kde. Ve vesnici kde bydlí prarodiče, v další kde bydlel druhý děda, tam kde bydlí sestřenice (je jí 30let) a ve vesnici kde bydlí rodiče bývalého tyhle věty bohužel stále platí.
Je pravda že nejde zobecňovat, každý má holt jiné zkušenosti. Mě na vesnici člověk nedostane dýl než na dva dny a to ještě musí být hodně závažný důvod
EDIT: vesnice které zmiňuji já jsou s prominutím pr*ele světa - mají 266, 180, 44, a 48 obyvatel.

Mám to podobně. Z malého městečka jsem šla za přítelem do města. Teď, když jezdím domů na vesnici, si toho všeho o moc víc vážím a vím, že tam chci zas bydlet. Ve městě nemám kamarády, rodinu, dům, zahradu..., ale vždycky když mě chytne blbá nálada z toho malého bytu ve městě, řeknu si, že je to dočasné. Proto jsem se od přítele neodstěhovala. Vím, že to není na furt, pár let to prostě vydržím a pak už to bude jenom dobré

Tak je jasné, že každý píše svou zkušenost Nikdo netvrdí, že ta věta platí všude, stejně tak nejde tvrdit, že už to tak není...

Je to hodně o vlastní přizpůsobivosti. Osobně jsem spíš zaměřená na takový polovenkovský život...což momentálně mám a plně mi to vyhovuje..domek, zahrádka, slepice, králíci atd. a zároveň město a slepá ulice, kde sice známe sousedy, sem tam se potkáme,poklábosíme, ale jinak soukromí.
Klasicky venkovský život tak jak jsi ho popsala, přílišné potkávání a takové to vidění si do talíře, není můj šálek čaje.
Na straně druhé žila jsem i v centru v bytě a tak jsem s tím neměla žádný zvláštní problém, na inliny nebo kolo jsem si klidně vyrazila sama brzo ráno. Rajčata apod. jsem pěstovala za oknem, setkání s lidmi jsem měla stejně jako teď, možná spíš i víc.

Spíš se mi zdá, že se neumíš zabavit sama

Reaguji na Veselka10: ono to není ani tak o zabavení se...na vesnici jsem měla zahradu, kde hrozně ráda pracuju, ať už zahrádka, nebo štípání dříví na zimu, sekání trávy, psa, se kterým se dvakrát denně vyšlo na procházku, teď v bytě pes nepřipadá v úvahu, zahrádku taky není kde mít, a těch pár květináčů za oknem je jen slabá náhrada, prostě najednou člověk přijde o všechno, kde dřív trávil čas, měla jsem tam kámoše, se kterými se šlo na pivko nebo se udělala grilovačka, ségru s bráchou, se kterými jsem vyrážela ven
ohledně hluku, jde o to, že ve městě je takový ten průmyslový hluk a nikdy není to mrtvé ticho, na vesnici když mě ráno v půl 6 vzbudil kohout, čmelák,co nám práškoval pole za barákem, soused s pilou, se sekačkou, je to zvuk, který mi říkal, jsem doma a budil mě s úsměvem, že je nový den, rozhodně mě tyto zvuky neobtěžují, ale tady právě nic takového člověk neslyší, všechno je jiný...prostě cizí
jinak jsem dost samotářská, takže zabavit se sama mi nevadí, ale prostě alespoň jednou v týdnu člověk potřebuje lidi kolem sebe, aby si poklábosil

Mám to podobně, bydlela jsem na vesnici většinu života...pak rok ve městě, to se dalo, pak jsem se vracela na vesnici a teď už 4 rokem ve městě....a čím déle tady jsem, tím hůře to snáším a tím více město nesnáším.
Vadí mi to, že slyším, když si soused napouští vanu (ten se koupe snad třikrát denně), že slyším kravál na chodbě....zlaté štěkání psů a zvuk sekačky...Pak, že když potkám na chodbě sousedku, tak musím vysvětlovat málem kam jdu a minimálně reagovat na nějaké její slovní výlevy.
A co mi vadí nejvíce, je ******** se ani slušně napsat nedá. Bezďáci vybírají popelnice a pak po cestě rozhazujou jejich obsah. Když jdu se psem do lesa, běžně tam narazím tak na tři vyhozené televize a monitor od počítače...na louku zas opálení odklidili tři ledničky...jen tak volně..vyhodit a nechat...panebože, kde to žijeme? Jsem z toho tady naprosto znechucená, a to nežiju v centru....Na vesnici se mi to nikdy nestalo....čisto, klid, sousedská výpomoc, žádní sociálně slabí, na které se člověk musí permanentně dívat a pět kroků do přírody....
Bydlela jsem ve vesnici asi 15 minut od města...takže nejde ani říct, že když jsem chtěla někam do restaurace nebo na kávičku, tak jsem to měla mnohem dál...v podstatě je to stejné, teď se akorát musím motat mezi panelákama a křižovatkama
Hned, jak budu mít prostředky, vracím se na vesnici

Na život ve městě si člověk zvykne stejně rychle jako ,když jde z města na vesnici.Nevidím žádný rozdíl mezi životem na vsi a městem . Většina asi vidí jen tu výhodu, že ve městech je více kulturního vyžití, když má člověk řidičák a auto je to úplně jedno kde bydlí..