Proto říkám, že sourozence nemám, ale potom většinou následuje otázka, zda jsem tedy jedináček. Nyní ano, ale dětství i na střední škole jsem jedináček nebyla.
Jak by jste se vy zachovali kdyby vám někdo (koho téměř neznáte) řekl, že mu zemřel sourozenec – cítili by jste se trapně nebo by jste se druhému omluvili?
Když jsem to párkrát někomu řekla, tak mě potom přišlo, že je druhému trapně a omlouvali se mě… To já ale nechci, ale také nechci říkat, že jsem jedináček když se tak necítím.