Nedávno jsem (asi před měsícem, dvěma) se seznámila přes internet s jedním klukem. Je o tři roky starší než já. Mě se za chvíli blíží 19tka. Byli jsme spolu venku prozatím asi 3x. Je mi s ním fajn, je sympatický, ukecaný, milý, hodný, docela i hezký, máme dost společných zájmů i názorů a pohled do budoucna. Problém ale vychází z mé strany. Řekla bych, že on se mnou tak už jakoby počítá, jako se svojí přítelkyní, ale z mé strany tam chybí taková ta zamilovanost, vášeň. Je pravda, že já měla vztah asi jen jednou v životě a to ještě takový ,,pofidérní". Trval asi 3měsíce, k sexu vůbec nedošlo, protože jsem si včas uvědomila, že ten bývalý byl trošku agresivní, líbání mi zprotivil svým nucením do něj, ale to je jiná kapitola. Myslím, že problém je ve mě zakořeněný i z dřívějška, u nás v rodině se city nikterak neprojevovaly, svou pubertu jsem prožila v nemocnici s anorexií a o muže se začala zajímat až asi v 16ti. A i tak jsem vždy tíhla spíše k těm starším, mnohdy již ženatým jedincům. Ale i tak mi vždy dělá problém dostat se někam dál. Flirt ano, líbačka budiž taky, ale nikdy jsem nepřekročila tuto hranici. Na jednu stranu jsem spokojená se svým single životem, ale na druhou stranu bych už ráda měla partnera, ráda bych poznala, jaká negativa ale hlavně pozitiva plnohodnotný vztah přináší. Přeci jen v mém věku už spousta dívek vystřídala mnoho kluků/mužů. A teď, když mám možnost, tak se ve mě opět ozývá onen blok. Cítím, že ten kluk, se kterým se teď stýkám, by viděl asi nějakou iniciativu z mé strany (např. větší polibek, než je lehké dotyky rtů při loučení), ale mě to prostě nejde, nemůžu to překonat. Už si říkám, zda nejsem divná, on se jeví, jako dobrá partie, a já začnu takhle ,,blbnout". Nevím, zda si ten blok vyložit jako znamení, že máme být třebas jen kamarády, mám strach, abych tento blok neměla při každém randění. A právě přemýšlím co s tím, kamarádka mi radí, že to mám překousnout, vydržet, že to třeba samo odezní, že rozejít se s ním můžu vždycky, ale mě něco napovídá, že mu mám radši říct pravdu hned, aby si nedělala iluze, a že mám čekat na jiného, třeba toho pravého, ale zas ten pravý může přijít až ve 40ti Co byste mi poradili? Měly jste některá, taky nějaké takovéhle vztahové bloky? Díky