Domov důchodců - moje babička

Reaguji na Lisa: jenže lépe se zvyká když se může ještě zabavit než když je bez sil převezen někam, kde si ani neprohlídne okolí...

Reaguji na Kikulina: Pokud vím, tak 100-150 Kč za hodinu, kamarádka měla ale dlouhodobu péči, tak si to samozřejmě nějak upravili. Kdybych nevěděla, že na to máme, tak to sem nepíšu. Navíc pečovatelka ani není aktuální, to už řešíme co by kdyby.

Co by, kdyby.. je nutné řešit v případě tak důležitého rozhodnutí.

Asi bych měla zmínit, že jsem při škole vypomáhala v domově důchodců, bylo to velmi dobré zařízení. Za personál bych dala ruku do ohně, super program. Důchodci tam měli i zvířátka a krásnou zahradu. Ale šťastný tam nebyl nikdo. Samozřejmě lepší než být pod mostem, ale za možnost být s rodinou a v domácím prostředí by ti lidé dali všechno.

Reaguji na panda08: No tak samozřejmě že tam s nima mluvíš, o tom ta práce především byla Nejsem sestra.

Co myslíš, že by bylo důvodem, že by nějaký starý člověk byl spokojenější v nějakém zařízení místo doma/u rodiny?

Možná me tu za to ukamenujete ale já na tom nevidím nic hrozného. Každy tady říká jak je to strašně. A podobně.
Pokud by byla babička doma stejně chodíte do práce a popravdě nevím jak vy ale já mám doma tolik dalších věci že rozhodně nemá čas každý den sedět s babi a vykládat si s ni.
Na druhou stranu tak se můžete domluvit že ji třeba jednou týdně nebo za 14 dni navštívíte. Navíc bude mezi vrstevníky takže se o ni budou starat a ještě bude neustále v kolektivu kde si bude moci vykládat. Oproti tomu by byla třeba zavřená doma protože v okolí nikoho nezná.
Navíc dneska jsou ty domovy hezké vybavené takže na tom nevidím nic špatného. Navíc si představ že nebudeš doma a nikdo jiný a babička třeba spadne a zlomí si nohu a co bude dělat? Tak o ni bude postaráno a budete vědet že je v dobrých rukou.
Popřípadě pokud mate DD v okolí tak muže chodit navštěvovat ona vás.

A ještě jedna věc jaky je rozdíl když žije v domě sama uz několik let určitě ji nenavštěvujete každy den a to špatně není? Tak jaký je rozdíl když bude někde kde se o ni postarají?

Reaguji na onsall: Rozhodně mám každý den dost času povykládat si s každým v domácnosti. Navíc nebyla ve svém domě "zavřená několik let sama", sama právě nikdy nebyla.

Chápu, jak to myslíš, ale osobně si myslím, že jí je úplně jedno, jak jsou ty "dnešní domovy vybavené". Já jsem prostě úplně proti domovům důchodců, ale díky této diskuzi aspoň chápu trochu manžela

Nakonec jsme našli i zajímavé denní aktivity pro seniory v okolí, takže to asi nějak skloubíme Díky za rady.

Jak to tak čtu, tak si myslim, že problém je v něčem jiném.
Jste většina názoru toho, že je hnusné "odhodit" naše babičky a dědy do domova důchodců a že bychom se o ně až do pozdního stáří... Nevidím na starání nic špatného ale pořád mám pocit, že koukáte na okolí. Čili - "Co by si jako o mě řeklo okolí a kamarádi, kdybych dala babičku do důchoďáku"? To je jako nějaké společenské selhání? Když se nemůžu starat o babičku třeba z důvodu malého bytu, nebo, že jsem pořád v práci... ale když nejsem a mam spokojený život, tak názor "důchoďák" prostě nepřipadá v úvahu - a proč jako? Mam právo na vlastní život. Dnes je to jen o lidech, pořád a neustále koukáte na to "co na to řeknou lidi", mě jsou lidi u prd*le.

Mam postiženou mamku a staráme se o ní na půl s mym bráchou ( mě je 25, bráchovi je 30 ) a oba víme, že to lepší nebude a ta náročná starost potrvá do konce života. A samozřejmně, kdyby jsme se někdy rozhodli pro důchoďák a třeba ona by nebyla proti, tak zase nastává otázka... co na to řeknou lidi, že jsme dali mamku do důchoďáku? Jak říkám, ať se jdou lidi trhnout. Kdo nezažil starost o blízkého, tak vůbec netuší, všichni jsou tak solidární a hned ví, že důchoďák je asi něco jako věznice nebo co. Neříkám, že všechny tyhle důchoďáky jsou supr ale zase vezměte si, co je lepší. Důchoďák, kde je plno lidí třeba v babičky věku, takže žádná nuda, protože si rozebírají svoje témata nebo u vás doma, kde dcera/syn přijde z práce a chtějí být s vlastními dětmi a jezdit na výlety, čili na osamělou babičku není moc času?....

A to je hlavní problém ty jsi proti DD a přes to nejede vlak. Popravdě ho chápu vem si že pro něj je to civzi osoba (říkej si co chces ale je) nevím zda máte třeba dvě koupelny ale dělit se o jeden záchod jednu koupelnu, nedivím se že se to manželovi nelíbí.

Navíc tu vyplývá jeden velký problém pokud si ji tam opravdu nastěhuješ a manžel to bude snášet špatně jak to může dopadnout.

A ještě jedna věc ono je někoho navštěvovat a s někým bydlet. Nakonec z původně hodné babičky muže byt semetrika která vám bude ničit život. (Nemusí to byt ten příklad) ale jsou takové.

Důležité podle mě je, jak si ceníš vztahu s manželem. Je docela možné, že se kvůli tomu rozhodnutí odcizíte, že domov nebude brát jako svoji oázu, ale jen něco, kde se maximálně přijde vyspat. Do budoucna třeba budete muset omezit dovolené, výlety, čas s dětmi a nebudete mít prostor pro sebe vy dva. Může třeba pak začít utíkat jinam...

Myslím že si tu hodně lidí plete DD, dům s pečovatelskou službou a LDN. Sama se těším na tu garsonku v pečovateláku, kam mi dovezou oběd

A ty už nemáš rodiče? normálně se starají rodiče a ne vnuci, možná má manžel strach, že ted to bude babička a za 20 let tvoji rodiče a nikdy nebude mít klid a soukromí.

to možná bude něco takového

Jedna z mých babiček zemřela v LDN a nestydíme se za to, prostě jsme neměli kapacity se o ni starat. Táta, její syn, v 3+1, panelákovém, s dvěma dospívajícíma dcerama (já a sestra), oba, on i máma pracují, jinak bychom byli o suchých kůrkách, nebo ani to ne. Jak se v tomhle nastavení máte starat o nakonec zcela nemohoucího člověka? Který vyžaduje neustálou péči? Několik měsíců jsme ji měli u sebe, když si zlomila ruku, bylo to dost strašné, absolutní ztráta soukromí, komenty ohledně výchovy, toho co jíme, co nosíme, kam chodíme...
Strýc, tátův bratr, má sice dům, ale žádný záchod a koupelna není na stejném patře jako ložnice a on i teta pracují, výpadek jednoho příjmu nemyslitelný. Třetí potomek, teta, má sama těžkou osteoporózu, takže se taky nemohla starat. Tahleta kategorická prohlášení "já bych nikdy" buď většinou vedou k naprostému sebezničení, nebo srážkou s realitou a uznání, že někdy prostě není zbytí.
Teta z druhé strany se přivdala k tchyni s Alzheimerem, 25 let se o ni starala, až do konce, celá rodina podřídila režim paní, co utíkala, tvrdila, že ji týrají hladem, že ji bijí, byla nečistotná, 25 let nemohli odjet na dovolenou všichni, 25 let si museli nacházet zaměstnání tak, aby s paní byl vždycky někdo doma. 25 let teta neměla ložnici s vlastním manželem, protože ložnici obsadila paní. Teta spala v obýváku na gauči, strejda v pracovně.

Pečovatelská služba - ta, co přinese oběd, dohlídne na léky, ta možná levná je, ale pečovatelská služba, co zajistí péči o nemohoucího člověka je děsně drahá.

A to si k sobě chceš babičku brát už teď? Pokud je na tom ještě tak dobře, tak by mohla zatím být ve svým domě, kde je zvyklá a můžete jí jezdit pomáhat a nakupovat. Ono to vytržení ze známýho prostředí taky nemusí být dobrý, i když půjde k rodině a ne do domova. A pokud se o sebe ještě dokáže postarat a bude ji celá rodina navštěvovat, tak mi nepřijde nezbytně nutný ji kamkoliv přesouvat, pokud by sama nechtěla.
Chápu tvýho manžela, je to hodně velký zásah do chodu rodiny. Jiná situace by byla, kdyby bylo možný, aby babička měla vše oddělený, takovej malej byt, aby jednak neměla pocit, že překáží a měla svoje soukromí a manžel taky. Ale chápu i tebe, že ji nechceš dávat do domova.

Pracuju jako zdravotní sestra na LDN a věř mi, že péče a prostředí v LDN nebo v důchoďácích není takové, jak si většina lidí myslí.