Problémy s roztžitostí.

jak můžeš být nervní když máš lístečky?

já teda taky, co si nenapíšu, to zapomenu, ale když to zapomenu, tak si říkám, že se tím svět nezbortí a že to není nic důležitého.. pokud to bude důležité, tak si na to vzpomenu v pravou chvíli.. prostě něco, co s tím souvisí mi to připomene..

takže to chce změnit postoj a no stress

Takové ty věci k vybavení si píšu do seznamu v mobilu, dokonce mám i aplikaci Nákupní seznam, bez toho bych byla nahraná, protože když je potřeba z obchodu pět věcí, tak jsem schopna jich tam koupit deset, ale ani jednu z těch, co potřebuji
Pokud si u oblékání vzpomeneš, že si máš vzít tašku, tak ji hned jdi sebrat a pověs si ji na kliku od vchodových dveří.
Když dostaneš nějaký úkol, tak si jej hned zapiš - lepší, než sto lístečků bude nějaký jeden sešit, co ti v práci bude ležet na očích a úkoly si v něm budeš odškrtávat. Do toho můžeš popíjet mathé čaj na soustředění a namýšlet si že ti pomůže. Když se nebudeš stresovat, že zapomeneš, tak nezapomeneš

1. je potřeba diář - tam psát ty důležité věci a můžeš tam psát třeba i to vyřizování. Každý den se koukneš do toho diáře a vidíš co máš celý týden. Osvědčil se mi klasický papírový, nikoli elektronický.

2. Pokud se chystáš do práce/školy tak nevím jak ty, ale já jsem vždycky ve spěchu nebo celou dobu pohoda a pak nestíhám, takže zapomenu spoustu věcí, co jsem chtěla vzít - nejlepší řešení je noc předem si na židli dát tašku s věcma, kterou si budeš brát a třebas i oblečení. Na telefon, pokud ho nedáš do té tašky večer, prostě musíš myslet, nejlepší je si to pak zavést jako rituál - vstanu, beru automatiky mobil a dávám do tašky, pokračuju dál...Podobně i s klíčema. Prostě si vytvořit nějaké schéma, které budeš ráno dodržovat (vstanu, mobil, snídaně, příprava, klíče, zkontrolovat byt a co já vím dalšího)

3. lístečky si psát maximálně na věci jako je nákup (tyhle lístečky si lepím na diář, abych je našla ) nebo něco extra důležitého, co už máš v diáři - pak si ten lísteček dát nejlíp na dveře pokoje do úrovně očí..

4. pokud něco fakt potřebuju udělat a bojím se, že na to zapomenu i přes diář a lístečky - např. vrátit knihy do knihovny, jinak budu hodně platit - tak si ty knížky dám na večer někam na zem doprostřed pokoje a pak se nemůže stát, že je ráno přehlédnu

Pokud máš hodně věcí na práci, prostě bych si koupila velký diář a začala ho denně používat. Zvykneš si na to a pak už si nebudeš umět představit, že bys ho neměla. Diář je lepší než tuna papírků a přehlednější než obyčejný sešit. A navíc teď mají hezké diáře ještě na tento rok ve slevě Podtrhávej si v něm, dávej si tam barevné papírky, piš si různýma barvičkama, hlavně ho ale každý den otevři

Reaguji na Tonie: No nějak už to mám v sobě, že něco přehlídnu, jsem už na sebe naštvaná, že co si nezapíšu to zapomenu. A právě, že mi to nic nepřipomene, pokud to není jo důležité.

Já mám pocit, že mám problém obecně se soustředěním se, neudržím moc dlouho pozornost a nechám se velmi snadno rozptýlit.

no jasně, a pokud to není důležité tak co nic se neděje

s tím mám problém při učení ale to protože mě třeba dané téma nebaví
ale ty tu mluvíš o něčem jiném.. to co ti tu holky napsaly by ti opravdu mohlo pomoct.. diář, aplikace v mobilu.. já mám třeba v noťasu "Rychlé poznámky", taky dobrá věc, ale ne vždy při ruce, proto ji používám jen pro účely, které je nutné udělat na počítači, případně věci, které nějakou dobu počkají, např. nápady na dárky k narozeninám a svátkům; nebo věci, které by bylo dobré udělat, když nevím co by..

když narychlo odcházím z domu, tak co mě napadá to si hodím na postel na kupičku a až pak to balím, protože při balení bych pravděpodobně něco zapomněla..

Taky jsem roztržitá, i když ani ne tak, jak ty popisuješ... Zas tak nějak moc věci nezapomínám při odchodu z domu, to bych radila si vždy jen než zavřu dveře vše zkontrolovat a říct třeba nahlas - klíče mám, peněženku taky... Dělá to tak hodně lidí.

Já většinou dělám chyby z roztržitosti kvůli tomu, že dělám víc věcí najednou - prostě takové typicky ženské Kdybych vždy dělala jen jednu věc, má práce by vypadala lépe. A stejně to tak pořád dělám dokola, protože honím neustále čas
A právě problém mám u řízení, proto ani neřídím, tam se tak soustředím na provoz, že nezvládám řazení a tak Takže buď ráda, že ti to řízení jde (i když tam mne hlavně paralyzuje strach, to vím).

A diář beru jako samozřejmost, i když já zas tak nemám problémy právě s tímto - kam mám který den jít a co udělat si pamatuji, ale pro jistotu si to tam také píši.

No, a jak píšeš o tom stresu - tak to vidím jako hlavního viníka. Pokud do mne nikdo nevalí, jsem v klidu, tak vše většinou zvládám a nemám s tím problém. Problém nastává, když buď do mne pořád někdo rýpe: Hlavně, neudělej to a to, nezapomeň to a to - kolikrát se tím tak vynervím, až se to stane... Nebo právě pokud si to říkám sama, nesmím bla bla, tak se to stane Nebo pokud toho mám fakt hodně, mám těžké období, je mi špatně...

Takže taky vidím jako hlavní řešení udržovat se co nejvíc v klidu a pohodě.

Reaguji na Amanita: Tak peněženka, mobil, klíče je moje heslo dne, to nezapomínám ale třeba rukavic na zimu mám spotřebu tak 6 páru na zimu, všude je zapomínám. Když jde někde tak je hned dám do tašky ale třeba platím u trafiky, sundám si je abych lépe vyhrabala drobné a odložím k okýnku a na 80% je tam nechám. A můj hodně velký problém je, že když nakupuju a prodavačka si u toho začne povídat tak jsem schopná odejít bez vydaných peněz. Úplně zapomenu, že mi má ještě vydat. Nebo klidně odejdu z trafiky bez novin. I když je koupím a zaplatím.
Přitom mám pocit, že toto lidé normálně zvládají mimoděk. A tady mi lístečky ani diář nepomohou.

A děkuji moc za rady, diář mám, ale tam jsem si zatím psala jen "velké" věci jako lékaře a tak ale budu psát i menší a do telefonu si hledám nějakou úkolníčkovou aplikaci.

Reaguji na aishka1: Aha, jak jsi tam popisovala tu tašku, tak jsem to špatně pochopila. Ale takhle... Rukavice a deštníky nenávidím! Mně přijde, že u mne je peklo, když jeden den nesu hodně věcí - kabelku, igelitku, deštník... Pak ten deštník někde taky nechám, pokud ten den toho ještě vyřizuji hodně a chodím na 50 míst... Řešením je asi velký batoh, ale nos ho k šatům, no :/

U rukavic mi pomohlo, že jsem si koupila dražší kožené, o ty mám takový strach, že to furt kontroluji, jestli je mám, ale pak mne to zas stresuje. Potřebovala bych ty šňůrky na kabát, jak jsem měla ve školce

No, taky by mne zajímalo, jak právě na toto, ještě jsem na to nepřišla, ale nejsi v tom sama!

tak rukavice si dávám rovnou do kapsy nebo je házím do kabelky, pak je sice hledám, ale najdu
deštník v restauraci si dávám na místo, abych o něj popřípadě zakopla, nebo si ho dám na kabelku..
jinak já mám problém s mobilem, nikdy nevím do jaké kapsy si ho dám ať už v batohu, kabelce či někde při sobě.. většinou má své místo, ale někdy to tak nejde.. už jsem proslulá svým vyšokovaným výrazem, ostatní na mě poznají, že se mi v hlavě honí, že jsem ztratila mobil

Jéé, holky, já bych mohla vyprávět! Už jako malá jsem byla schopna odrecitovat dlouhou básničku po jenom přečtení, ale většinou jsem neměla bačkory, svačinu ani stravenky do jídelny Naši vždycky lamentovali: taková chytrá a všude všechno a na všechno zapomene. Katastrofa, fakt
Do dneška jsem schopná zopakovat bezchybně telefonní číslo, které jsem slyšela předevčírem, ale kam jsem dala před minutou ty pos..aný klíče, to fakt nevím..
Moje heslo, který si pořád opakuju, je : SYSTÉM A SOUSTŘEDĚNÍ. Snažím se přemýšlet nad vším, co dělám a postupovat systematicky. Naučila mě to práce a rodina. Není nic blbějšího, než když tě tlačí čas a ty vyrábíš jednu botu za druhou. Třeba jedu pracovně někam a po půl hodině jízdy zjistím, že jsem nechala složku na stole. Nejdřív mám chuť si regulérně nafackovat a pak řeším: vrátit se? nechat si to nascanovat? opravdu jsem takovej de.bil nebo tak jenom vypadám? Každý takový exces znamená nějakou nepříjemnost, čas a úsilí navíc.. Je to ponaučení pro příště a podruhé už si při odchodu kontroluju, jestli mám všechno s sebou..
Takže psát si všechno, to určitě správná volba.. Ale já to moc nedělám. Píšu si termíny, to je jasné, protože tam je potřeba mít jistotu.. Ale třeba seznam do obchodu si nepíšu. Prostě si řeknu: koupím to a to a to a jestli něco zapomenu, tak pojedu jako ta trubka znova ztratím hodinu času.. A to mě většinou donutí se soustředit a koupit všechno potřebné.. Snažím se prostě pořád zaměstnávat hlavu a soustředit se v pravé chvíli na to, co zrovna dělám. Můj kamarád psycholog mi říkal, že zapomnětlivost a roztržitost nemá nic společného s intelektem, že je to opravdu je otázka soustředění a systematičnosti jednání. Nic víc, nic míň. Je to v povaze lidí. Moje dcera je po otci pořádná a systematická. Můj syn je to samé co já. Třeba zapomněl, že se měli naučit báseň, ale naštěstí ještě před ním paní učitelka vyvolala spolužáka a ten to uměl a syn to po něm vzápětí odříkal.. Ale třikrát za sebou mu řeknu, aby si přinesl z družiny tepláky a po čtvrté tam musím jít sama a vzít je osobně.. Manžel z něj šílí, protože to bere jako neplnění povinností, ale já ho prostě chápu. On na to zkrátka zapomene a pak je mu to líto.

Deštníky nenávidím Každý, který odnesu z domova, už nikdy nepřinesu. Raději zmoknu na kost, než abych si vzala deštník. Deštník je jeden z těch předmětů, které demonstrují mojí zapomnětlivost..

Reaguji na amelie1111: No právě! Měla jsem vždycky super prospěch, chápu matiku, fyziku, umím logicky uvažovat a dokážu se naučit spousty stran téměř zpamněti, ale v tomhle jsem jak pako.

Reaguji na aishka1:
ten můj soused psycholog říká, že nemám nic dělat bezmyšlenkovitě a automaticky.
Mám se soustředit na to, co právě dělám, třeba si to i odříkávat a komentovat nahlas (to dělám hlavně v práci, takhle při pátku odpoledne ).
Nemám přemýšlet dopředu ( o minutu nebo o týden), ale v momentálně probíhajících souvislostech. Nemám teoretizovat, ale uvažovat reálně a realisticky. Když jsem někde fyzicky, měla bych tam být myšlenkami (a ne někde jinde).
Njn, možná, že do důchodu to nějak zvládnu