Už několik let trpím výlevy mých rodičů a sestry. Odehrává se to každý den. Padají většinou hlášky, které zasluhují cenzuru. Asi půl roku se snažím odstěhovat. Vždy mi to překazí fyzickým napadením a výkružkami. Před třemi týdny jsem se balila, že už odcházím navždy. Máma nade mnou stála a upozorňovala mě, co si mám sbalit a co tady nechat. Tak jsem se sbalila a vykročila. Ve dveřích mě chytla pod krkem a držela dost dlouhou dobu a říkala, že nikam nejdu, a co bych dělala, jak bych se uživila a hlavně kde bych byla. Je jí jasné, že bych bydlela u svých prarodičů, kteří o této situaci vědí. Když jsem jí to řekla, tak je začla pomlouvat, a říkala i že jí babička pověděla že mě tam nechtějí. Ptala jsem se pak babičky, jestli to je pravda, ale ona řekla, že to v životě neřekla. Už to tady nemůžu vydržet. Moje psychika dostává na frak. Je mi 19. Přece mi rodiče nemůžou zakázat odstěhovat se jen k babče, která je 800 metrů od mého soušasného bydlení. Co mám jen dělat?