Zpackaný život po rozchodu... Nebo ne?

Ahoj.
Není se čemu divit, že na něj ještě myslíš a řešíš to v hlavě. Sama si v úvodu psala, že jsi se s ním rozešla zruba před dvěma týdny a to po čtyřech letech. Ještě nějakou chvíli potrvá, než ho úplně dostaneš z hlavy, ale to je normální, tady pomůže jako vždy - čas

Jak sama píšeš, je to obratný manipulátor a ty jsi velice krátce po rozchodu. Tvé myšlenky mi připadají normální - i když jsi se rozešla ty s ním, vzpomínky tak lehce nevymažeš. To, že bydlíš sama, taky moc nenahrává tomu, aby ses z toho vyhrabala ...
Zkus se nepitvat ve vzpomínkách ( a když, tak si vzpomeň, jak tě kritizoval - zejména ten vzhled, to proti nostalgii pomáhá výborně ) a hlavně něco dělat a něčím se zabývat - kamarádky, nákupy, péče o sebe, sport, venčení psa z útulku ... cokoliv.
Když jsi poslala k vodě ty jeho, tak by jej mohlo napadnout tě z ješitnosti zkoušet stáhnout zpátky a testovat si svůj vliv na tebe, předpokládám i podle toho, jak se ti dětinsky chlubí s novou přítelkyní. Tak rozum do hrsti

Dík moc, kdyby mě odkopl on, své pocity bych chápala, ale takhle sama sobě nerozumím. On mi snad ten bídák i chybí, nebo já nevím Jsem na sebe naštvaná, že jsem to nechala zajít tak daleko a hlavně že už mě nahradil a bydlí s ní v domě, kde jsem vše vybírala a vymýšlela já... je to pech...

Zato já ti z vlastních zkušeností velice dobře rozumím Ale věř tomu, že je pořád lepší, když tě nahradil ( otázka je, jak dlouho ta jeho náhrada vydrží ) , než kdyby dělal problémy a výčitky a podobně, jak to někdy chlapi po rozchodu umí

Je to normální, prostě zvyk. 4 roky jsou hodně.. Snaž se ve slabých chvílích myslet na důvody proč jsi se s ním rozešla a jak už nic z toho co ti ubližovalo není.
Každým dnem to bude lepší a lepší.

Je to mazec... myslím na to opravdu každou minutu, i když něco dělám, všechno mi ho připomíná, a to mi fakt celou dobu docela ubližoval... Áááách jo... Ale dík moc za podporu. Na to kolik mi je, už bych mohla mít rozum, připadám si jako puberťačka. Asi jsem tomu vztahu příliš věřila...

Ahoj, v prvé řadě gratuluji, žes v sobě našla sílu si uvědomit, že vztah neměl cenu a ukončit ho. Milovalas ho, je normální, že ti teď chybí a myslíš na něj, ať už byl jakýkoliv. Je to asi ohrané, ale čas všechno vyléčí Nyní máš otevřené nové dvěře a uvidíš, co ti život nabídne dál, věřím, že už jen to nejlepší a potkáš sympatického fešáka, se kterým už bude vše, tak jak to má být

Audry

Doufám, ale teď to všechno vidím v černý barvě. Že už nikoho nepotkám, že budu sama. Potom mi zase dojde, že raději sama, než v takovýmhle vztahu. A tak se mi to pořád točí. Taky je pro mě hrozně těžké mu nevolat, pořád koukám po mobilu. No hrůza. Ale děkuju za podporu, jste všechny moc milé...

Konec vztahu zamává s každým, bez ohledu na věk. Navíc pokud je to takhle čerstvé, tak je naprosto jasné, že máš takové pocity (spíš by bylo divné, kdyby ti to bylo jedno). Čas udělá hodně.
Mně vždycky na tyhle porozchodové stavy pomohl pohyb, jednak vyrobíš endorfiny a jednak se tak zničíš, že hlava už nestíhá šrotovat ty ošklivé myšlenky...
No a to, že po dvou týdnech od rozchodu si nastěhoval domů jinou, to o něm taky dost vypovídá. A nic lichotivého to teda není. Spíš mi to přijde jako takový truc vůči tobě.
Držím palce, ať se brzo oklepeš

Díky. Všem za všechny odpovědi Vážnějších vztahů jsem už několik měla, ale nikdy to se mnou takhle nezamávalo. :-/ jasně, jsou to blbý dva týdny, ale ta hlava mi jede na 200%, když už se mi podaří usnout, zdá se mi stejně o něm. A ráno nálada na bodu mrazu.
Pohyb pomáhá, ale nevím, i tak mě myšlenky neopouštějí. Já snad budu muset zažít profesionálně skákat na motorce skrz ohnivý obruče, abych ten mozek zaměstnala úplně nebo nevím holky, to je fakt pakárna...

Spousta lidí sebere odvahu a s tím člověkem se rozejde. Pak následuje ten šok. Změna! Najednou jsem bez partnera, sama, volná..člověk si vzpomene na to, co bylo, ale má se jít dopředu. Ten člověk nebyl pro tebe. Nikdy se ti nepodřizoval. Ty jsi se ve všem podřídila jemu. Čekala jsi na tu změnu a vzalo ti to čas. Bude lepší určitě. Hlavně si řekni, že tentokrát to bude také podle tebe. Teď potřebuješ čas, srovnat si myšlenky a co bude dál. Věnuj se více sama sobě a uvidíš, že bude lépe. Z toho co píšeš, to opravdu nebyl partner pro tebe. Život by sis zpackala, kdyby jsi s ním zůstala. Ber to pozitivně. Něco ses naučila a můžeš jít dál. Hlavně si nic neidealizuj, co by apod. to jsou nejhorší myšlenky. Vybreč se z toho a ber to jako pozitivní změnu

přesně tak

Celkem vnitřně propadám zoufalství, jen se to snažím maskovat. Vím, že to nní chlap pro život, ale vložila jsem do toho vztahu tolik, že jsem teď v koncích. Spíš mi přijde, že je to den ode dne horší než lepší ... to, že má jinou mě ani tolik netíží, stejně se k ní nebude chovat jinak, ale zoufalá jsem teda dost.

Reaguji na butterfly83: Gratuluji Ti k Tvé síle rozhodnout se a vztah ukončit!! Teď už si jen vezmi tužku a papír a napiš si jakého partnera si k sobě představuješ. Ručím Ti, že ho během pár dnů potkáš. Podívej se na knihu - Jak si správně přát. Mimochodem, věř mi, že je lepší rozejít se včas, než až když jsou v tom děti. Vím o čem mluvím. Pak to bolí dvojnásob.