Čím dál víc mě tíží pocit, že do této země nepatřím. Konkrétně mě to táhne do Londýna. Nejedná se o nějaké momentální poblouznění. V Lodnýdně jsem teď asi 4 měsíce nebyla, ale na letišti už se mi posledně vyloženě chtělo brečet. Procestovala jsem opravdu hodně zemí, studovala jsem 2x i v zahraničí. Donedávna jsem měla i práci v mezinárodní firmě, která cestování obsahovala. Nemám ráda českou povahu, české jídlo, chování lidí na ulici, úroveň novinařiny atd. V Londýně jsem šťastná, jezdím tam už pár let vždy minimálně dvakrát za rok, měsíc jsem tam byla i pracovně. Miluju jejich styl, chování, kosmopolitní kuchyni a prostředí. Na druhou stranu tu mám nadstandardní životní styl - vlastní byt, kočky, pár dobrých přátel, kvalitní vzdělání a CV. Toho všeho, co jsem budovala celý život bych se musela vzdát a začít znovu a to zrovna ve městě, které je na bydlení opravdu extrémně drahé
Zajímalo by mě, jestli se s tím někdo z vás také setkal a jak jste to řešili. Případně co mi doporučujete.
Děkuji
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Pocit, že nepatřím do této země a
Reaguji na dadabus:
Strejda byl v Norsku před týdnem. Nejdříve, že tam půjde pracovat na půl roku. Pak si to rozmyslel, ale měl letenku a ubytování, tak že se tam zajede alespoň podívat a nelíbilo se mu tam. Je rád, že to bylo jen na týden a prý samý Turek. Tak mám alespoň pohled 
Dostal tip od známého, co tam jezdí. Jenže ten známý ve výsledku hledá prácičku v ČR a dokonce měl zálusk i na strejdy práci, protože to Norsko asi není taková pohádka, jak se povídá
Poslat SZReaguji na EleanorWoods: Já jsem právě také zcestovalá, takže vím, že si tady žijeme celkem dobře. Zatím jsem aspon vzala práci delegátky a uvidím, co to udělá. Ač jsem víceméně 3 poslední roky žila vždy tak půlku roku v cizině, tak se mi nikdy nestýskalo (když nepočítám kočky) žádné české jídlo mi nechybí. V Praze chodím stejně jen do thajských/vietnamských/mexických restaurací. Ale pozoruju tu celkem velká zlepšení pokud jde o kulturu a veřejný prostor. Třeba různé food festivaly, akce typu signal festival, filmová léta atd. Když jsem v ČR, tak stejně minimálně jednou za měsíc jedu někam ven, ať už jen Německo nebo víkend letadlem po Evropě. Prostě si nedovedu představit zůstat tady a mít nějakou normální práci, což do budoucna vidím jako problém a doufám, že to půjde řešit třeba tím, že si k té normální práci přidám provádění výletů atd (což je důvod, proč jsem odešla z práce a jedu dělat tu delegátku, abych získala praxi) jen mám prostě pocit, že tady nikdy nenajdu normálního chlapa a že nebudu šťastná.
Tak já jsem asi jediná, která ráda žije v ČR a je tu šťastná a spokojená.
Reaguji na Klara_111: Připomínáš mi moji ségru , která taky pořád běhá po světě a všude jinde se cítí lépe než v ČR.
Cituji Klara_111: Nemám ráda českou povahu, české jídlo, chování lidí na ulici, úroveň novinařiny atd.
Já toto neřeším a žije se mi o to lépe
Reaguji na Klara_111: Já to chápu, protože to mám podobně. Často někam lítám. Spíše budeš typ, který nechce stereotyp, tak bych si podle toho vybírala zaměstnaní. Ono totiž takovou tu rutinu budeš mít úplně všude. Já mám také pocit, že nenajdu, ale chodila jsem i s muži jiné národnosti a ono to není vždy ta lepší cesta. Cizinci lákají tím, že je to něco jiného, ale nakonec přijdeš na to, že jsou to chlapi a je to to samé. Akorát v některých státech jsou k něčemu víc vedeni. Já české jídlo také moc nejím, ale to je věc, kterou vůbec nevnímám i když jedna známá tvrdí, že nechce žít s manželem v Itálii, protože jí tam chybí české potraviny, ale já si myslím, že je to spíš proto, že chce být od něj pěkně daleko ) Já jsem také vždycky někam přijela a říkala jsem si, jak je to tady super a doma na nic a nějak mě to přešlo. Jako taky tu nechci dřepákovat na jednom místě, ale když člověk chce, tak se tu dá také dělat spousta věcí. Když přijedu někam do zahraničí, tak si to tam užívám, ale poslední dobou mě to přestalo bavit. Letadlo je jak nádraží. Mám z něj klaustrofobii, všechno dlouho trvá, pak člověk někam přijede a zjistí, že je to skoro to samé. Možná jsem teď líná?
Pokud jsi mladá a bez partnera, tak si cestuj, užívej si a nad tím co bude moc nepřemýšlej. Vždycky nějak bude
Cituji EleanorWoods: protože to Norsko asi není taková pohádka, jak se povídá
No to víš, že není Nemyslím to zle, ale ty pohádky vymýšlí ti, co tu byli akorát na výletě.
Reaguji na EleanorWoods:
No neviem...chodím do Nórska celkom často, keďže priateľ tam pracuje (Bergen), ale ozaj som si nevšimla že by tam bolo nejak veľa Turkov...rovnako ako nemôžem súhlasiť s Dadabus, potraviny sa mi zdajú byť normálne, viem tam zohnať to čo jem i tu, niečo majú i kvalitnejšie (ovocie, zelenina, ryby). Mentalita Nórov mi tiež neprišla nijak zvláštna, sú to milí ľudia.
Zakladateľke - podľa mňa by si mala ísť. Inak môžeš potom neskôr ľutovať, že si to neurobila. Vrátiť do ČR sa budeš môcť vždy.
Cituji Klara_111: S tím vzděláním jsem to myslela spíš tak, že v UK ty školy asi moc nedocení a upřímně nevím, jestli jsem připravena začít pracovat třeba někde jako prodavačka, když mám tady manažerskou práci a žiju si vlastně nad poměry.
záleží jaké vzdělání, praxe a jakou máš úroveň Aj.
Cituji colette11: Jakmile jsem někde na Balkáně, konkrétně v na území bývalé Jugoslávie, ( spíše v horách ) nebo v Řecku, začínám mít pocit, že jsem se vrátila domů. Poprvé jsem ten pocit zažila, když mi bylo 6, takže si myslím, že to ani nemohlo být ovlivněno tím, že bych tam byla něčím okouzlena
jo, to já mám s Řeckem taky (už jak tu zemi z letadla zahlédnu), ale žít jsem tam nakonec stejně nevydržela. Vadilo mi tam nakonec hodně věcí, včetně vlezlých chlapů. Jen jsem někam vytáhla paty bez přítele a už to začalo... ono semtam, decentně vyjádřený obdiv - to beru, ale tam to bylo občas opravdu úplně na palici. O sex. harašmentu v práci (když jsem byla bez přítele, kt. by zakročil) ani nemluvě. Bylo běžné po odmítnutí sexu se šéfem přijít o práci.
Ale na dovolenou tam možná ještě někdy pojedu, s přítelem pořád po boku...
Cituji B.M: Moje sestra žije v Londýně už pár let. Za ty roky bydlí pořád na stejném místě - nic moc
Londýn je drahý. Hodně lidí tam i x let spolubydlí, což děkuju, už nechci...
Cituji Klara_111: Přijdu si už stará na nějaké spolubydlení, takže jediné co mě napadlo je najít si tam nejdřív chlapa
tak už třeba začni hledat a pak se za ním přistěhuj.
Spolubydlení je občas peklo...
Cituji onsall: Já si myslím že tam se nejlépe uplatní šikovně vyučený člověk. Sama jich znám několik co se tam mají poměrně dobře.
ani se nedivím. Někteří místní řemeslníci a spol. nejsou žádná sláva. To co by šikovný český řemeslník udělal za chvíli, oni tvoří v řádech dnů.
Cituji EleanorWoods: V takovém Los Angels jsem se bála a děkovala bohu za to, co zatím tady máme.
ani se Ti nedivím, ale já si to tam i přesto dost užívala (lidi byli moc příjemní a vstřícní, když pominu pár výjimek) a pocitově to bylo místo, které bych klidně snesla už nafurt. Ale dopadlo to jinak. Jinak jak píšeš být tam bez peněz - no jasně, nic moc... ovšem tam mi přišlo, že je zas spoustu možností práce. Koukala jsem, že mít zařízené povolení, tak bych se mohla ihned zvesela přehrabovat nabídkami práce v oboru. No ale skončila jsem nakonec v Evropě a aspoň to je blíž k návštěvám do ČR. Nesnáším dlouhé lety.
Cituji EleanorWoods: Já to chápu, protože to mám podobně. Často někam lítám. Spíše budeš typ, který nechce stereotyp, tak bych si podle toho vybírala zaměstnaní. Ono totiž takovou tu rutinu budeš mít úplně všude. Já mám také pocit, že nenajdu, ale chodila jsem i s muži jiné národnosti a ono to není vždy ta lepší cesta. Cizinci lákají tím, že je to něco jiného, ale nakonec přijdeš na to, že jsou to chlapi a je to to samé. Akorát v některých státech jsou k něčemu víc vedeni. Já české jídlo také moc nejím, ale to je věc, kterou vůbec nevnímám i když jedna známá tvrdí, že nechce žít s manželem v Itálii, protože jí tam chybí české potraviny, ale já si myslím, že je to spíš proto, že chce být od něj pěkně daleko ) Já jsem také vždycky někam přijela a říkala jsem si, jak je to tady super a doma na nic a nějak mě to přešlo. Jako taky tu nechci dřepákovat na jednom místě, ale když člověk chce, tak se tu dá také dělat spousta věcí. Když přijedu někam do zahraničí, tak si to tam užívám, ale poslední dobou mě to přestalo bavit. Letadlo je jak nádraží. Mám z něj klaustrofobii, všechno dlouho trvá, pak člověk někam přijede a zjistí, že je to skoro to samé. Možná jsem teď líná?
jj, určitý stereotyp hrozí všude. 
Na jídlo a muže mám podobný názor. Vysloveně česká jídla nejím (spíš taky ryby, zelenina - např. řecká kuchyně je přesně to co mi sedí, plus i španělská vlastně) a ohledně českých mužů si taky myslím, že je to výchovou. Moc se v ČR muži rozmazlují. Ale neplatí to paušálně, naštěstí.
haha, s věkem je cestování už trochu jiné, jj. Já třeba pořád ráda cestuju, ale už moc netoužím po dlouhých letech, nedostatku spánku atd.
