(Ne)společenskost

Dej si panáka a třeba se uvolníš nebo jdi spát či si jdi číst knížku a společnost nech ať se baví jak chce.

Nejsi povinna tam s nimi sedět a dělat, že se bavíš, když tomu tak nebude. Vždy, když by ti začalo být nepříjemně tam dále být, řekni, že jsi unavená a jdi dělat, co sama uznáš za vhodné (spát, číst, koukat na noťasu na film..).
Nemá cenu se nutit být v opilé společnosti, když se k nim beztak nepřidáš v tom alkoholovém maratónu.
Občas se i stává, že pár nevychovaných a netaktních jedinců to potom abstinentům znepříjemní i hloupými poznámkami a tak dále.

Ale uvidíš sama, zatím nemaluj čerta na zeď, třeba se to vyvine i jinak.

díky holky!
vím, že tam s nimi nemusím sedět, ale v daný moment si vždycky řeknu, co si o mě pomyslí když odejdu

ano ano, stalo se mi a to třeba i od kamarádky, to potom docela zabolí

Snad to opravdu nebude tak zlé, jak to vidím a třeba se budou místo pití hrát společenské hry

Uvidíš, jak to bude začínat a pak se rozmyslíš, jestli tě společnost baví a zůstaneš, nebo jestli se po chvíli po anglicky vypaříš na pokoj.
Ber to pozitivně, pokud jsou tam lidi, které neznáš, tak je to alespoň dobrá šance někoho zajímavého poznat - pokud o to stojíš, samozřejmě. Když je to povinné, tak tam budou všichni tví spolužáci, ne jen vyhlášení pařiči z alkoholových dýchánků

Moija: "Bavič ze mě asi nikdy nebude, ale mezi čtyřma či šesti očima jsem schopná bavit se s kýmkoliv o čemkoliv. Problémem jsou právě takto velké akce s pro mě neznámými lidmi, kteří se už předem vzájemně znají, mají spoustu společných historek apod."

Mám to úplně stejně. Taky jsem introvert a ve větší skupině lidí neřeknu ani slovo, jen sedím a usmívám se... Zrovna jsem nastoupila do práce, kde jsou kolegyně o 20 a více let starší, a při každé směně násilím hledám témata, o kterých bychom si mohly povídat. Nejlépe by se mi s nimi jen tak "hezky mlčelo", ale nechci vypadat jako ta, co se nebaví.

Zkus si tam vyčíhnout někoho, kdo bude taky sám bez kamarádů sedět bokem. Můžete vést rozhovor mezi čtyřma očima, který zvládáš, a třeba bude dotyčný rád, že má společnost.

Zkusila bych si tam vyhlídnout nějakou podobnou duši, jako jsi ty a bav se s ní. Určitě tam někdo takový bude, když se sedí, stejně se člověk baví akorát s pár lidmi okolo. Třeba se tam nakonec skamarádíš.

Já jsem svým způsobem také introvertka. Sice jsem blíženec a ti, jak známo jsou téměř pořád někde ve společnosti, ale já ne Většina mých vrstevníků tráví každý víkend, každé volno, prázdniny někde na pařbách a všemožných barech, diskotékách atd. Mě však tento styl nikdy nevyhovoval, mnohem raději sedím doma u dobré knížky/filmu nebo ještě radši trávím volný čas sportem. Na jednu stranu je mi vyčítáno (někdy i sama tak činím), že jsem pořád doma, sama, že se s nikým neseznámím atd., ale na druhou stranu mě to vyhovuje, další dva dny nemusím strávit v posteli s bolehlavem a matnými vzpomínkami, co jsem kde vyváděla.. Zkrátka nejsem osoba, které je určen společenský ruch. Přišla jsem ale na to, z čeho to pramení. Vždy, když jsem se odhodlala jít někde na párty, většinou na popud bráchy, kterému mě asi bylo líto, že jsem pořád doma, tak to dopadlo tak, že na té party mě všichni znali jen jako tu, která je jeho sestrou, bratr se šel bavit a já jak pecka zůstala sama s retkem a nevěděla co..tak jsem se radši sebrala, vzala auto a jela se projet, sice jsem byla zase sama ale bylo mi mnohem líp. Čili můj problém je ten, že já mám obavu z toho, že mě tam dotyčný/á s kterým tam jdu nechá samotnou a sám se bude bavit, proto nikam na pařby nechodím a i mi to vyhovuje. Poznat nové lidi přeci můžu i jinak no ne

jsi přesně ten typ člověka jako já.A musím říct ,že je opravdu dobré vědět,že nejsem sama.Kamarádka mi vždycky říká,že si mám dát panáka a že se pak uvolním.

No myslím,že to nefunguje,ale někdy se jen tak zvednu a jdu tančit ,abych je potěšila

Držím ti palce !

Bavič ,zábavy to pro mě nikdy asi nebude !

Myslím, že je jedno, jestli jsou ti ti lidi sympatičtí, jestli ty jim, jestli tě baví to, co je... Prostě bych se snažila tvářit, že se tam cítíš dobře, smát se - jak popisuješ... Celý život je o vytváření vztahů mezi lidmi, kteří ti třeba i nesednou - v práci, sousedi...

Myslím, že je v pořádku nepít alkohol, nevyhledávat velké večírky, každý má rád něco jiného. Už mi ale nepřijde v pořádku mít traumata z toho, že máš strávit nějaký čas ve společnosti. Podle mě je jenom dobře, že jedeš na exkurzi, máš aspoň příležitost to trochu překonat.