Takže, jak píšu výš, tak se asi spíš potřebuju vypsat a slyšet i další názor na věc.
Kolem Vánoc jsem přišla přítelovi na nevěru. Totálně mě to zdrtilo a řekla jsem si, že už nechci chlapa nikdy vidět a moje sebevědomí kleslo na bod mrazu. Nenapadlo mě nic jiného než potom zajít na seznamku a koukat, jak se tam těm klukům líbím a tak. Vůbec jsem neměla v úmyslu se tam nějak seznámit, ale stalo se.
Začali jsme si psát, je na škole na druhý straně republiky a bydlí i tak asi 50 kilometrů. Po pár dnech jsme měli rande a bylo to super. Vždycky když byl o víkendu doma, tak zamnou přijel, viděli jsme se zatím 4krát.
Ale strašně mě mate, že si nějak moc extra nepíšeme. Já nejsem člověk co by se na někoho potřeboval upnout jen mě to docela překvapilo. A taky chybí takové ty sladké řeči.
Je pravda, že pořád píše kdy bude moct přijet a v ničem na mě netlačí. Ale další problém je, že se nemůžu zbavit nedůvěry vůči chlapům po tom co se mi stalo. A ještě jak je na škole daleko, tak se bojím, že si tam najde jinou a bude mě vodit za nos.
Jsem hrozně zmatená, myslíte, že je to takhle správný začátek a že se z těch mých stavů někdy dostanu?